Zvětšit obrázek

Jaroslav Petr (vlevo) vám v diskusi pod článkem ze dne 23.2.2007 slíbil psaný text svého vystoupení. Redakce Osla připomíná, že jde o přednášku, nazvanou „Supermanem snadno a rychle“, kterou Petr bude mít tento čtvrtek v rámci cyklu přednášek pro veřejnost, pořádaných Přírodovědeckou fakultou UK Praha. Tento článek je jedním z motivů jeho přednášky. Na jeho konci najdete připojené dva soubory ke stažení. Jde o presentaci vystoupení v powerpointu (soubor jsme pro jeho velikost museli rozdělit na dvě části). Následující den po přednášce, tedy 2. března, přibude pod tímto článkem ještě další odkaz. Bude to zvukový záznam přednášky a diskuse. (Foto a text doplnila redakce)

V roce 427 př.n.l. se jel v Egejském moři mezi Aténami a ostrovem Lesbos závod o život. Aténští právě rozdrtili povstání v lesboských Mytilénách a sněm rozhodl, že všichni muži z odbojného města budou popraveni. Rozsudek měla doručit na 340 kilometrů vzdálený ostrov posádka triéry, která se neprodleně vydala na cestu.

Zvětšit obrázek

Triera Olympias byla postavena v 80. letech a oficiální povolení k plavbě dostala v roce 1987. Bylo na ní provedeno několik ověřovacích plaveb včetně experimentů, které měly za cíl sledovat fyzický výkon veslařů při různých rychlostech.

Na druhý den horké hlavy v Athénách vychladly a sněm rozsudek zrušil. S šestatřicetihodinovým zpožděním vyrazila z Atén k Lesbu druhá loď. Sto sedmdesát mužů veslovalo nepřetržitě čtyřiadvacet hodin, aby dohonili triéru s rozsudkem smrti a zabránili masakru. Stihli to.

Svědectví o podobných výkonech nedávají spát sportovním lékařům a fyziologům. Harry Rossiter z University of Leeds využil zrekonstruované starořecké triéry Olympias a měřil energetický výdej jednotlivých členů posádky při různých rychlostech jízdy. Výkony porovnával s popisy dávných plaveb, které pro něj v antických pramenech vyhledal jeden z největších současných expertů na antickou lodní dopravu historik Boris Rankov z University of London. Společně zjistili, že dnes by dokázali držet se starými Řeky tempo snad jen špičkově trénovaní sportovci. A to ještě se zatnutými zuby. O výsledcích svého bádání píší Rossiter a Rankov na stránkách britského populárně vědeckého časopisu New Scientist.

Triéry byly dlouhé kolem pětatřiceti metrů a jejich paluba měla šířku pět metrů. Veslaři v nich seděli těsně nahlučení ve třech řadách nad sebou. V Aténách se neopírali do vesel otroci, ale svobodní muži.  Skuteční profesionálové, kteří dlouho a tvrdě trénovali a dostávali slušnou mzdu. Ke špičkovým výkonům je  nemotivovaly jen peníze. V námořních bitvách bojovali jako svobodní občané i za sebe, své rodiny a své město. Zdatnost a mistrovské ovládání lodí prokázali například v roce 480 př.n.l., kdy 150 aténských triér rozprášilo flotilu perského krále Xerxa u ostrova Salamis. 

Zvětšit obrázek

Harry Rossiter je v pohodě. Jeho výzkumný objekt dře.

Athénští veslaři dosáhli s triérou špičkové rychlosti kolem 21 km za hodinu během pouhých třiceti sekund a na dlouhých plavbách udržovali úctyhodnou průměrnou rychlost kolem 13 až 16 km v hodině. Antické Atény měly k dispozici až 200 triér a pro každou z nich stosedmdesátičlennou posádku schopnou podávat z dnešního hlediska téměř nadlidský výkon. To představovalo armádu 34 tisíc neuvěřitelně zdatných mužů.

Zvětšit obrázek

Antický reliéf dokazuje, že staří Řekové veslovali na triérách stylem, který byl znovuobjeven až v 19. století závodními veslaři.

„Tahle početná skupina lidí se vyrovnala těm nejlepším současným sportovcům,“ říká Harry Rossiter. „Z našich pozorování vyplývá, že v antice byli lidé z genetického hlediska mnohem lépe disponováni k vytrvalostním výkonům, než jsme my dnes.“

Nelze vyloučit, že posádce triéry Olympias chyběl při Rossiterových experimentech kromě fyzické kondice i fortel dávných aténských veslařů. Je možné, že se staří Řekové na své úctyhodné výkony zase až tolik nenadřeli. Přesto nezbývá než před jejich výkony smeknout a konstatovat, že po fyzické stránce to jde s lidstvem s kopce. Pokud bychom dnes metodami molekulární genetiky a genové terapie vnášeli do dědičné informace lidí varianty genů, které napomáhají k vyšším fyzickým výkonům a vytrvalosti, vlastně bychom prováděli pouhou restauraci původního genofondu lidské populace. Nic proti máti přírodě.

Sortiment genů, které by bylo možné pro tyto účely využít je známa celá řada. Britští genetici našli u úspěšných himálajských horolezců variantu genu ACE, která zjevně napomáhá svým nositelům při dlouhodobé, extrémní fyzické zátěži. Vyšetření početné skupiny rekrutů americké armády prokázalo, že nositelé „vytrvalostní verze“ genu ACE zúročí náročný trénink mnohem výraznějším vzestupem fyzické kondice, než nováčci, kteří tuto variantu genu postrádají.

Zvětšit obrázek

Záběr na posádku triéry Olympias.

Varianty některých genů stojí v pozadí toho, co jsme si zvykli označovat jako sportovní talent. Dvojnásobný vítěz v běhu na lyžích na olympiádě v Innsbrucku  Eero Mäntyranta zdědil gen, který zvyšoval citlivost jeho těla k hormonu erytropoetinu. Díky tomu se jeho organismus choval podobně jako tělo dnešních sportovců využívajících k dopingu uměle vyráběný erytropoetin (EPO).

Zvětšit obrázek

Eero Mäntyranta má ve Finsku pomník. Za své úspěchy ale vděčil z valné části jedinečné genetické dispozici.

Mäntyranta měl od přírody zvýšenu tvorbu červených krvinek a jeho tělo bylo dobře zásobováno kyslíkem i při velké námaze. 
V pravěku a starověku, kdy často rozhodovala o přežití fyzická zdatnost, byly podobné varianty genů výhodné.  V lidské populaci byly proto zřejmě mnohem rozšířenější než dnes.

Text je fragmentem přednášky, která zazní na „Čtvrtku ve Viničné 7“ dne 1. března 2007. Přednáška s titulem „Supermanem snadno a rychle aneb od genové terapie ke genetickému vylepšení“ zazní od 17.10 hod v posluchárně „Fotochemie“ na Přírodovědecké fakultě UK v Praze ve Viničné ulici čp. 7.

Zde je ke stažení záznam přednášky:

AUDIO: Supermanem snadno a rychle - (zvukový záznam přednášky)