Začínajícímu lidskému životu zřejmě není tak úplně jedno kde svůj čas tráví. Zda ve vejcovodu a v děloze, nebo ve zkumavce. Vědci to vysvětlují imprintingem, neboli časným ovlivněním genů, které později určuje jak budou pracovat.

Podle statistik zůstává nedobrovolně bezdětných 10 - 15% manželství. Životospráva, životní prostředí, posun doby porodu do pozdějšího věku i stále zatíženější genofond lidstva působí nepříznivě na kvalitu mužských spermií i na reprodukční schopnosti ženy. Ve vyspělých zemích vyhledává odbornou pomoc stále více párů. U nás to před několika lety bylo okolo 18% párů.  Příčina neplodnosti je přitom zhruba ve 35% pouze na straně ženy, ve 35% pouze na straně muže a asi ve 25% se na neplodnosti podílí kombinace příčin u obou partnerů. Jen asi 3% případů jsou neléčitelná.

Vědci v Kanadě se teď pořádně podívali na to, jak se miminkům, kterým se na svět pomáhalo asistovanou reprodukcí, daří. Analyzovali údaje z více než šedesáti tisíc porodů. Ve všech případech se jednalo o údaje z roku 2005 z provincie Ontário v Kanadě.

Vyšlo při tom najevo, že u dětí, které se narodily po takzvaném ART (to znamená, že u vzniku jejich života byla použita některá z technik asistované reprodukce, což mimo jiné zahrnuje také in vitro fertilizaci - IVF, indukci ovulace a nitroděložní inseminaci), byla o 60% větší pravděpodobnost, že se narodí s vrozeným defektem.  To vyšší riziko vyplývá pochopitelně ze srovnání s dětmi, jež byly počaty klasicky.

Zvětšit obrázek

Děti ze zkumavky mají o 60% vyšší riziko, že se u nich projeví vrozená vada.

Z celkového počtu 61 208 porodů se narodilo za pomoci asistované reprodukce 1394 dětí. To znamená, že ART děti tvořily v souboru 2,3%.  Nejčastějšími abnormalitami u dětí po asistované reprodukci se týkaly zažívacího traktu. Tyto děti měly rovněž častější výskyt poruch kostry, svalů a také různé kardiovaskulární poruchy.

Na vině ale nebude jen "humpolácké" zacházení s embryem. V řadě případů půjde nárůst postižení na vrub špatnému genofondu rodičů, kterým se normálním způsobem přivést na svět potomka nepodařilo.

I když nárůst relativního rizika (60%) vypadá hrozivě, absolutní počty defektů u dětí po asistované reprodukci nijak zvlášť závratné nejsou. Děti s defektem se rodily jen ve 2,62%. U normálních početí se poruchy vyskytovaly u 1,87% dětí. Z aplikovaných ART technik mělo nejvýznamnější vliv na růst defektů IVF. Po něm se rodily děti s defektem ve 2,97%. Následovala intrauterinní inseminace s 2,66% defekty a rízená ovulace s 2,19% defekty.

Čím to je, že tři dny pobytu v nemocnici mají tendenci tak zásadně ovlivnit pozdější život dítěte?

Jedním z pravděpodobných vysvětlení je, že dochází k narušení DNA imprintingu. Imprinting (vtištění) je výraz pro proces, který řídí jak se geny později začnou projevovat. Imprinting se vyvíjí v raných fázích embryonálního vývoje.  Zjednodušeně lze říci, že zárodku není jedno, jestli tráví svůj čas v lůně matčině a nebo první dny tráví v živném roztoku ve zkumavce. Jistou míru pozorovaných problémů, i když se o tom v Kanaďany zveřejněných informacích nehovoří, bude mít na svědomí zdravotní stav rodičů. Už to, že k těmto technikám se odhodlávají páry, které normálně děti mít nemohou, svědčí o něčem špatném, což by za normálních okolností přirozená selekce z populace eliminovala.
Media o zde zmiňované studii referují jen v superlativech a jako o „huge“, tedy o studii svým rozsahem obrovské. Pravdou je, že Kanaďané učinili konec dohadům, zda IVF zvyšuje riziko vrozených poruch či nikoli. O skutečné příčině nárůstu poruch u dětí po asistované reprodukci, ale tato studie neříká prakticky nic. Jen to, že riziko je v takových případech vyšší. Vlastní příčiny tohoto jevu nám tak dál zůstávají skryty.  

Prameny:
NewScientist
Society for Maternal-Fetal Medicine"s conference on pregnancy, San Francisco,  9th February 2007.