Mámy a tátové mají k rodičovství často rozdílný přístup. Soudilo se, že za chování matek odpovídá hormon progesteron a za chování otců zase hormon testosteron. Také dosud nikdo nepochyboval o tom, že vysoká hladina testosteronu vyvolává u samců agresivní chování. Nové poznatky odhalují,  že hormony o nichž se dosud  soudilo, že ovlivňují pouze chování matek, mohou mít ve skutečnosti s chováním otců mnoho  společného. Vyplývá to ze studie na myších, publikované tento týden ve sborníku Národní akademie věd USA.

Myší samci, obdobně jako samci jiných hlodavců, mají sklony ke špatnému otcovství. A nejen to, přijdou-li samci do kontaktu s novorozenci, napadnou je a zabijí. Činí tak i v případě, že se jedná o jejich vlastní potomky. Toto nepřátelské chování bylo přičítáno vysoké hladině testosteronu a to i přesto, že přímá spojitost mezi samčím hormonem a agresí proti novorozencům nebyla nikdy shledána. Jon E. Levine ze Severozápadní univerzity (USA) se svými kolegy se zabýval studiem účinkem progesteronu a jeho vztahem k chování a reprodukci samic. Připravil kmen myší, kterým chybí gen, který kóduje receptor pro progesteron. Efekt progesteronu se u těchto zvířat tudíž nemůže uplatnit. Tato geneticky modifikovaná zvířata nereagují na sebevětší dávky samičího hormonu. Překvapením pro výzkumníky byla zarážející změna chování samců. U myších samců tohoto  knokautovaného kmene zcela vymizela agresivita vůči novorozencům. Ba co víc, objevila se u nich starostlivost a aktivní otcovské péče o potomstvo. Levine o nich říká: „Tito samci se stali fantastickými táty“.

Vyřazení progesteronu učiní z agresivních samců snášenlivé a odpovědné otce. Bude to platit i u lidí?

Za zveřejnění stojí ještě uvést, že zatímco u kontrolní (normální) myší populace se infanticida (zabíjení novorozeňat) u samců, kteří měli poprvé mláďata objevila u 74% ,  jejich knokautovaní vrstevníci nenapadli mláďata ani v jediném případě.
Ke stejnému výsledku- totiž vymizení agresivního chování samců namířenému vůči svým potomkům, dospěli v pokusech i poté, co normálním myším podali inhibitor progesteronu. Také tito samci normálních myší, jimž byla podána látka eliminující účinek progesteronu, se začali chovat ke svým mláďatům mírumilovně. Tedy shodně  jako jejich vrstevníci z kmene u něhož byl účinek hormonu vyřazen knokautem progesteronového receptoru.

Překvapivé na celé studii je také to, že zatímco u obou zkoumaných skupin samců, agresivní chování vůči svým potomkům zcela vymizelo, agresivního chování proti jiným samcům se to nijak zvlášť nedotklo. Právě tato skutečnost dovoluje vědcům vyvodit závěr, že obecná agresivita je sice řízena testosteronem, ale že samotnou agresivitu proti potomkům je odpovědný  progesteron!  Autoři objevu jsou přesvědčeni, že obdobné endokrinní mechanismy, jako se jim podařilo odhalit u myší, fungují i u dalších savců, včetně člověka.