Boj o počítačové hry neustává. Stále se najde dost těch, co na ně sesílají plameny pekelné, na druhé straně, oficiální věda je už podle všeho přijala za své a zcela otevřeně se jim věnuje. Když ponecháme stranou mnohými badateli hojně využívanou a takřka zázračnou relaxaci, až dosud se většina studií počítačových her věnovala hledání a vypočítávání jejich negativních účinků na bezbranné dětské mozečky. Pozvolna se však objevují mimořádně zajímavé studie, které ignorují obvyklá nudná klišé a nacházejí ve hraní počítačových her pozoruhodné objevy.
Daphne Bavelier a Shawn Green, badatelé z University of Rochester v americkém státě New York věnovali pozornost hráčům Unreal Tournamentu, klasické a každopádně extrémně návykové first-person střílečky od Epic Games. Asi je poněkud zbytečné představovat, takže jen stručně pro jistotu. Unreal Tournament sice může hrát i jeden hráč, je to ale jako si načepovat do půllitru pivo a jít z hospody domů. Celá hra je vymyšlená jako nepřetržitý futuristický masakr spoluhráčů, v lepším případě nikoliv softwarových, ale sedících u dalších počítačů. Hrát lze několika různými styly, od vraždění všech proti všem až po vraždění v týmech za účelem získání nepřátelské vlajky. K dispozici máte několik druhů zbraní, několik desítek různých herních lokací a nespočet pobíhajících cílů.
Pokud lze o některých hrách filozofovat, jak rozvíjejí tvůrčí myšlení či sociální cítění, tak Unreal Tournament spíše není ten případ. O to překvapivější jsou závěry výzkumu Bavelierové a Greena. Na prvním místě je nutné ocenit, že vůbec byli ochotni se zabývat hrou jako je Unreal Tournament. Není to nakonec až taková záhada, hodně napoví jejich fotografie. Nicméně, jde o hojně publikující badatele o jejichž věrohodnosti není důvodu pochybovat.
Během výzkumu testovali skupinu vysokoškolských studentů, kteří rok před zahájením experimentu vůbec nebo takřka vůbec nehráli žádné počítačové hry. Autoři studie přiznávají, že toto byl jeden z nejtěžších kroků celé práce. Počítačové hry totiž podle nich v kampusu University of Rochester hraje skoro úplně každý.
Na začátku experimentu každý student prošel zrakovými testy. Jejich úkolem bylo co nejrychleji rozeznat polohu písmena „T“ ve shluku dalších rušivých znaků. Poté byli dobrovolníci rozděleni do dvou skupin. Polovina z nich hrála jednou denně Unreal Tournament, druhá polovina věnovala hodinu denně notoricky známému skládání cihliček, čili hře Tetris. Tetris má zhruba stejné nároky na motoriku hráče jako Unreal Tournament, ale je o poznání méně náročná vizuálně.
Hráči obou skupin byli průběžně testováni stejným testem zraku, jako na počátku studie. Studenti hrající Tetris nejevili ani po měsíci hraní v testu zraku žádnou změnu. Naproti tomu hráči Unreal Tournamentu se v testu nápadně zlepšili. Podle Bavelierové se u hráčů Unreal Tournamentu i jiných akčních her příznivě mění mozkové dráhy zpracování zrakových vjemů. Tyhle hry dají centrům zrakového vnímání mozku pořádně zabrat a mozek na to patřičně zareaguje. Lepší zrakové vnímání se pak pochopitelně netýká jen počítačových her, ale přenáší se do každodenního života dotyčné osoby.
Autoři vidí mimo jiné velké možnosti uplatnění svého výzkumu ve vývoji speciálního rehabilitačního software pro lidi stižené tupozrakostí a dalšími poruchami vidění. Možná by ale bylo nejjednodušší pouze adaptovat Unreal Tournament či podobnou hru pro potřeby rehabilitace, herní vývojáři by jistě byli vstřícní. Nejspíš nejen jednoduché, ale i příjemnější, asi i lidé s vadou zraku by průměrně raději stříleli nepřátele, než šmejdili s barevnými čtverečky nebo kolečky. Na University of Rochester by to měli vědět nejlépe, ostatně ve výzkumech zrakového vnímání mozku pokračují a teď dokonce budují kompletní laboratoř virtuální reality.
Pramen: Psychological Science (in press), Wikipedia
Diskuze:
