S jasnými důkazy, že lidé hormonálně reagují na vůně, aniž by si to uvědomovali, to zatím moc slavné nebylo. Někteří odborníci sice poukazovali na to, že máme v nose hrbolek, který se podobá vomeronazálnímu orgánu jako mají jiní savci a že se taky podle toho naše chování může i obdobně řídit. Jiní zase tvrdili, že to je nesmysl, protože nám k tomuto rudimentu nevedou nervy, které by jej spojovaly s mozkem, tak jako je tomu u zvířat, a že není důvod proč by měl kousek této tkáně být funkční.
A tak se v učené literatuře dočteme, že lidské feromony, které navozují stereotypové chování existují, a stejně tak, že neexistují. Vážným argumentem proti jejich existenci je fakt, že lidské chování nemá stereotypy. V rozporu s tím ale již dříve bylo pozorováno, že androstadienon, což je látka, která v mužském těle vzniká rozkladem pohlavního hormonu testosteronu, způsobuje u žen lepší náladu. Ukazuje se ale, že si tato látka troufá i na fyziologické a hormonální změny.
Pot se tak v poslední době stává žádaným objektem výzkumu lidského chování. Mužské podpaží, nejen že dokáže ženám zlepšit náladu, ale dokáže navodit i vyšší sekreci luteinizačního hormonu, který hraje roli ve stimulaci ovulace. Z jiných pramenů je zase známo, že potření horního rtu žen ženským potem také funguje. Navodí posun v ovulaci a to tak, že navodí synchronizaci menstruačního cyklu s cyklem ženy, od níž pot pochází.
Za hrátky mužského potu s ženským tělem pravděpodobně může androstadienon a deriváty testosteronu, které v něm byly detekovány. Tyto látky ale nejsou přítomny ve vysoké koncentraci jen v potu. Objevují se ve všech našich tělních tekutinách.
Nejnovější z pokusů v tomto směru provedli výzkumníci z kalifornské university v Berkeley. Ve dvou skupinách žen, celkem jich v pokusu měli 48, jich polovině dali čichat ke sklenice v nichž byl mužský pot. Druhé polovině podvrhli ve sklenicích podobné smrady, ale vyprodukované kvasinkami. Nejen, že ženy, které si přivoněly k těm správným sklenicím, měly lepší náladu a v testech vykazovaly také zvýšené sexuální vzrušení, čemuž bychom mohli ale také nemuseli věřit, to podstatné ale je, že ony vykazovaly vyšší krevní tlak a rychlejší dech. To ale také ještě není všechno, protože se jedná jen další potvrzení některých předchozích pozorování. To rozhodující je, že nyní vědci asi konečně mají ještě pádnější argument. Mají černé na bílém, že feromony u lidí skutečně fungují. Ženám poté, co je nechali ke vzorkům čichat, odebírali po dobu dvou hodin sliny. Z toho vyčetli, že po 15 minutách po vdechování potu s androstadienonem jim vzrostla hladina hormonu kortizolu. Tato zvýšená hladina u nich přetrvává po více než jednu hodinu.
Nabízí se tu ale podobná otázka jako je ta s tou slepicí – co bylo dříve. Slepice, nebo vejce? Stejně tak tomu je i v případě naměřených hodnot kortizolu. Těžko říci, zda lepší nálada a sexuální vzrušení je následek nárůstu kortizolu a nebo zda jeho zvýšená hladina je důsledkem jiných dějů vedoucích ke vzrušení.
Vědci se teď hodlají zaměřit na sledování hladin dalších hormonů, které by jim řekly více. Jistě se máme v tomto směru na co těšit, protože jedno z možných využití tohoto poznatku se nabízí například u pacientů trpících addisonovou chorobou. Addisonova nemoc (hypoadrenokorticismus) je porucha, kterou jako první popsal britský lékař Thomas Addison. Jde o selhání nadledvinek v produkci hormonů kortizolu, a aldosteronu. K průvodním znakům tohoto endokrinního nepořádku patří kromě postižení funkce pohlavních orgánů opakování psychických stavů, kdy pacient upadá do stále dlouhodobějších stavů deprese, které se střídají s nadměrnou podrážděností. Nízká hladina kortizolu se léčí podáváním pilulek, nicméně ty mají vedlejší efekty, jako je přibývání na váze a vředy zažívacího traktu. Autoři studie se domnívají, že vdechováním přečištěných lidských feromonů by mělo jít endokrinní nerovnováhu korigovat.
Pramen: University of California - Berkeley
Diskuze:
