Rozhlédneme-li se po dnešní medicíně a medicínském výzkumu, může se nám zdát, že stojíme na hranici dvou světů. S patřičnou dávkou nadsázky se dá říci, že naši rodiče polykali hromady jedů, které měly za úkol zabít chorobu dříve něž pacienta. Vedle toho se před námi otevírá naděje na to, že naše děti budou léčeny svými vlastními buňkami, které lékaři pouze převychovají a vysvětlí jim, jak správně fungovat. První podmínkou krásných nových zítřků je zdroj vhodných buněk. Ano, jsme zase u našich starých známých buněk kmenových.
Jedním z nadějných zdrojů kmenových buněk by mohla být krev miminek, která zůstává při porodu v pupeční šňůře a donedávna byla považovaná pouze za odpad. V současnosti je možné tuto krev odebrat, zpracovat, zamrazit a později využít při léčbě poruch krvetvorby, podobně jako kostní dřeň. Pupečníkovou krev může maminka darovat do veřejné banky, kde bude k dispozici pro pacienty z celého světa. Vedle toho si někteří rodiče platí zpracování a uschování krve u soukromé firmy, a doufají, že se vyhnou hledání dárce, pokud jejich dítě bude někdy v budoucnu potřebovat buněčnou terapii.
Od začátku devadesátých let, zachránila transplantace darované pupečníkové krve život už tisícům dětí s některými anemiemi, leukémiemi a jinými poruchami kostní dřeně. Používá se také jako podpůrná léčba pro pacienty, kterým kostní dřeň poškodila třeba agresivní chemoterapie jiného nádoru.
Bohužel, objem pupečníkové krve, který je možné získat při jednom porodu je omezený a v současnosti nestačí pro použití u pacientů větších než cca 25 kg. V čem je ale práce lékařů z Advocate Hope Children´s Hospital převratná a hodná pozornosti? V tom, že při léčbě leukémie poprvé dali přednost vlastní zamrazené pupečníkové krvi pacienta před krví od anonymního dárce.
Holčička vystupující v publikaci pod iniciálami E.M. byla až do svých tří let normální malou zdravou Američankou, než ji zvětšená slezina a časté modřiny přivedly do ordinace hematologa, který diagnostikoval akutní lymfoblastickou leukémii. Následovala chemoterapie, počty zvrhlých buněk poklesly, ale po deseti měsících od první diagnózy bylo nalezeno nové ložisko nemoci v centrálním nervovém systému. Lékaři se rozhodli pro transplantaci, mezi příbuznými se ovšem nenašel vhodný dárce.
Po poradě s rodiči nakonec sáhli po pupečníkové krvi, kterou měla pacientka od narození zamrazenou u firmy CorCell. Riziko spočívalo v tom, že dětské leukémie mají velmi často původ už v prenatálním období a hrozilo, že dívenka přišla na svět již se spícími pre-leukemickými buňkami v těle. Jinými slovy, že její vlastní pupečníková krev už obsahovala zárodky nemoci. V laboratoři byly proto vybrány dva genetické znaky, kterými se nemocné buňky pacientky odlišovaly od zdravých. Vzorek uschované krve se ukázal pro tyto znaky negativní. To dodalo všem zúčastněným odvahu jít do neozkoušeného transplantačního postupu. Dnes, více než dva roky po transplantaci žije šestiletá E.M. bez známek leukémie.
Příběh se šťastným koncem? Ano, ale přesto po jeho přečtení zůstává ve vzduchu obláček trpkosti. Podíváte-li se na web snad jakékoli soukromé banky pupečníkové krve, budete marně očekávat, že tahle skvělá zpráva bude ohlašována velkými písmeny na titulní straně. Kolem komerčních odběrů pupečníkové krve je spousta dohadů, otázek a pochybností. Nikdo nemůže brát rodičům právo uschovat si tento „odpad“, protože prostě nelze vyloučit, že jednou jejich dítěti zachrání život.
Na druhou stranu je třeba protestovat proti tomu, aby firmy vyvolávaly v maminkách falešné naděje. I když si všichni dávají veliký pozor, aby výslovně neslíbili nic víc, než zamrazení buněk, řada rodičů podlehne dojmu, že nezaplatit miminku uschování pupečníkové krve je téměř zločin. Proč zbytečně zdůrazňovat, že se podařilo vyléčit první leukemické dítě jeho vlastními zamrazenými buňkami? Vždyť mnohem lépe vypadá, když zmíníme tisíce dětí s hnusnými chorobami, kterým už pupečníková krev pomohla. (no, byla to sice krev darovaná, ale to je skoro jedno, ne?)
Zdroje:
Pediatrics 2007;119:296-300
www.CorCell.com
www.bpk.cz
Diskuze:
