Diváci romantických katastrofických sci-fi ví, jak se vypořádat s nebezpečnými asteroidy. Hollywood má jasno, v reálném světě ale není zrovna jednoduché posadit chlapácké astronauty do rakety, vybavit je na cestu objetím bodrého amerického prezidenta a vystřelit je asteroidu naproti..
Asteroidy jsou velmi různé, mnohdy pro případný průzkum velmi nehostinné, o dost víc, než se předvádějí ve filmech. Přistání lidské posádky by bylo zatím zcela neúměrným hazardem. NASA v dnešní době ví o více než 800 různě velkých asteroidech, které by mohly být nebezpečné, protože se jejich oběžná dráha v určitých místech nebezpečně blíží k Zemi.
Až se stane, že některý asteroid bude mít kolizní kurz neodvratně končící srážkou se Zemí, rozhodně velmi uvítáme, když o něm budeme mít co nejvíc informací. Podle toho se budeme moct rozhodnout, jak s ním zatočit.
Například, pokud by byl dotyčný asteroid jednolitý kus kamene, mohl by se mu na povrch připevnit raketový motor. Jeho pomocí by snad šlo asteroidy odklonit a zabránit tak srážce. Jestli by ale šlo o shluk menších asteroidů svázaných dohromady gravitačními silami , bylo by možné využít právě gravitační záležitosti a hrozící nebezpečí odvrátit pomocí gravitačního tahu. Takové asteroidy vůbec nejsou vzácné, naopak. Patří k nim například těleso 25143 Itokawa o rozměrech 540 krát 270 krát 210 metrů, cíl cesty japonské kosmické lodi Hayabusa, čili česky Sokola. Tato kosmická mise slibovala díky minidružici Minerva přinést na Zemi první vzorek materiálu asteroidu. Celá akce ovšem bohužel skončila neúspěchem, Minerva byla ztracena 12. listopadu 2005 v důsledku chyby během přistávacího manévru. Naše znalosti o vnitřní struktuře asteroidů jsou proto až dosud stále jen nepřímé.
Skupina vědců a inženýrů vedená Dennisem Ebbetem z Ball Aerospace v coloradském Boulderu přišla s projektem flotil malých a levných robotických sond, díky nimž bychom mohli své vědomosti o asteroidech významně rozšířit. Sondy praktického tvaru basketballového míče by vážily každá kolem 12 kg. Do blízkosti asteroidu je bude dopravovat jednoduchá a levná mateřská kosmická loď, která jich pobere až šest najednou.
Mateřská loď vypustí robotické sondy ze vzdálenosti pár desítek kilometrů od asteroidu. Po dosednutí na asteroid sondy odhodí kulovité ochranné kryty a budou se věnovat své průzkumné práci. Pro zajištění spolehlivosti a úspornosti budou robotické sondy napájeny bateriemi a nikoliv solárními články. Opatrný pohyb po povrchu asteroidu jim umožní pomocné raketky.
Nejcennější údaje o vnitřní struktuře a složení asteroidu budou přinášet sondy vlastním sebeobětováním. V rámci své průzkumné práce budou schopné mohutně explodovat. Zbylé sondy poté důkladně zpracují data ze seizmických vln a materiálu vyvrženého explozí.
Pokud se najdou finance, mohly by být flotily miniaturních robotických průzkumníků k dispozici během dvou tří let. Jejich tvůrci již mají připravený seznam zajímavých asteroidů, k nimž své sondy pošlou. Přes japonský nezdar s odebráním vzorků z asteroidu jsou autoři projektu optimističtí a doufají, že se jim v dohledné podaří studovat asteroidy pomocí explodujících robosond.
Prameny: Meeting of the American Astronomical Society, Seattle, Wikipedia
Pochází temná hmota z Temného Velkého třesku?
Autor: Stanislav Mihulka (21.11.2024)
Mléčná dráha a celá nadkupa Laniakea je součástí Shapleyho koncentrace
Autor: Stanislav Mihulka (15.10.2024)
Jsou černé díry ve skutečnosti zamrzlé hvězdy?
Autor: Stanislav Mihulka (23.09.2024)
Pulzarové detektory by mohly objevit neviditelné objekty v Mléčné dráze
Autor: Stanislav Mihulka (21.07.2024)
Webbův dalekohled narazil na záhadu: Tři „rubíny“ v raném vesmíru
Autor: Stanislav Mihulka (29.06.2024)
Diskuze: