Explodující robosondy průzkumníky asteroidů  
Přistát a prozkoumat asteroidy není vůbec snadné. Řešením by podle nového projektu Ball Aerospace mohly být flotily malých explodujících sond.

 

Zvětšit obrázek
Návrh projektu Ball Aerospace. Mateřská loď nahoře vpravo, miniaturní sonda vlevo.

Diváci romantických katastrofických sci-fi ví, jak se vypořádat s nebezpečnými asteroidy. Hollywood má jasno, v reálném světě ale není zrovna jednoduché posadit chlapácké astronauty do rakety, vybavit je na cestu objetím bodrého amerického prezidenta a vystřelit je asteroidu naproti..

 

Asteroidy jsou velmi různé, mnohdy pro případný průzkum velmi nehostinné, o dost víc, než se předvádějí ve filmech. Přistání lidské posádky by bylo zatím zcela neúměrným hazardem. NASA v dnešní době ví o více než 800 různě velkých asteroidech, které by mohly být nebezpečné, protože se jejich oběžná dráha v určitých místech nebezpečně blíží k Zemi.

Zvětšit obrázek
Haybusa. Neúspěšný pokus Japonců.

Až se stane, že některý asteroid bude mít kolizní kurz neodvratně končící srážkou se Zemí, rozhodně velmi uvítáme, když o něm budeme mít co nejvíc informací. Podle toho se budeme moct rozhodnout, jak s ním zatočit.

 

Například, pokud by byl dotyčný asteroid jednolitý kus kamene, mohl by se mu na povrch připevnit raketový motor. Jeho pomocí by snad šlo asteroidy odklonit a zabránit tak srážce. Jestli by ale šlo o shluk menších asteroidů svázaných dohromady gravitačními silami , bylo by možné využít právě gravitační záležitosti a hrozící nebezpečí odvrátit pomocí gravitačního tahu. Takové asteroidy vůbec nejsou vzácné, naopak. Patří k nim například těleso 25143 Itokawa o rozměrech 540 krát 270 krát 210 metrů, cíl cesty japonské kosmické lodi Hayabusa, čili česky Sokola. Tato kosmická mise slibovala díky minidružici Minerva přinést na Zemi první vzorek materiálu asteroidu. Celá akce ovšem bohužel skončila neúspěchem, Minerva byla ztracena 12. listopadu 2005 v důsledku chyby během přistávacího manévru. Naše znalosti o vnitřní struktuře asteroidů jsou proto až dosud stále jen nepřímé.

 

 

Zvětšit obrázek
Minerva. Minidružice, která se nakonec ztratila.

Skupina vědců a inženýrů vedená Dennisem Ebbetem z Ball Aerospace v coloradském Boulderu přišla s projektem flotil malých a levných robotických sond, díky nimž bychom mohli své vědomosti o asteroidech významně rozšířit. Sondy praktického tvaru basketballového míče by vážily každá kolem 12 kg. Do blízkosti asteroidu je bude dopravovat jednoduchá a levná mateřská kosmická loď, která jich pobere až šest najednou.

Zvětšit obrázek
Itokawa. Nepokořený asteroid.

Mateřská loď vypustí robotické sondy ze vzdálenosti pár desítek kilometrů od asteroidu. Po dosednutí na asteroid sondy odhodí kulovité ochranné kryty a budou se věnovat své průzkumné práci. Pro zajištění spolehlivosti a úspornosti budou robotické sondy napájeny bateriemi a nikoliv solárními články. Opatrný pohyb po povrchu asteroidu jim umožní pomocné raketky.

 

Nejcennější údaje o vnitřní struktuře a složení asteroidu budou přinášet sondy vlastním sebeobětováním. V rámci své průzkumné práce budou schopné mohutně explodovat. Zbylé sondy poté důkladně zpracují data ze seizmických vln a materiálu vyvrženého explozí.
Pokud se najdou finance, mohly by být flotily miniaturních robotických průzkumníků k dispozici během dvou tří let. Jejich tvůrci již mají připravený seznam zajímavých asteroidů, k nimž své sondy pošlou. Přes japonský nezdar s odebráním vzorků z asteroidu jsou autoři projektu optimističtí a doufají, že se jim v dohledné podaří studovat asteroidy pomocí explodujících robosond.

 

Prameny: Meeting of the American Astronomical Society, Seattle, Wikipedia


 

Datum: 30.01.2007 00:54
Tisk článku

Související články:

Pochází temná hmota z Temného Velkého třesku?     Autor: Stanislav Mihulka (21.11.2024)
Mléčná dráha a celá nadkupa Laniakea je součástí Shapleyho koncentrace     Autor: Stanislav Mihulka (15.10.2024)
Jsou černé díry ve skutečnosti zamrzlé hvězdy?     Autor: Stanislav Mihulka (23.09.2024)
Pulzarové detektory by mohly objevit neviditelné objekty v Mléčné dráze     Autor: Stanislav Mihulka (21.07.2024)
Webbův dalekohled narazil na záhadu: Tři „rubíny“ v raném vesmíru     Autor: Stanislav Mihulka (29.06.2024)



Diskuze:

nepouzitelny raketovy motor

ALI,2007-01-30 21:59:13

Asteroidy rotuju a to okolo viacerych osi takze raketovy motor by sa dal pouzit iba raz za otacku ( kombinaciu otacok ) v tom momente ked by bol spravne otoceny, aby odtlacil asteroid spravnym smerom. Nechovoriac o nizkej gravitacii ktora znemoznuje pristatie. Pristavaci modul by sa skor odrazil, musel by zlozito manevrovat aby dosiahol zafiksovanie nad urcenym miestom nad asteroidom a nato by potreboal velke mnozstvo paliva. Uchytenie je tiez dost problem, nehovoriac o rozmrazovani asteroidu vplyvom slnka a unik roznych plynov, ktore mozu byt horlave - vybusne.

Odpovědět


Re: nepouzitelny raketovy motor

Standa,2007-01-31 21:34:45

Ve třírozměrném prostoru nemůže žádné pevné těleso rotovat kolem více os. Ale máte pravdu, že pro vychýlení by se mohl pouštět vždy jen jednou za otáčku, a to ještě pouze směrem od asteroidu, jinak by odletěl. V případě příliš sypkého tělesa by mohlo být problém i to.

Pro přístání na malém tělese potřebujete dosáhnout velmi nízkou vzájemnou rychlost. Není to problém množství paliva, ale přesnosti manévru. Stačí pustit mototy o zlomek sekundy déle, a odletíte pryč do vesmíru.

Uchycení je problém - kromě slabé gravitace nemáte nic k dispozici. Na zavrtání či přilepení se nedá příliš spoléhat - nikdy nevíte, co najdete na povrchu, a jak to bude pevné.

Hořlavosti bych se nebál - kolem asteroidů není volný kyslík.

Odpovědět


harpúna

Martin,2007-01-31 22:30:14

V tomto prípade mi ako jediný rozumný spôsob uchytenia sondy na planétke prichádza na um harpúna s citlivým navijákom. Myslím si, že rozbitia planétky výstrelom z harpúny sa báť nemusíme.

Odpovědět


rotace

Synkretik,2007-02-12 14:37:56

>Standa wrote: Ve třírozměrném prostoru nemůže žádné pevné těleso rotovat kolem více os.

A co precese Země? To snad není stabilní rotace kolem jedné osy. A takový asteroid-bramboroid může mít precesi v řádu desítek stupňů.

Odpovědět


-

Zdeněk Jindra,2009-09-14 17:58:02

I když nechci precesi zamlčovat, probíhá tak pomalu, že i při vzetí jedné osy do úvahy by byla práce do příletu k Zemi hotová i bez ní.
Rotace tělesa by se ale musela vzít do úvahy i jinak - pouštění a zhasínání trysky by muselo mít předstih vzhledem k periodě otáčení, aby součet směrů vyvržených plynů mířil žádoucím směrem. Ze stejného důvodu by navíc neměla tryska mířit kolmo od povrchu, ale trochu ve směru otáčení, čímž by se plyny dále urychlily na úkor setrvačné energie rotace.

Odpovědět

Hayabusa

Archimedes,2007-01-30 01:17:35

V prvé řadě je dost sporné označovat Hayabusu jako neúspěšnou misi. Byla to první mise k tak malé planetce s manévrováním okolo ní - to v takovém slabém a nepravidelném gravitačním poli je velký oříšek. Japonci prokázali i zralost jejich iontového pohonu, komunikaci, navigaci, o asteroidu Itokawa bylo získáno hodně naprosto unikátních dat. Minervy je škoda, to ano. Hayabuse se podařilo i přistát i když se asi nezdařil odběr vzorků (to byl jeden z úkolů hlavní sondy, ne Minervy). Sonda měla následně problém se systémem orientace a propásla první "odletové okno" k Zemi, spojení a kontrolu nad sondou se ale podařilo obnovit a právě teď v únoru by se měla vydat k Zemi. V roce 2010 se tak snad dozvíme, jestli se odběr vzorků přece jen nezdařil. Ale opakuji, vzorky byl jen jeden z mnoha cílů mise. (To je jako zatratit parádní MarsExpress, protože selhal přistávací modul Beagle.) Hayabusa byla od Japonců husarský kousek.

Přehled (cz):
http://spaceprobes.kosmo.cz/index.php?sekce=prehled&kind=country&country=i&target=a&cid=83
vcetne aktualnich informaci (en):
http://en.wikipedia.org/wiki/Hayabusa

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz