Za poslední změnou v názorech na sex pravěkých lidí stojí úlomky kostí, které si vzali do parády dva profesoři. Joao Zilhao z britské University of Bristol a Erik Trinkaus z Washington University.
Jde o kosti z jeskyně na jihozápadě Rumunska.
Ve vrstvě pozdního pleistocénu (společně s kostmi jeskynních medvědů) se zde našly zbytky lidské lebky. Rekonstrukce trvala od roku 2003 až do loňského roku. Stáří lebky určené jednak podle vrstvy ve které se zbytky nalézaly, ale také podle výsledků radiokarbonové metody, je stanoveno na 40 500 let.
Jde tedy o pozůstatky moderních lidí, kteří patří na našem území k nejstarším. Nález nám dává představu o tom, jak kolonizátoři Evropy z řad moderního člověka vypadali.
Porovnání nalezené zrekonstruované lebky s dalšími lebkami ukazuje na to, že tento 40 500 let starý pozůstatek na naše předky má ty samé proporce jako má lebka moderního člověka.
Sdílí tedy celou řadu znaků moderních lidí a v těchto konkrétních typických znacích nemá znaky neandrtálské.
Až na to, že lebka současně vykazuje jiné znaky, které jsou pro moderního člověka přinejmenším neobvyklé. Těmito artefakty jsou například zploštění čela, nezvykle velké stoličky a nezvykle velký růst. To jsou totiž znaky ryze typické pro neandrtálce.
Co z toho plyne?
Fakt, že lebka má znaky obou lidských druhů, lze vysvětlit zhruba třemi způsoby.
Například tím, že by se mohlo jednat o jakési evoluční vývojové zaváhání a že lebka představuje jedince z doby, kdy došlo k onomu krátkodobému nastoupení cesty „zpět“.
Může to ale svědčit i o tom, že naše představy o diverzitě novodobých lidí jsme neměli správné, protože jsme dosud objevovaly jen pozůstatky jedinců s lebkami, které znaky neandrtálců nenesly.
To by znamenalo, že stávající paleontologické nálezy nepokrývají celou škálu rozmanitosti tehdejších lidí a že lidi středního paleolitu byli rozmanitější, než jak jsme si je dosud představovali.
Stejně dobře to ale může znamenat „příměs“ neandrtálské krve. Tato směsice různých znaků podle učenců může být výsledkem křížení mezi populacemi střetávajících se lidí a je tedy výsledkem projevu pomíchání genů těchto dvou populací. I když si odborníci nechávají otevřená zadní vrátka tvrzením, že na konečný verdikt bude třeba posoudit více nálezů z té doby, jisté je jedno. Rumunská lebka a další kosti z dané lokality jsou dokladem významných biologických a kulturních vztahů mezi moderními lidmi a anatomicky archaickými populacemi (včetně neandrtálců) se kterými se tito noví kolonizátoři na své cestě z Afriky do Euroasie střetávali.
Závěr tedy zní – naši předci kromaňonci s neandrtálci obcovali.
Pramen: University of Bristol
Diskuze:
