Zvětšit obrázek

Pilíře stvoření tak jak je v roce 1995 zachytil HST. Nejvyšší z nich (levý) měří na výšku 4 světelné roky. Kredit - NASA, ESA, STScI, J. Hester and P. Scowen (Arizona State University)

Orlí mlhovinu nesoucí také označení M16 nalezneme v souhvězdí Hada. Je od nás vzdálená 7 tisíc světelných roků. Jedná se o oblast s intenzivní tvorbou hvězd, prostoupenou temnými prachovými oblaky. Když se na tuto mlhovinu, která není ve viditelném světle příliš jasná, zaměřil v roce 1995 Hubbleův kosmický dalekohled (HST), objevili vědci na snímcích útvary, které se rázem staly astronomickými ikonami. Tři „sloupy“ tvořené prachem a plynem dostaly název „Pilíře stvoření“, protože v jejich nitru vznikají nové hvězdy.

Zvětšit obrázek

Na vrcholku jednoho z pilířů lze spatřit jakési výčnělky, ve kterých se rodí nové hvězdy. Každý z nich je velikostí srovnatelný zhruba s naší Sluneční soustavou. Kredit - NASA, ESA, STScI, J. Hester and P. Scowen (Arizona State University)

„Vzpomínám si jak jsem před více než deseti lety spatřil fotografii těchto sloupů a získal inspiraci pro to stát se astronomem,“ vzpomíná Nicolas Flagey (Institut d’Astrophysique Spatiale, Orsay, Francie), který nyní se svými spolupracovníky zjistil, že tyto slavné pilíře jsou už možná minulostí.

Už dříve astronomové věděli, že v této oblasti je minimálně 20 obřích hvězd, které mohou v podstatě kdykoliv explodovat jako supernovy. A předpokládali také, že taková exploze slavné pilíře rozmetá.

Zvětšit obrázek

Orlí mlhovina v infračerveném záření zachycená Spitzerovým dalekohledem. Pilíře jsou v zelené barvě, jakoby průhledné. Červeně je znázorněn oblak žhavého prachu, ohřátý přicházející rázovou vlnou. Kredit - NASA/JPL-Caltech/ Institut d"Astrophysique Spatiale.

Již před několika lety za pomoci dnes už nefungují evropské kosmické observatoře ISO (Infrared Space Observatory) detekovali vědci neobvyklý oblak žhavého prachu nacházející se v těsné blízkosti pilířů. Ale až teprve lepší rozlišovací schopnosti Spitzerova dalekohledu jim umožnili zjistit, o co se vlastně jedná. Flagey a jeho tým zjistili, že tento prachový oblak je „nažhavený“ výbuchem blízké supernovy. Důkazy pro své tvrzení nalezli v podobnosti s dalšími prachovými oblaky, které lze nalézt v okolí jiných známých pozůstatků supernov. V prachovém oblaku jsou dokonce zaznamenány struktury tvaru obálky, které v něm vymodelovala rázová vlna supernovy.

Zvětšit obrázek

Stejný snímek s vloženým obrázkem HST. Kredit - NASA/JPL-Caltech/ Institut d"Astrophysique Spatiale.

Rázovou vlnu samu o sobě nevidíme, prozradí ji pouze její interakce s okolním materiálem jako právě v tomto případě. Pilíře zatím její přibližování nijak neovlivnilo - tedy alespoň při pohledu ze Země. Ve skutečnosti byly zborceny už asi před 6 tisíci lety. Vzhledem k vzdálenosti mlhoviny od nás ale ještě minimálně tisíc let potrvá než jejich destrukci zaznamenají i pozemšťané. Na obloze tedy vlastně pozorujeme jakýsi přízrak objektů, které už v reálném světě neexistují. Opět nám to připomíná skutečnost, že pohled do vesmíru je vždy pohledem do minulosti.

K explozi supernovy tedy došlo před 6 až 9 tisíci lety. Astronomové proto začali procházet staré záznamy a chtějí se pokusit nalézt pozorování této výjimečné události. „Zkontrolovali jsme čínské historické záznamy a nalezli zde některé vhodné kandidáty,“ potvrzuje Nicolas Flagey.

Zvětšit obrázek

Pozemský snímek mlhoviny M16 pořízený na Anglo-Australian observatory. Kredit - AAO, David Malin

Vzhledem k tomu, že se jedná o oblast poměrně hustých oblaků prachu, je ovšem také možné, že exploze proběhla skryta pohledům našich předků.

Zatímco známé snímky HST ukazují pilíře ve viditelném světle, infračervená data Spitzerova dalekohledu umožnila nahlédnout do jejich nitra. Na těchto snímcích se pilíře jeví spíše malé a průhledné. Uvnitř největšího z nich je rovněž viditelná hvězda, která se zde rodí. Rázová vlna supernovy ovšem kokony těchto tvořících se hvězd rozmetá a hvězdy odhalí. Podle Flageyova názoru je v pilířích jen několik málo oblastí, které jsou dostatečně husté na to, aby rázovou vlnu exploze přežily. „Všechny ostatní části se příchodem rázové vlny rozdrobí“, předpokládá vedoucí autor studie. Ovšem i tyto „prachové trosky“ se mohou stát materiálem pro tvorbu dalších nových hvězd.

Zdroj:
JPL Press release
NewScientist.com
Space.com