Pokus o odpověď

josef pazdera,2007-01-22 20:53:39

Dominiku, mohu Vám tak říkat? Osobně mi totiž vadí diskutovat s anonymem. Napsal jste že máte dotaz, ale na první otázku si odpovídáte sám. K té druhé části která by se jako dotaz dala chápat, tak tam nevím proč jako argument používáte zcelajiný živočišný druh? Nikde v článku přece není uvedeno, že se tak chovají všechny ryby.
Pokud někdo nevyvrátí poznatky zmíněných odborníků, a to by šlo udělat jen studiem na stejném druhu, tak je dost odvážné naznačovat, že nemají pravdu a že jsou podvodníci. Pokud Vás nadzvihla ta metafora o nevěře a trestu v úvodu, tak toje samozřejmě nadsázka. Skutečný význam, proč tomu tak zřejmě je, je uveden v závěru článku. Mnohem zajímavější považuji to jak samec pozná zda jsou nebo nejsou potomci jeho. Tak dalece výzkum ještě ale není. Možná se řídí čichem. Nebylo by to nic divného. Ze živočišné říše je celá řada příkladů, kdy rodiče své potomky poznají podle čichu.

Odpovědět

gupky

Martin,2007-01-22 21:45:00

Doma mi plávajú nejaké gupky, tak skúsim odpovedať, aj keď nie príliš vedecky a neviem, či vystihnem realitu. Ide o to, že gupka nemá vyvinutý nejaký materinský inštinkt, mladé sa po narodení rýchlo ukryjú medzi vodnými rastlinami, ak sa v prostredí nejaké rastliny nachádzajú, prípadne klesnú na dno, kde strávia žĺtkový vak a až potom začínajú plávať a stará sa o ne nijako nestará.
Okrem toho veľkosťou a tvarom pripomínajú larvy komárov, ktorými sa pažravé živorodky (gambusia, platy, molinézie) živia v prírode. A ak nemajú pod nosom nič iné, tak zhltnú aj vlastné mladé. To by mohli byť dve príčiny kanibalizmu gupiek, nič iné mi nenapadá.

Odpovědět

Taky mám letité zkušenosti z gupkami

Pavel Brož,2007-01-23 00:59:05

Několik tisíc gupek jsem už během svého "akvaristování" odchoval (několik set jich dodnes mám ve svých akváriích), a nemálo času jsem strávil jejich pozorováním, takže i když se bezpochyby najdou renomovanější odborníci, něco málo jsem u nich taky odkoukal. Tak jednak je chování samičky vůči mláďatům o něco složitější, než že by je okamžitě žrala. Drtivá většina samiček rodí pokud možno někde v ústraní od jiných samic, ty se je ovšem snaží všude následovat. Cizí samice umí mnohokrát velice dotírat na rodící samici, a narozený plůdek okamžitě žerou, mají-li tu možnost. Rodící samice se mnohokrát tomuto žravému doprovodu snaží bránit např. zalézáním do malých skrýší, ze kterých dokáže cizí sokyně vyhnat. Mnohokrát jsem viděl, jak prudké boje dokázaly samice v prostoru malých jeskyněk svádět, boje samců mezi sebou byly ve srovnání s tím jenom nevinným pošťuchováním. Pokud ale rodící samice nemá k dispozici bránitelný úkryt, pak se prostě snaží uniknout pouze odplutím, a v případě narození plůdku se zúčastní štvanice na něj. I to je logické - je výhodnější pozřít sama vlastní mládě v situaci, kdy by jeho pozřením získaly profit jiné samice.

Plůdek gupek má vyvinutý reflexivní únikový pohyb směrem ke dnu, kde následně setrvává několik minut v naprosté nehybnosti. Chovatelé gupek jistě dosvědčí, že pohyb plůdku hned po narození je raketově rychlý, střelhbitým pohybem okamžitě dosahuje dna a tam zůstává bez hnutí ležet. Tato nehybnost a ochranné zbarvení je jeho jedinou ochranou před slídivými zraky dospělých. Oproti Josefovi si nemyslím, že by zde hrál roli čich - mnohokrát jsem viděl, jak slídící dospělé ryby proplouvaly sotva centimetr od nehybně ležícího plůdku aniž si ho všimly, kdyby se orientovaly čichem, rychle by ho našly.

Kanibalismus nejen u ryb je pouze jedna z mnoha různých strategií, a rozhodně nelze říct, že je strategií automaticky nejhorší (stejně tak nelze říct, že je strategií nejlepší). Těžko říct, které konkrétní podmínky rozhodují o tom, že některé druhy živočichů věnují až dojemnou péči o potomstvo, zatímco jiné i ne tak vývojově vzdálené potomstvo usilovně požírají. Osobně si myslím, že jedním z rozhodujících parametrů je zde to, kolik je v okolí predátorů včetně jiných příslušníků vlastního druhu, nakolik má druh tendenci k přemnožování, nakolik pravidelnou složku jeho potravy může vlastní potomstvo poskytovat (tj. zda se druh rozmnožuje během celého roku, nebo jenom jednou za rok), a v neposlední řadě schopnost potomstvo požírat. Kanibalismus může být mimochodem i velice účinným prostředkem, jak se bránit přemnožení, a ruku v ruce s tím i extrémně silným selekčním mechanismem, který umožňuje přežití pouze těch nejzdatnějších jedinců. Když jsem odhadoval množství vražedných útoků, kterým musí plůdek uniknout, než doroste do "bezpečné" velikosti, tak mi vycházelo, že v průměru musí každá gupka vyváznout z řádově tisíce životu nebezpečných situací. Abyste vyvázli z takového množství životních ohrožení, tak vám nepostačí mít pouze štěstí - musíte být i zdatní, a to šíleně zdatní. Pouze ti naprosto nejzdatnější jsou schopni předat své geny dále, a právě tento extrémní tlak, který vede k mimořádně rychlé propagaci pouze těch nejschopnějších genů, může za jistých okolností vést k tomu, že kanibalismus je výhodnější strategií než rodičovská péče. Samozřejmě ale jiné nastavení "vývojových parametrů" může zase vést k tomu, že lepší strategií pro jiných druh bude příkladná rodičovská péče.

Odpovědět