Flétňák australský (Gymnorhina tibicen). Havranovitý pták, šikula, inteligentní, společenský. S úmrtností nemívá problémy.

Někdy je až komické, jak jsou lidé posedlí mozkem, nejčastěji ve spojení s vlastní výjimečností. O velkých mozcích se potiskla spousta papíru. Existuje řada hypotéz, které vysvětlují proč ten náš je tak veliký. V třetihorách pochopitelně nesloužil ke skládání oper a přitom tak strašně žere energii, že je jen obtížně představitelné, že by původně nebyl vůbec k ničemu. I když, úplně se to vyloučit pochopitelně taky nedá.

Zvětšit obrázek

Bažant Elliotův. Hezoun, ale chytrost mu z očí moc nekouká.

Neotřelý a vcelku se prosazující pohled na původ bujného mozku Homo sapinens praví, že ho máme díky pohlavnímu výběru jako nástroj na řešení komplikovaných sociálních vztahů, lidsky řečeno ke zručnému lhaní a pomlouvání. Naivní autisté asi nikdy nebyli pro většinovou populaci atraktivní.

Zároveň je to celé jistě složitější a rozhodně nejde jen o velikost. Je fajn si uvědomit, že neandrtálci ho měli ještě o něco větší než my a kde je jim konec. Přesto je fenomén velikosti mozkoven stálice na badatelské obloze a každou chvíli se o tom něco napíše. Seriózních empirických dat, především od jiných zvířat, ale kupodivu zatím není moc.
Se zajímavou studií velikosti mozku u ptáků nově přichází Daniel Sol ze španělské Autonomous University of Barcelona. S týmem kolegů hledal odpověď na provařenou hádanku, proč se vlastně zvířatům vyplatí mít velké nenasytné mozky, když musí platit velkou cenu za embryonální vývoj a ještě větší za celoživotní provoz. Vycházeli přitom z již dříve vyslovené představy, že velké mozky dovolují svým nositelům lépe se vyrovnat se složitým okolním prostředím (ve vědecké angličtině známé jako cognitive buffer hypothesis).

Zvětšit obrázek

Novokaledonské vrány běžně užívají nástroje. Ty se rozhodně neztratí.

Za tím účelem porovnali hmotnost mozku, hmotnost těla a úmrtnost u 319 populací ptáků z celkem 236 druhů polárních oblastí, mírného pásu i tropů. Ukázalo se, že průměrná roční úmrtnost ptáků docela hezky klesá s rostoucí velikostí mozku. Autoři přitom brali v úvahu různé faktory, které u ptáků ovlivňují míru úmrtnosti, jako je migrační chování, volba partnerů nebo péče o mláďata.

Zvětšit obrázek

Pokud si chcete sami vyzkoušet, jak jsou na tom ptáci s velkými mozky, zkuste si chytit třeba takovou straku.

Výsledky nejsou zase tak překvapivé, řidiči to vlastně znají z praktické zkušenosti. Je relativně mnohem víc přejetých bažantů než strak nebo vran. Bažantí mozek není nic moc, vrány a straky mají naopak slušně vyplněné lebky. Relativně veliké mozky krom zmíněných strak a vran vlastní ještě například sovy, papoušci, terejové nebo sýkory. Na opačném konci pomyslného pořadí jsou spolu s bažanty ještě třeba kolibříci, křepelové, dropi nebo holubi.
To, že větší mozek snižuje úmrtnost se nadhazovalo už dlouho, ještě nikdo to ale neotestoval na konkrétních číslech. Ptáci byli dle autorů ideální, protože je o nich hodně vhodných a dostupných informací. A právě ptáci proto jako první úspěšně ověřují užitečnost velkého mozku jako nástroje pro lepší přežívání v přírodních populacích. Zároveň jiné studie potvrzují, že ptáci s většími mozky úspěšněji kolonizují nová území, popřípadě se lépe se vyrovnávají s proměnlivým klimatem.

Autoři hýří nadšením, že ptáci s velkými mozky jsou lépe připraveni na všelijaké změny v okolí, včetně klimatu nebo změn biotopů důsledkem činnosti člověka. Ve skutečnosti je na místě jistá skepse. Přerostlý mozek sám o sobě asi nebude klíčem k úspěšné evoluci. Jak ukazuje příklad s neandrtálci, brát v úvahu pouhou hmotnost mozků, je poněkud násilné zjednodušování. Taky je fakt, že kolem nás jsou ptáci i jiná zvěř s různě velkými mozky, což znamená, že tak extrémně závratná všepřebíjejcí výhoda to zase nebude.

Pramen: Proc. R. Soc. B. Online DOI: 10.1098/rspb.2006.3765.