Obezita je již několik let považována za významný problém nejen ve Spojených státech, ale také v Evropě. Mnohdy se dokonce hovoří o obezitě jako o epidemii či pandemii. Důvodem zvýšené publicity je bezpochyby množství nemocí, které obezita způsobuje: srdeční nemoci, diabetes, problémy pohybového aparátu, mnohé formy rakoviny, a konečně, předčasné úmrtí. Tato průvodní onemocnění se často objevují kombinovaně, což způsobuje, že léčení se stává velmi nákladné a tak zdravotní pojišťovny začínají bít na poplach. (první pochopitelně ve Spojených státech, kde zvýšené náklady znamenají snížené výnosy a "pláč" akcionářů; v socialistické Evropě jsme stále varování spíše nepěkností "barokních tvarů", než nákladností léčení).

 
Z preventivních důvodů se ve Spojených státech za podpory národních zdravotních center, již delší dobu vysílají reklamy upozorňující na problém obezity a nemocemi s ní spojenými. Zajímavé je, že tyto opatření mají mizivý efekt na černošskou populaci. Ta, na rozdíl od jiných skupin obyvatel, i přes varovné zprávy a zobrazované obézní jednotlivce, není schopna rozpoznat ani svou nadváhu, ani svou případnou obezitu - tedy podobnost mezi adresáty a zobrazovanými jednotlivci. Varovné je, že pravděpodobnost toho, že Američané černé pleti nerozpoznají svůj problém s obezitou je dvakrát až třikrát větší, než u obyvatel ostatních barev pleti (jedinou výjimkou byli muži Hispánského původu). Přestože, kognice byla snížena jak u mužů, tak u žen, u mužů byla neschopnost rozpoznání jejich tloušťky daleko vyšší.

 
Vědci porovnávali vývoj obezity ve Spojených státech za období 1988-1998 a za období 2001-2002 přičemž zjistili, že v uvedených periodách se zvýšila nejen míra obezity mezi Američany celkové, ale při podrobném srovnání se dokonce zjistily zvýšené diference v kognitivních schopnostech týkajících se vlastní váhy mezi etiky.

 

Mezi afroameričany dosahuje v současnosti míra nadváhy či obezity 75 procent; což je  číslo významně převyšující celoamerický průměr. Vysvětlení podané ve studii uvádí jako důvod vytváření signifikantně menšího tlaku na snižování váhy pomocí cvičení či diet v rámci černošské komunity, neboť míra tolerance a akceptace tloušťky a obézních (barokních) tvarů je všeobecně vyšší. (syndrom věstonické Venuše). Navíc, jak výzkum ukázal, mezi černochy nemusí být motivačním prvkem k omezení obezity obava z předčasného úmrtí, neboť se zjistilo, že černoši netrpí ve srovnání s bílými protějšky problémem předčasného úmrtí ve stejně kategorii obezity (shodná úroveň předčasného úmrtí se projevuje až u významně obéznějších černochů). Vědci se nyní snaží prokázat, zdali důvody mohou spočívat v geneticky podmíněné rozdílnosti.
 

Přestože je problém s rozpoznáváním vlastní obezity významnějším u afroameričanů, nelze jej zanedbávat ani u ostatních etnik. Evidentně tedy nestačí, aby lékař pouze sdělil příslušné osobě, aby se "zamyslela sama nad sebou" zdali není obézní či trpí nadváhou a doporučil nezbytnost diety, nicméně je zjevně nesmírně podstatné, aby docházelo k daleko konkrétnějším a cíleným debatám mezi lékařem a pacientem. 
 

Zdroje:

International Journal of Behavioral Nutrition and Physical Activity
blog.inbes.org
Stránky autora článku: http://www.inbes.org/