Data pořízená radarem 22. července 2006 při těsném průletu sondy Cassini kolem Titanu, přinesla přesvědčivý důkaz, že v současnosti existují na Titanu velké oblasti s kapalným metanem. Radarový snímek pořízený ve falešných barvách ukazuje, co všechno sonda Cassini „vidí“ na povrchu Titanu.

Charakteristika jezer:

Zvětšit obrázek

Tento barevný radarový snímek z Cassini ukazuje jezera na Titanu. Intenzita barev je úměrná odrazivosti radarového signálu. Barvy neodpovídají tomu, jak by to vidělo lidské oko.
Credit: NASA/JPL/USGS

Tmavé oblasti na radarovém snímku jsou interpretovány jako jezera, popř. kanály s velmi nízkou radarovou odrazivostí - místa v prohlubních (topografických depresích). 

Tmavý radarový povrch je hladká a pravděpodobně tvořený kapalinou, horninou, ledem nebo organickými látkami. Více než 75 tmavých radarových místa nebo jezer, která byla pozorována, má průměr od 3 km do více než 70 km.

Některá jezera se jeví zčásti vyschlá, zatímco jiná jsou zaplněna kapalinou. Některá jezera nemusela být naplněna zcela nebo již v minulosti se mohla částečně odpařit. Vyschlá jezera mají na radarových snímcích světlé okraje nebo valy, jejichž barva je podobná okolnímu terénu, který postrádá kapalinu.

Měnící se stav ukazuje, že jezera na Titanu mohou být pouze dočasná. Ale zatím není známa délka trvání těchto periodických změn.

Asi 15 tmavých míst je zaplněno kapalinou a nevykazují žádné důkazy eroze. Tyto tmavé oblasti se podobají pozemským jezerům, které se vytvořily uvnitř impaktních kráterů (např. Clearwater Lakes v Kanadě) nebo uvnitř sopečných kalder (např. Crater Lake v Oregonu). Tato jezera na Titanu připomínají pozemská hnízda a mají omezené rozměry. Proto je velmi nepravděpodobné, aby byly impaktního původu. Vzhled prohlubně (deprese) ukazuje spíše na sopečný původ.

Příkré a velmi zřetelné okraje některých jezer odpovídají jezerům vysychajícím nebo jezerům s prosakující nebo odtékající podzemní vodou.

Některá další jezera mají neohraničené a velmi rýhované okraje a postupně se snižuje intenzita radarového signálu směrem ke středu jezera. Pravděpodobně se jedná o jezera, která jsou spojena s kanály, kterými kapalina odtéká nebo o jezera, z nichž kapalina prosakuje do podzemí.

Vzhled některých jezer připomíná zakřivené a rozšířené kanály. Podobně jako údolí okolo rozvodněné pozemské řeky (např. Lake Powell).

Zvětšit obrázek

Radarový snímek jezera na Titanu.
Credit: NASA/JPL

Světlá místa blízko okraje jezera také mohou být „vykukující“ vrcholky malých ostrůvků. Plovoucí „ledovce“ jsou nepravděpodobné, protože většina materiálů by neplula v kapalných uhlovodících.

Další možností je, že se tyto prohlubně (deprese) a kanály na Titanu vytvořily v minulosti a nyní se zaplnily materiálem o nízké hustotě, proto jsou na radarových snímcích tmavší než jiné části Titanova povrchu.

Nejpřesvědčivější důkazy byly nalezeny na snímcích jezer na severní polokouli Titanu. Zde atmosféra vykazuje jakýsi aktivní koloběh nikoliv vody, ale metanu.

Titanovy cykly jsou pravděpodobně svázány s dobou oběhu Saturnu kolem Slunce, tj. 29 let. Jezera na polokouli, na níž je zima, by se měla zvětšovat v důsledku metanového deště, zatímco na letní polokouli by se měla zmenšovat nebo zcela vyschnout.

Zdroj:

Spaceflight Now  ,   NASA ,    Photojournal