Právě takovouto neobvyklou podívanou měli možnost vidět návštěvníci kampusu v kalifornském Berkeley. Probíhal zde totiž pozoruhodný experiment, který zjišťoval, zda lidé jsou schopni orientovat se podle čichu v prostoru. Výsledky by se měly objevit v prvním novoročním čísle časopisu Nature Neuroscience. Autoři výzkumu v čele s Jesse Porterem navoněli desetimetrový provázek po čokoládě a mírně zahnutý jej roztáhli na louce za univerzitou. Poté požádali skupinu 32 dobrovolníků, aby tuto čokoládovou stopu sledovali. Každý účastník začínal experiment přibližně tři metry od voňavé stopy a aby se nemohl orientovat jinak než nosem, byly mu nasazeny klapky na oči a uši. Na rukou měl navíc vypolstrované rukavice a na kolenou vycpávky, čímž bylo zabráněno i jakýmkoliv hmatovým podnětům. I za takto ztížených podmínek byly dvě třetiny účastníků schopny stopu následovat.
Že se orientují skutečně jenom čichem se potvrdilo tak, že jim byl nasazen kolíček na nos a úspěšnost rázem klesla na nulu. Část účastníků poté prošla dvoutýdenním tréninkem, v jehož průběhu byla hodnocena jednak rychlost sledování stopy a také míra odchylování se od stopy. Přestože se jednalo o poměrně krátkou dobu nácviku, účastníci pokusu se v obou parametrech výrazně zlepšovali.
Vědce dále zajímalo jakým způsobem lidé stopu sledují. Provedli proto ještě jeden experiment, kde kromě výše zmíněných klapek a rukavic vybavili dobrovolníky ještě nosními snímači a malým batůžkem, v němž se skrýval přístroj zaznamenávající proudění vzduchu nosem. Analýza získaných dat ukázala, že v nose dochází ke střídavému nasávání vzduchu jednou či druhou nosní dírkou a tím je porovnávána informace o koncentraci vonné látky získaná z pravé a levé strany, což umožňuje prostorovou orientaci čichem.
Nedá se asi očekávat, že by u naší policie německého ovčáka vbrzku nahradil jeho trénovaný lidský kolega. Ovšem to, že nás výsledky těchto experimentů tak překvapují, dobře ilustruje fakt, jak je v naší kultuře čich podceňován. Třeba takoví příslušníci kmene Yanomamo z horní Amazonie dobře vědí, že se podle čichu dá v pralese vystopovat kde jaká pochoutka nebo se vyhnout nepříliš oblíbenému setkání s některou z místních velkých koček.
Diskuze:
