Zvětšit obrázek

Tenkohlavec (Trichuris muris)

Tým amerických vědců vedený Timem Mosmannem z University of Rochester zkoumal zápas mezi myší a nežádoucím podnájemníkem jejího tlustého střeva -  parazitickým červem tenkohlavcem Trichuris muris. Poznatky o obraně myší proti tomuto cizopasníkovi jsou velice důležité, protože blízce příbuzný tenkohlavec lidský sužuje obyvatele tropů. Podle údajů Světové zdravotnické organizace je jím nakaženo 795 milionů lidí. Červi se zavrtávají tenkým hlavovým koncem do sliznice tlustého střeva a sají hostiteli krev. To vede především u dětí k podvýživě, poruchám růstu a celkovému snížení odolnosti.

Tim Mosmann

Tenkohlavec trápí člověka odedávna. Jeho vajíčka byla nalezena ve zkamenělých výkalech severoamerických indiánů starých 11 000 let. Červem byl nepochybně nakažen i pravěký horal zvaný Ötzi, který zemřel před 5300 v Alpách na italsko-rakouském pomezí. Lidé se obvykle nakazí potravou, na které ulpěla vajíčka tenkohlavce. Pro boj s červem jsou k dispozici velmi účinné léky, ale ty se zdaleka nedostávají ke všem, kdo by je potřebovali.

Mosmann a jeho spolupracovníci se proto pokoušejí vyvinout očkovací látku, která by celoživotně chránila obyvatele zemí, kde představuje parazit vážnou hrozbu. K tomu je nutné vědět, jaké zbraně organismus proti červovi z arzenálu imunitní obrany používá. 

 

Astma (ztluštění stěny sliznic) může být důsledek působení amfiregulinu, kterým se náš imunitní systém brání parazitárním infekcím. (Kredit: A.D.A.M.)

Vědci zjistili, že se myš brání myšímu tenkohlavci mobilizací vybraných buněk imunitního systému. Součástí boje s červem je i intenzivní množení buněk střevní sliznice, která se pak odloupává a odchází z těla pryč. Oba procesy spolu velmi úzce souvisejí. Buňky imunitního systému produkují kromě jiných látek i bílkovinnou molekulu amfiregulin. Právě ta je zodpovědná za rychlé množení buněk střevní sliznice.

Stejné buňky imunitního systému jsou mobilizovány v plicích při alergických reakcích. Přitom dochází k množení buněk v dýchacích cestách, jejichž stěny tak mohou ztloustnout až na trojnásobek původní síly. V důsledku toho je ztížen průchod vzduchu do plic, což se projeví jako astma. Mosmann se domnívá, že v pozadí astmatu se může skrývat účinek amfiregulinu vylučovaného podrážděnými buňkami imunitní obrany. Pokud by se podařilo amfiregulin v plicích alergiků vyřadit ze hry, výrazně by se omezilo riziko vzniku astmatu.
Mosmann je přesvědčen, že se jeho objev dočká velmi rychlého uplatnění v boji proti astmatu, kterým trpí na světě asi 300 milionů lidí a na které zemře ročně 225 tisíc lidí.

Pramen: Science