Při jedné až čtyřech prodloužených směnách za měsíc je riziko vážného pochybení lékaře trojnásobné. Při více prodloužených směnách za měsíc je sedminásobné.

Náročná práce lékařů nejde dohromady s dlouhými pracovními směnami. Únava a nevyspání zvyšují riziko chybného rozhodnutí, které může ohrozit pacienta na zdraví nebo i životě. Tak lze stručně shrnout výsledky výzkumu amerických a kanadských lékařů vedených předním odborníkem na poruchy spánku Charlesem Cieslerem z bostonské Brigham and Women´s Hospital. Do studie bylo zapojeno 2 737 mladých lékařů-internistů, kteří nastoupili po škole do nemocnic. Měsíčně byly hodnoceny jak výsledky jejich práce, tak i pracovní vytížení. Celkem byly nashromážděny údaje za 17 000 pracovních měsíců. Výsledky studie přinesl prestižní lékařský časopis PLoS Medicine.

Mladí lékaři dostávají po škole skutečně zabrat. Zákon sice omezil počet hodin, které smějí během týdne odsloužit, ale neomezil délku jednotlivých směn. A tak není výjimkou, když mladý lékař slouží v jednom zátahu déle než 24 hodin. Čím více takových směn za měsíc odslouží, tím více je ospalý. Nepřetržité bdění po dobu 24 hodin sníží jeho duševní výkonnost stejně, jako kdyby měl v krvi jedno promile alkoholu. To nezůstává bez následků.
Při jedné až čtyřech prodloužených směnách za měsíc čelí trojnásobně  vyššímu riziku vážného pochybení. Při více než pěti prodloužených směnách za měsíc je už toto riziko sedminásobné. Zároveň stoupá na trojnásobek počet chyb a omylů, které mají za následek smrt pacienta. Podle statistik umírá ve Spojených státech ročně v důsledku pochybení lékařů 50 až 100 tisíc pacientů.

V USA umírá na pochybení lékařů 50 až 100 tisíc pacientů za rok. Pokud je obdobná situace u nás, tak zaviněním lékaře ročně pochováme 1 700  až  3 300 blízkých.

Mohlo by se zdát, že chvilka spánku během dlouhé, úmorné směny, je ten správný recept na tento problém. Ale to není tak úplně pravda. Malý „šlofík“ průkazně zlepší paměť. Bezprostředně po probuzení se však riziko závažné chyby ještě zvyšuje. Dokazují to výsledky výzkumu  Kennetha Wrighta z University of Colorado v americkém Boulderu, který prokázal, že první tři minuty po procitnutí je běžný smrtelník zcela „mimo“. Ti nejčilejší se z tohoto obluzení proberou do deseti minut. Není však výjimkou,  když člověku nepracuje mozek na plné obrátky ani za dvě hodiny po probuzení. „Vstávací útlum“ je opravdu hluboký. Předčí dokonce následky 24hodinového nepřetržitého bdění.

Lékař, který během klidné chvilky usnul, se může probudit do situace, která vyžaduje k zdárnému vyšetření všechny jeho schopnosti. Riziko chyby je v takových okamžicích poměrně vysoké, i když je prokázáno, že lékařům pomáhá mobilizovat síly pocit zodpovědnosti. Přesto mohou mít bezprostředně po probuzení problémy například se správným spočítáním dávky léku. Chyba může mít pro pacienta fatální následky.

Pramen: PloS Medicine