Zvětšit obrázek

Junkční epidermiolysis bullosa. Rozsah postižení bývá podstatně větší.

Prestižní vědecký časopis Nature Medicine přinesl studii, v které tým italských lékařů popisuje úspěšnou léčbu pacienta postiženého mutací genu pro laminin 5-b3  (LAMB3). Tato mutace je jednou z příčin junkční epidermolysis bullosa. Šestatřicetiletý muž trpěl v důsledku mutace genu LMB3 od narození tvorbou puchýřů, která byla vyvolána i slabým podrážděním či poraněním nebo začínala zcela spontánně. Ve finální fázi se vytvářely infikované léze. Většina jeho těla byla kryta velkými, těžko zhojitelnými puchýři nebo infikovanou krustou. Jen na některých místech byla pokožka postižena mírněji.

Zvětšit obrázek

Snímky pokožky pacienta s „rozpadem kůže“. Z obou snímků je jasné, že svrchní vrstva kůže „nedrží na podkladu“.

Tým vedený Michelem De Lucou  z university v Modeně se pokusil odebrat pacientovi kožní kmenové buňky. Bylo to velmi obtížné, protože na většině míst těla byly buňky vystaveny velmi silným proliferačním stimulům souvisejícícm s procesem hojení. Pro laboratorní kultivace se tyto buňky nehodily. Nakonec se podařilo získat vhodné buňky z kůže dlaní.
Primární keratinocyty získané ze dvou biopsií (celková plocha odebrané pokožky činila 1,5 cm²) byly vystaveny působení retrovirového vektoru, který nesl do jaderné dědičné informace buněk kompletní informaci pro LAMB3. Úspěšnost přenosu genu do DNA laboratorně pěstovaných buněk byla prakticky stoprocentní. Buňky začaly syntetizovat RNA pro tvorbu lamininu 5-b3  a v buňkách byla patrná syntéza tohoto proteinu. Nově vnesený gen byl stabilní a zajistil produkci lamininu 5-b3  po celou dobu kultivace buněk.

Zvětšit obrázek

Lidem s tímto onemocněním hrozí například srůsty prstů.

V laboratoři bylo z geneticky modifikovaných keratinocytů vypěstováno celkem devět štěpů o ploše 55 cm². Pro transplantaci byla vybrána oblast horní přední strany  pacientových stehen. Pokožka byla v těchto místech velmi křehká a vyskytovalo se na ni několik nehojících se infikovaných lézí. Celková plocha štěpů činila kolem 500 cm². Za osm dní po transplantaci pozorovali lékaři kompletní regerenaci pokožky na obou končetinách. Pacient měl na místech obou transplantátů normální zdravou pokožku ještě rok po zákroku. Puchýře ani jiné patologické změny nenastaly ani v případě, že byla pokožka vystavena razantnímu podráždění. Vyšetření potvrdilo, že prakticky všechny buňky pokožky na léčeném místě vytvářejí dostatečné množství lamininu 5-b3.  Nebyly patrné jakékoli známky zánětu. Lékařský tým plánuje, že v následujících dvou až třech letech pacientovi postupně nahradí pokožku na celém těle štěpy s geneticky modifikovanými keratinocyty.

Různé formy epidermolysis bullosa postihují na celém světě asi půl milionu lidí. První úspěšná klinická studie s genovou terapií otevírá možnost pro léčbu těchto pacientů. Obdobný postup by mohl být úspěšný i u dalších geneticky podmíněných kožních onemocnění.

Pramen: Nature Medicine