Zvětšit obrázek

Pulp Fiction. Travolta v životní roli.

Napínavé příběhy končí velmi různě. Ve většině případů více či méně komplikovaný děj vyústí v celkem očekávaný závěr, kdy spravedlivě potrestaným padouchem je od počátku nejodpornější postava příběhu. Aby konzument nemusel příliš namáhat mozkové závity, tak obvykle taková postava nese prostinké symboly zla, v dnešní například kouří, bere drogy nebo týrá zvířátka. Dobro zvítězí a jako ošuntělý bonus přijde od počátku očekávané mravní poučení.

Vzácnější jsou příběhy nestandardní, zvláštní svým stylem, účinkováním antihrdinů, průběhem děje nebo překvapivým koncem. Učebnicovým příkladem takového příběhu nemůže být nic jiného než Tarantinův film Pulp Fiction, i když v jeho případě je otázkou, kde vlastně končí.
Je až zarážející, jak čtenáři, diváci, případně posluchači napínavé příběhy prožívají. Díla tohoto žánru jsou mnohdy komplikovaně stavěná a stejně tak komplikovaně se s nimi vyrovnávají ti, jimž jsou určena. Dokládá to i čerstvá studie americké specialistky v oboru komunikace Silvie Knobloch-Westerwick z Ohio State University. Knobloch-Westerwick je autorkou řady extrémně pozoruhodných studií pojednávajících o vlivu moderních médií na lidskou psychiku.

Nyní se spolu s Caterinou Keplinger z Hanover University of Music and Drama zaměřila na otázku, jako souvisí osobnost konzumenta napínavého příběhu s tím, jak bude dotyčný vnímat jeho konec. Až do nynějška totiž v tomto ohledu  scházel jakýkoliv experimentální výzkum. Napínavé příběhy přitom jsou velmi významnou částí kultury většiny dnešních lidských společností.

Zvětšit obrázek

Šestý smysl. Překvapivé rozuzlení par excellence.

Do výzkumu bylo zapojeno celkem 84 dobrovolníků, německých vysokoškolských studentů. Ti nejprve vypracovali řadu písemných osobnostních testů, díky nimž mohly badatelky sestavit jejich psychologický profil. Pak si všichni dobrovolníci přečetli papír s krátkým napínavým příběhem „Vražda z vilnosti nebo chtivosti?“ V příběhu jde o vraždu podnikatele a dva podezřelé, podnikatelovu ženu a ženina milence.

Příběh měl tři verze, přičemž každý dobrovolník četl jen jednu z nich. V první verzi vraždu společně spáchali oba podezřelí. Ve druhé verzi se jeden z podezřelých postupně stále více zdál být vinen a nakonec byl taky jako viník odhalen. To byla verze s očekávaným koncem. Třetí verze příběhu popisovala jednoho podezřelého jako pravděpodobného vraha, nakonec se ale ukázalo, že vraždil někdo úplně jiný. Třetí verze tak představovala příběh s překvapivým koncem.

Zvětšit obrázek

Kennyho smrti v South Parku dokládají, že i zcela očekávaný prvek v dramatu může být hodnotný.

Na závěr měli dobrovolníci ohodnotit, jak moc se jim zamlouval konec příběhu. Výsledky experimentu byly docela překvapivé. Ukázalo se, že lidé s malou důvěrou v sebe sama hodnotí překvapivé konce jako mnohem méně příjemné, než konce očekávané. Naopak lidé, kteří si hodně věří, reagují zcela opačně a mají mnohem raději příběhy s překvapením na konci.
V detailnějším pohledu se dále například zjistilo, že lidé s nadměrným sklonem k nudě o něco více preferují překvapivé zvraty, zatímco lidé s tendencí k hlubokomyslným úvahám o smyslu bytí testovací příběh příliš neocenili, snad pro jeho stručnost a absenci citátů z děl světové literatury.

Studie je pochopitelně limitovaná tím, že šlo o vysokoškolské studenty, což přeci jen není úplně reprezentativní vzorek populace a že byl použit je jeden příběh. Podobné výzkumy jsou každopádně velmi zajímavé a tak nezbývá, než se těšit na další práce.
V světle uvedených dat už není tak zvláštní, že „kultovní“ díla dost často pocházejí právě z kategorie překvapivých konců. Zároveň je jasné, že se nikomu nelíbí všechno a že si své diváky najdou polopaticky vysvětlovaná očekávaná rozuzlení i razantně překvapivé konce. Potěšení či rozčarování z příběhu také pochopitelně do značné míry záleží na okamžitém psychickém rozpoložení. Když byť nadprůměrně sebevědomého člověka celý den v práci sjížděl šéf, tak dotyčný dost možná ocení i černobíle jednoduchou detektivku.

Pramen: Media Psychology 8(3): 193-212.