Mezinárodní tým vědců vedený Redouanem Bsharym z university ve švýcarském Neuchätelu odhalil na korálových útesech neuvěřitelnou spolupráci dvou druhů ryb – kanice druhu Plectropomus pessuliferus a murény Gymnothorax javanicus. Výsledky zveřejnil prestiží vědecký časopis PLoS Biology.
Když má kanic hlad, zastaví se u murény trávící čas v nějaké korálové díře a typickým „poškubáváním“ hlavy jí předává neklaný signál: „Pojď ven.“ Muréna se obvykle nenechá dvakrát přemlouvat a za chvíli už si to to nesourodý páreček štráduje útesem. Tvoří dokonalý tandem.
Kanic loví ryby, které plavou volně. Muréna dokáže vyhmátnout naopak ryby zalezlé v nejrůznějších skulinách útesu. Co zdrhne před kanicem do díry, to si vychutná muréna. Co vystřelí před murénou z díry do volné vody, to popadne kanic. Před jednotlivým dravcem má vždycky ryba šanci utéct. Když jdou ve dvojici, začne být na útesu trochu „těsno“.
Toto spojenectví je založeno na vzájemné výhodnosti. Společně ryby uloví více, než když se pokoušejí lovit na vlastní pěst. Přitom si muréna a kanic potravně nekonkurují. Kořist toho druhého by stejně museli oželet. Na spojenectví nic netratí a mohou jen a jen získat.
V komentáři, který nesepsal nikdo menší než Frans de Waal, se praví, že podobné typy spolupráce nejsou v přírodě nijak vzácné. Svým způsobem vznikají snáze než spolupráce mezi příslušníky jednoho a téhož druhu, protože ti si navzájem konkurují mnohem více. Také výzvy typu: „Pojď ven.“ nejsou v přírodě neznámé. Například u primátů se zvířata navzájem vyzývají k podpoře v boji. Nicméně v tomto případě se tímto způsobem chovají „obyčejné“ ryby a to je pro většinu z nás šok.
Je nad čím žasnout? Jsou ryby chytré – nebo aspoň o dost chytřejší, než jsem si myslíme? Frans de Waal si myslí, že náš údiv vyvěrá z toho, že své vlastní jednání spojujeme s přemýšlením (většinou, ale ne vždy, většina, ale ne všichni – poznámka autora).
U tvorů, kteří nepřemýšlí tak složitě jako my, proto nečekáme složitější jednání. Přitom ale zřejmě přeceňujeme porci intelektu, jež je ke složitějšímu chování zapotřebí. O tvorech na nižších příčkách evolučního žebříčku jsme přesvědčeni, že jsou v podstatě „tupí“. Když nám pak předvedou nějaký důmyslný trik, jsme z toho nesví.
Frans de Waal prohlašuje za mylnou samotnou myšlenku „žebříčku“. Nejlepší způsob, jak pochopit schopnosti a dovednosti zvířat, je podle něj vzít v potaz evoluční a ekologické aspekty úkolů, před které je každý živočich ve svém prostředí postaven. Ve snaze přežít jsou velmi inteligentních (rozuměj – účinných, efektivních) řešení konkrétních úkolů schopni i tvorové, kteří jsou nám velice vzdáleni, např. ryby. V tom nejsou samy.
Například makedonská vrána Corvus moneduloides si vyrábí nástroje a dokonce si hotový nástroj přizpůsobuje momentální potřebě, což jsou dovednosti připisované donedávna jen lidem. A vida, nakonec to v určité situaci zvládne i „ptačí mozek“. A kolik skrýší s potravou si zapamatuje „hloupá“ sojka. O tom se nám sklerotickým pánům tvorstva ani nesní.
Těm, co nevěří, že ryby mohou být pěkně fikané, nabízíme nádherná videa na PLoS Biology:
Video: “Pojď si zalovit” (1.1 MB WMV)
Video: “Společně na lov” (2.0 MB WMV)
Video: Kanic ve stoji na hlavě schválně potřásá hlavou aby nahnal ryby muréně. (2.1 MB WMV)
Video: Role vyměněny - muréna prolézá zákoutí a kanic číhá. (2.1 MB WMV)
Pramen: PLoS Biology, Universita Neuchätel
Ryby drží dietu, aby měly doma klid
Autor: Jaroslav Petr (27.06.2007)
Diskuze: