Zvětšit obrázek

Antický přístroj z bronzu pochází z doby 150 až 100 před Kristem. (Foto:Jo Marchant)

V roce 1900 byl nedaleko Kréty u ostrova  Antikythera nalezen vrak antické lodě. O dva roky později potápěči z hloubky 43 metrů vynesli kromě jiných věcí hroudu zkorodovaného materiálu o němž archeolog poznamenal, že je v něm vrostlé ozubené kolo. Zatím co tehdy žádný respekt tento artefakt nebudil, dnes má v Národním archeologickém muzeu v Athénách čestné místo a je vystaveno s notickou, že se jedná o nejsložitější zařízení antiky, které pracovalo s ozubenými koly.

Z vraku lodi u řeckého ostrova Antikythera potápěči vynesli 80 úlomků.

V historii antické archeologie nemá tento nález žádnou obdobu. Nedochoval se ani žádný literární údaj o jeho existenci. Nález téměř upadl v zapomnění.  Mnohem více pozornosti budily sochy a mince, které potápěči spolu s rozpadajícím se rzí poničeným kusem „něčeho“ z vraku vynesli.

Zařízení, které později dostalo název podle ostrova kde bylo nalezeno,  je velikosti krabice od bot a je důkazem antické zručnosti a umu. Vyrobeno je z bronzu a obsahuje třicet ozubených kol s 224 pravděpodobně ručně vyřezávanými zuby. Zařízení se zachovalo v žalostném, rozpadlém stavu. Korozí poničený objekt archeologové vyzvedli z moře jako 80 samostatných kusů, kousků a kousíčků.

Zvětšit obrázek

Tak nějak mohla vypadat přední strana antikythery s jejími převody. (Obrázek vznikl při řešení úkolu Antikythera Mechanism Research Project)

Astronom Michael G. Edmunds se svými kolegy z Cardiff University ve Walesu je jedním z těch, kteří se v poslední době pokusili přijít na to, k čemu přístroj sloužil. Použil k tomu dvě zobrazovací metody. Jednou byla rentgenová počítačová tomografie, která úlomky prosvítila a umožnila zjistit detaily, které se zachovaly pod zkorodovanou vrchní krustou.

Jako druhý způsob k sestavení konečného obrazu vědci využívali počítačem vylepšenou optickou zobrazovací metodu, kterou zkoumali povrch přístroje. Podařilo se jim tak rozluštit celou řadu nadpisů. 

Celkem se vědcům podařilo přečíst okolo 2000 řeckých znaků. Zařízení mělo jeden ciferník na přední straně a další dva na zadní straně. Přístroj byl kryt dřevěnými deskami. Z nich už se samozřejmě nic nezachovalo, ale víme to proto, že jejich panty zůstaly. Nález je pozoruhodný tím, že nejpokročilejší mechanický stroj popisovaný ve starém Řecku měl jen jednoduchý převod.

Při pohledu na zadní stranu jsou vidět horní a spodní převodový systém. Sloužil k přepnutí na sledování dlouhodobých cyklů.

Výzkum potvrdil dřívější názor, že se jedná o přístroj, který sloužil jako astronomická mechanická kalkulačka na stanovení dráhy Sluncea měsíce. S jeho pomocí šlo předpovídat měsíční a sluneční zatmění.

Do spirály stočený číselník na zadní straně sloužil ke sledování sluneční a měsíční dráhy s periodou 18 let. Pohyby slunce a měsíce toto zařízení určovalo pomocí Hipparchova epicyklického modelu. Polohu Venuše a Merkuru zase podle Apolloniova epicyklického modelu. Vědci jsou toho názoru, že ty části, které se nezachovaly, vypočítávaly také polohu Marsu, Jupiteru a Saturnu.

Zadní strana byla kryta ciferníkem a sloužila také jako sluneční hodiny. Zachované nápisy vypovídají o tom, že zařízení na spirálovité stupnici předpovídalo zatmění Slunce a Měsíce.

Antikythera tedy uměla znázorňovat pohyby planet. Tedy něco, co pak bylo na dlouhou dobu zase zapomenuto. Rytiny na ciferníku odpovídají kalendáři vytvořenému Geminem, který žil na ostrově Rhodos v roce 77. Tento poznatek upřesňuje dobu vzniku zařízení. Zapadá to do odhadu doby potopení lodě, kterou vědci udělali podle zachovaných dalších předmětů, které vezla. 

Zajímavá je souvislost nálezu s poznámkou Cicera. Tato největší osobnost antického řečnictví si  v prvním století před Kristem zapsala, že jeho přítel Poseidonius nedávno sestrojil přístroj, který reprodukuje pohyby slunce, měsíce a pěti planet...

Nyní vědci pracují na vytvoření počítačového modelu antikythery. Následovat by měla funkční replika.

Pramen :

Journal reference: Nature (DOI: 10.1038/nature05357)

Science