Zběsilý spor se rozhořel kolem prvního australského ovčího klonu. Tříletá merinka, jež se proslavila pod jménem Matilda, uhynula za záhadných okolností 8. února letošního roku.
Bohužel, ošetřovatelé ji našli až druhý a její tělo tak strávilo více než 24 hodin ve výhni australského letního slunce. Pitva byla proto skutečně zkouškou silného žaludku pro všechny zúčastněné a ti si prý oddychli, když tělo skončilo ve spalovně. I když patologové ze South Australian Research and Development Institute usilovně pátrali po příčině smrti klonu, nakonec mohli jen pokrčit rameny. Nenašli nic, čemu by mohli připsat předčasný skon na vrub. Orgány nevykazovaly (kromě značného stupně rozkladu) žádné známky patologických změn. Můžeme se jen dohadovat, nakolik mohl pokročilý rozklad stopy po fatálním selhání orgánů „zamaskovat“.

Faktem ale zůstává, že to není první záhadné úmrtí zvířecího klonu. V loňském roce uhynul stejně záhadně klon skotu na pastvinách americké Texas A & M University. V americkém případě byl dlouho v podezření úder blesku, ale to se nakonec podařilo s určitostí vyloučit.
Případy náhlého skonu zvířecích klonů jasně dokládají, že jsme si tento velmi komplikovaný biotechnologický postup zatím dokonale „neochočili“. A znovu také dokládají, že jakékoli pokusy o klonování člověka jsou nezodpovědným hazardem.
Hodně se mluví o předčasném stárnutí klonů. To se projevuje nadměrným „opotřebením“ koncové části chromozomů zvaných telomery. Tento jev ale nebyl pozorován u všech klonů a některé klony mají telomery chromozomů naopak prodloužené a jejich buňky jsou z tohoto hlediska „omlazené“. Většina odborníků se zdráhá prohlásit zkrácení telomer za jednoznačný znak stárnutí buňky. Proto také odmítají dávat do souvislosti zkrácení telomer ovce Dolly a velmi časný nástup artritidy v její levé zadní končetině.
Rob Lewis, ředitel South Australian Research and Development Institute v prohlášení pro tisk uvedl, že v případě Matildy považuje předčasné stárnutí za velmi nepravděpodobnou příčinu smrti. „Ještě v den své smrti byla ta ovce naprosto zdravá a čilá,“ prohlásil Lewis. Zároveň také vyloučil, že by k urychlené kremaci těla zvířete vedly jiné pohnutky než rychle postupující rozklad. Odpůrci biotechnologií se už totiž nechali slyšet, že vědci chtěli přímo překotným spálením Matildiny mrtvoly „zamést stopy po zrůdných následcích klonování“. „Ovce neuhyne a nerozloží se během pěti minut!“ hřímali ochránci zvířat. S jejich názorem na rychlost úhynu nelze souhlasit, proti jejich výhradám k rychlosti rozkladu lze namítnout, že ovce ležela v letním vedru více než 24 hodin. Nechce se věřit, že by Australané chtěli něco tajit a neměli zájem na odhalení příčiny smrti ovčího klonu. Ke klonování upírají velké naděje. Jsou ovčáckou velmocí – chovají 100 milionů ovcí a ročně vyvezou vlnu v ceně kolem 4 miliard australských dolarů (2,4 miliardy US dolarů). Australané vynakládají obrovské prostředky na to, aby si své výsadní postavení udrželi. Při šlechtění sázejí i na moderní biotechnologie. Klonování by mělo pomoci udržet genofond geneticky cenných zvířat a zároveň je východiskem pro genetické modifikace, jež by posunuly produkční schopnost australských ovcí na vyšší úroveň. „Matilda byla živým důkazem toho, že jsme schopni těchto vysokých cílů dosáhnout,“ prohlásil Lewis. „Spálení těla uhynulého zvířete bylo vynuceno jeho velmi špatným stavem. Popravdě řečeno, smrdělo to příšerně, opravdu příšerně.“ Dodal, že výzkumný program využívající moderních biotechnologií pro šlechtění ovcí bude v Austrálii pokračovat.

Matilda v dobách své největší slávy – krátce po narození v roce 2000.