Tyto supernovy může zkoumat pouze Hubble. Jsou příliš daleko a proto jsou velmi slabé na to, aby mohly být studovány pozemními dalekohledy. Zatím na to nestačí ani ty největší.
Astronomové používají supernovy k měření rychlosti, jakou se vesmír rozpíná. A určují, jak je tato expanze ovlivňována odpudivou silou temné energie. Temná energie je ve vesmíru všudypřítomná. Supernovy poskytují spolehlivá měření, protože astronomové velmi přesně znají jejich skutečné jasnosti. Supernovy typu Ia se staly ideálním „metrem“ pro obrovské kosmické vzdálenosti a umožňují astronomům určit v jaké vzdálenosti od Země se nacházejí.
Všechny supernovy typu Ia mají stejnou absolutní magnitudu, která je důsledkem stejné hmotnosti bílých trpaslíků. Supernovy tak slouží jako jakési „standardní svíčky“ o přesně definovaném výkonu v celém vesmíru. Proto mohou vědci vypočítat vzájemné vzdálenosti ve vesmíru na základě toho, kolik světla od nich přichází na Zem.
Určování vzdáleností supernov ve vesmíru se podobá pozorování světlušek. Všechny světlušky svítí přibližně stejně. A podle toho, jak jsou světlušky jasné nebo slabé, usuzujeme, jak jsou od nás daleko.
Koncem 90. let min. století si astronomové uvědomili, že tyto „standardní svíčky“ svítí slaběji než se očekávalo, tzn., že expanze vesmíru se zrychluje. Vědci z toho „obvinili“ tajemnou odpudivou sílu - temnou energii.
Shoduje se to s Einsteinovou teorií tajemné „antigravitace“ - odpudivé síly ve vesmíru, s jejíž pomocí se pokusil dostat vesmír do rovnováhy. Na počátku min. století mnoho lidí (včetně A. Einsteina) věřilo, že vesmír je neměnný v čase (stacionární). Proto Einstein do rovnic obecné teorie relativity (OTR) zavedl člen, který toto stacionární řešení zajišťoval. Po objevu Hubbleova rozpínání vesmíru (r. 1929) Einstein tento člen z rovnic OTR opět vyškrtl a prohlásil, že šlo o největší omyl jeho života.
Einsteinova myšlenka „kosmologické konstanty" zůstávala v hypotézách záhadou až do roku 1998, do objevu expandujícího vesmíru. Experimentálně byla existence nenulové kosmologické konstanty prokázána v roce 1998 (A. G. Riess) a 1999 (S. Perlmutter). Nakonec se ukázalo, že ve vesmíru opravdu existuje odpudivá složka gravitace, která byla později nazvána „temnou energií“.
Pozorování Hubblova kosmického dalekohledu poprvé zjistila, že temná energie pravděpodobně ve vesmíru existuje po celou dobu jeho historie. Spektrální analýza také ukazuje, že supernovy, které se používají pro měření rychlosti expanze vesmíru, jsou z dnešního pohledu pozoruhodně podobné těm, které explodovaly před 9 miliardami let a které právě nyní pozoruje Hubble.
Astronomická pozorování dále ukázala, že expanze vesmíru se zrychluje a toto zrychlování začalo před 5 až 6 miliardami let. Tj. v době, kdy podle vědců začala při „kosmickém přetahování“ vyhrát temná energie.
„Ačkoli temná energie představuje více než 70% energie ve vesmíru, víme o ní jen velmi málo. Proto každý záchytný bod je cenný," řekl Adam Riess (Johns Hopkins University), který je od počátku zapojen do hledání temné energie. „Na základě našeho poslední důkazu temná energie existovala již před 9 miliardami let, dříve než se její přítomnost začala projevovat.“ (Stáří vesmíru je asi 13,7 miliard let.)
Mario Livio (Space Telescope Science Institute) na telekonferenci řekl: „Voda pokrývá 70% povrchu Země, přesto lidem trvalo mnoho století než objevili vlastnosti vody. S temnou energií jsou vědci ještě stále ve stadiu určování vlastností.“
Výsledky výzkumu jsou založeny na studiu 24 nejvzdálenějších supernov, z nichž většina byla objevena během posledních tří let členy týmu High-z Supernova Team.
Snímky byly získány v letech 2003 až 2005 kamerou ACS na palubě HST (Hubble’s Advanced Camera for Surveys).
NASA oznámila objev „všudypřítomné temná energie po většinu historie vesmíru“ ve čtvrtek 16. listopadu 2006 na telekonferenci s astronomy Hubble Space Telescope.
Zdroje:
Diskuze:
