Jak je to s "řečí" zvířat

Zvětšit obrázek

Kočkodan Dianin

U některých druhů zvířat se můžeme setkat s vyluzováním zvuků, jež jsou obdobou naší řeči. Dokáží dávat jiným členům tlupy něco na vědomí. Často je to upozornění na přítomnost predátora, nebo potravy. Tak třeba promyky, ty také mají několik typů poplašných signálů, obecně se ale uznává, že nejdále to dovedli primáti. Známé jsou nedávné pokusy s kočkodany v Africe. Opice spolu často sdílejí stejná území. Pro kočkodany i mangabeje jsou hlavními nepřáteli orel a leopard. Divoký africký kočkodan je schopen porozumět změnám, které v jeho mluvě jsou vyjádřeny určitými kombinačními pravidly. Tito kočkodani vydávají pro různé predátory odlišné zvuky.

Zvětšit obrázek

kočkodan Campbellův

Pokud některý kočkodan vydá varovný zvuk, ostatní mu rozumí. Poznají, zda útok přichází ze vzduchu od orla, nebo ze země od kočkovité šelmy. Nejen to. I když různé druhy kočkodanů používají různé výrazové prostředky, vzájemně svým výrazům přiřazují správný význam. Pokud například vyhlásí vzdušný poplach kočkodan Dianin, nevyhlašují jej již kočkodani Campbellovi.

Nejzajímavější na tom všem je to, že opice používají ve svých výrazových prostředcích něco jako větnou stavbu. Tak například když kočkodan Campbellův chce dát na vědomí, že nebezpečí od orla je jen malé, přidá před vlastní výraz pro poplašný signál  ještě sérii krátkých zvuků, které vlastní poplašný signál předcházejí o dvacet vteřin. To v jejich řeči znamená, že informace není důležitá. Používají tedy něco, co by se dalo nazvat větnou stavbou. Předřazení zvuků před významový výraz nebezpečí jej významově sníží. Jazykozpytec by asi řekl, že pomocí syntaxe formulují výrazové prostředky a to jim dovoluje dávat na srozuměnou, o co přesně jde.

Mangabej

Jak jsme si řekli, že když výraz kočkodana Campbellova pro nebezpečí útoku orla zaslechne kočkodan Dianin, začne se chovat obezřetně, protože pokynu porozumí. Když zaslechne stejný výraz, kterému předchází ona syntaktická poznámka, upřesňující, že nebezpečí není velké, kočkodan Dianin mu věnuje jen velmi malou pozornost. To je považováno za důkaz, že i takto zformulovaný pokyn, který je fakticky vysloven v “cizí řeči“ správně vnímá a chápe jeho obsah.

Vědci si to mohli ověřit pomocí sestříhaných zvukových nahrávek.  Když  před výraz výkřiku nejvyššího nebezpečí, který byl pořízeném při skutečném útoku orla, předřadili zvuk, který v řeči opic znamená „málo významný“, kočkodani obou druhů zůstali k němu laxní. Když ale z nahrávky, která v reálné situaci žádné velké nebezpečí nesignalizovala, vymazali tu „první část věty“, takže z ní zůstalo jen varovné „POZOR OREL“, nastala po jejím přehrání v řadách opic panika.

Chování slepic
Konečně se dostáváme kjádru pokusu, který prováděli Australané na slepicích. Šlo o slepice zvané zlatá kropenka. Sledovali u nich reakce na volání kohouta. V jejich chování odhalili, že pokud jim předem rozhodí něco málo zrní, kohoutovi nevěnují pražádnou pozornost. Jeho pozvánka na gáblík je jim v takovém případě zcela ukradená.    

Podle vědců to je velmi důležité zjištění, neboť svědčí o tom, že volání kohouta spouští u slepic myšlenkový proces, který v mozku „pátrá“ po dalších uložených údajích. Slepice si musí dát dohromady celou řadu informací, včetně té, zda se e v poslední době se žrádlem v dané lokalitě setkala. Slepice reaguje na kohouta až tehdy, když si údaje v mozku vyhodnotí. Takový způsob komunikace je podle nich podobný řeči a byl zatím pozorován jen u některých primátů, nikdy ne u ptáků.

Zvukový záznam kohouta, kterým zve slepice na hostinu.

Poplašný pokřik slepice

Video záznam sledování chování slepic

Kritikové myšlenky, že by se zvířata mohla vyjadřovat obdobně jako my řečí, namítají, že volání kohouta a chování slepic nelze k nějaké uvědomělé reakci na řeč přirovnávat, protože jde jen o reflexní jednání zvířete. Význam dorozumívání je v tomto případě přeceňován.  Chris a Linda Evansovi si ale trvají na svém a z toho, co se jim podařilo zjistit (že slepičí odpověď je ovlivněna přítomností potravy), vyvozují závěr. Podle nich slepice uvažuje podobně jako člověk.

Pokud někomu připadal tento příspěvek jako vtip, mýlil se. Oba vědci Chris a Linda Evansovi míní závěry své práce zcela vážně. Zmíněný výzkum jim hradí australská Macquarie University v Sydney a výsledky jejich bádání před několika dny zveřejnil odborný časopis Biology Letters.

Biology Letters, DOI: 10.1098/rsbl.2006.0561
. 

Komentář osla:  Nejen slepice, také oslové se často dokáží domluvit. Až nad tím mnohdy primát žasne.