Oslnivá evoluční kariéra dinosaurů skončila před 65 miliony roků. Z bezkonkurenčních vládců planety se do dnešních dob zachovaly jen zkamenělé kosti. Tento obecně uznávaný názor zpochybnila americká bioložka Mary Schweitzerová z North Carolina State University.
Rozpustila minerály uložené ve zkamenělé stehenní kosti tyranosaura a v hmotě, která zbyla, narazila pod mikroskopem na podivné útvary. Nápadně se podobaly cévám. V jejich nitru byly dokonce patrné zbytky červených krvinek. Další pohled přes optiku mikroskopu odhalil v okolí cév zbytky buněk, jež mají na starosti tvorbu kostí.
Většina paleontologů vítala výsledky výzkumu Mary Schweitzerové s notnou dávkou skepse. Jen o pár měsíců později přestavila Schweitzerová kolegům další překvapivý objev. V nitru 70 milionů let staré kosti tyranosaura narazila na tenkou vrstvičku protkanou hustou sítí kanálků. Podobná, houbovitě uspořádaná vrstva se tvoří v nitru kostí samic ptáků, které se připravují ke snášení vajec. Ukládají do ní vápník, který následně čerpají k tvorbě skořápky.
Na sympóziu pořádaném nedávno Společností pro paleontologii obratlovců v kanadské metropoli Ottawě referovala Mary Schweitzerová spolu s dalšími vědci o výsledcích výzkumu, který první překvapivé nálezy potvrdil. Američtí paleontologové vedení Paulem Bybeem objevili houbovitou vrstvičku v kostech allosaura, jenž žil před 150 miliony roků, a také ve 110 milionů let starých ostatcích tenontosaura. Vývojové větve vedoucí k těmto dvěma zástupcům druhohorní fauny se oddělily před 230 miliony let. Znamená to, že evoluční „vynález“ zásobárny vápníku v houbovité kosti je velice starý. Jako první jej mohli využívat samice plazů, kteří vznikli záhy poté, co se předci dinosaurů a ptáků oddělili od předchůdců dnešních krokodýlů.
Také Mary Schweitzerová prezentovala na konferenci důkazy, které nahlodaly pochyby početné obce skeptiků. Podrobila analýzám hmotu houbovité kosti a zjistila, že se v ní nacházejí částečky hydroxyapatitu, vápenatého minerálu vznikajícího jen činností živých organismů. Z toho je jasné, že kost vytvořil za svého života dinosaurus. Ještě větším překvapením skončily analýzy hmoty, která zůstává po odleptání minerálů z fosilizované kosti. Schweitzerová v ní našla krátké úlomky molekul kolagenu. Tato bílkovina tvoří základní nosnou konstrukci, na níž se v těle živočichů věší buňky. Kolagenové „lešení“ skýtá potřebnou oporu i buňkám kostí.
„Vypadají jako kolagen, chovají se jako kolagen a přitom jsou staré 68 milionů let. Není to úžasné?“ komentoval referát Mary Schweitzerové v rozhovoru pro vědecký týdeník Science britský paleontolog David Martill z University of Porthsmouth.
Kolagen není jediná bílkovina, kterou Schweitzerová a její kolegové v dinosauřích kostech našli. Analýzy prokázaly také přítomnost stopových množství osteokalcinu, jenž je důležitý pro ukládání vápníku do kostí.
Podobné objevy mohou vrhnout nové světlo do evoluce pravěkých tvorů. U drtivé většiny pravěkých fosílií se nemohla zachovat DNA, z níž se dají vyčíst příbuzenské vazby mezi zástupci jednotlivých druhů a skupin. Porovnání struktury bílkovin může analýzy DNA do značné míry nahradit.
Nález ostatků měkkých tkání ve fosíliích dinosaurů odporuje zdravému rozumu. Po desítkách milionů let by z organických molekul nemělo zůstat vůbec nic. Mary Schweitzerová předpokládá, že v roli konzervačního činidla vystupuje železo obsažené v molekulách krevní bílkoviny hemoglobinu a svalové bílkoviny myoglobinu. Po smrtí živočicha se železo z těchto molekul uvolní a vytvoří tzv. volné radikály. Pod jejich účinkem se bílkovinné molekuly vzájemně spojují do velmi dlouhých řetězců. Ty jsou pak k působení vlivů okolního prostředí mnohem odolnější než „jednoduché“ molekuly.
Jak staré molekuly se mohou ještě dochovat? Americká zooložka Peggy Ostromová z Michigan State University izolovala z kostí pravěkých koní starých 40 000 let celou bílkovinnou molekulu a dokázala dokonce určit její prostorový tvar. Z půl milionu let starých kostí turů pižmových už Ostromová vydobyla jen zlomky bílkovinných molekul. Dinosauří bílkoviny jsou nacupovány ještě mnohem víc.
Dinosaury nezabil chicxulubský meteorit
Autor: Stanislav Mihulka (31.10.2006)
Diskuze:
