Noční můrou traumatologů jsou úrazy hlavy, při kterých vzniká otok. Někdy nepomůže ani odvodnění diuretiky ani otevření lebky. Otoky způsobují, že krevní kapiláry jsou stlačeny a jejich průřez se zmenší. Zúžená místa se s velkými krvinkami moc nesnášejí a ten kdo na to doplácí nejvíc, jsou mozkové buňky. Nedostává se jim kyslík a po krátké době strádání hynou. Ischemické poškození mozku je pozorováno u 80% pacientů, které po úrazu hlavy zemřou. Asi u jedné třetiny poranění hlavy se objeví nedostatečné zásobení mozku kyslíkem v době mezi šestou až dvanáctou hodinou po úrazu. Právě tento nedostatek kyslíku je faktorem, který často mozek nevratně poškodí.
Červená a bílá
Všechny minulé snahy krev nahradit zatím vyšly prakticky naprázdno. Přitom se jedná o hledání, které sahá až do devatenáctého století, kdy doktoři zkoušeli použít místo krve mléko.
Tlak na nalezení účinné náhrady se vystupňoval na začátku osmdesátých let minulého století, kdy vznikla AIDS krize. Ta rozpoutala soutěž farmaceutických firem ve snaze najít způsob vyhnout se používání možné nakažené krve. Pátralo se všude, jak na zemi, tak pod vodou.
Jednou z nejnadějnějších cest, kterou si nechali Francouzi patentovat, se zdá být použití obřích molekul hemoglobinu. Teoreticky by nedostatek kyslíku v tkáních mohla vyřešit infuze jakéhokoliv zvířecího hemoglobinu. Problém je v tom, že hemoglobin, který není ve formě krvinek, sice neztratí možnost přenášet kyslík, ale sám společně se svými fragmenty tvoří shluky a ucpává při svém putování tělem všechno, kam se jen dostane. Poškozuje i takové orgány, jakými jsou ledviny. Pro otřesený mozek se tento druh náhrady krve jeví jako krajně nevhodný.
Neplatí to ale o zmíněném patentu pařížské Université Pierre et Marie Curie. Jeho podstatou je zjištění, že molekula hemoglobinu jednoho mořského červa je asi padesátkrát větší než molekula lidského hemoglobinu a tak se v těle chová, jakoby již byla jakousi krvinkou. Hemoglobin červa nemá dokonce ani další zmíněnou nectnost savčích hemoglobinů – nenavozuje alergické reakce. Podrobnosti lze nalézt v článku Od ovce k červu.
Emulze
Nyní se zaměříme na další perspektivní náhražku krve. Ta v sobě neobsahuje erytrocyty ani přirozený, nebo modifikovaný hemoglobin. Tou látkou je přípravek Oxycyte. Má na krev netradiční barvu. Tak trochu to vypadá, jakoby se nyní koloběh uzavřel, protože má stejnou barvu jako mléko, se kterým felčaři před více jak 200 lety s pokusy nahradit krev, začínali.
Umělá krev má partikule menší, než jsou červené krvinky a tak se zúženými cestami snadněji proderou. Také váží více kyslíku než hemoglobin a jsou tedy schopny i za ztížených podmínek k neuronům dopravit kyslíku dostatek.
Testy na zvířatech prokázaly, že bílá umělá krev, založená na bázi perfluorokarbonu (PFC), snižuje při vážných poraněních mozku riziko jeho poškození téměř na polovinu.
Proto nyní v USA přistoupili ke klinickým zkouškám. Jedním ze zařízení, kde testy na lidech probíhají, je nemocnice při Virginia Commonwealth University. Podle toho, jaké budou výsledky, americká FDA dá, nebo nedá, souhlas k použití v lékařské praxi. Zkoušky nyní probíhají na pacientech v kóma, jejichž blízcí k tomu dají výslovný souhlas.
Jednou z prvních pacientek se stala dvacetiletá cyklistka Bess-Lyn. Poté, cojí selhaly brzdy, narazila do betonové zdi a v důsledku otoků na jejím mozku jí hrozilo to nejhorší. První zkušenosti s bílou krví jsou slibné a potvrzují výsledky testů na zvířatech. Zdá se, že Američané budou první, kteří v bankách krve, kromě popsaných červených plastikových sáčků budou mít ještě bílé „krevní konzervy, na kterých nebudou nápisy zda krev je A, B, AB nebo 0 a zda je Rh + nebo -.
Lepší zásobení tkání v krizových situacích se zřejmě nebude týkat jen pohmožděných mozků. Použití bílé krve se jeví slibné i u pacientů s infarktem. I u nich by lepší zásobení kyslíkem v místech, kde došlo k ucpání kapilár, mohlo strádajícím buňkám srdečního svalu prospět. Ani to ale nebude poslední možnost využití umělé krve. Její lepší schopnost přenášet kyslík by se mohla uplatnit i při anemických stavech, při poškození míchy a u pacientů s mozkovou mrtvicí.
Oxycyte vlastně není až takovou novinkou, za jakou jí Američané presentují.
Perfluorokarbon, který je základem emulze, je kapalina, která je bez zápachu, je nehořlavá a má zhruba dvakrát takovou hustotu jako voda. Pro umělou krev byla tato sloučenina vybrána jednak z důvodu schopnosti přenášet kyslík a oxid uhličitý ale také proto, že jde o stabilní sloučeninu, která není metabolizovaná v tkáních. Poprvé byly polyfluorokarbony (PFC) syntetizovány již v roce 1920. V roce 1940 se jejich výroba stala součástí projektu Manhattan. PFC jsou ve vodě nerozpustné, rozpouští se ale v tucích. Dnes je jejich použití široké – od textilního průmyslu, očního lékařství až po radiologii, kde slouží jakokontrastní látka při zobrazovacích metodách. A konečně také jako náhražky krve. Některé sloučeniny, které lze také označit jako PFC, se již používají při otocích plic a nebo při odstraňování cizích těles z plic. Dobré zkušenosti byly s PFC dosaženy i při ošetřování předčasně narozených dětí. Zabraňují alveolám aby splaskly a brání vzniku tzv. plicního kolapsu.
První generaci klinicky využívaných PFC vyráběli Japonci. Šlo o směs, která se prodávala pod označením Fluosol-DA-20. Jeho nevýhodou byl krátký čas účinku, který se pohyboval v řádu několika hodin. Další nevýhodou byly komplikace, které se po jeho použití objevovaly. Šlo o zvětšení jater a vytvoření obrovské sleziny (splenomegalie). K tomu docházelo jako následek toho, že se retikulo-endotelové buňky snažily tuto látku eliminovat, kapičky pozřely a uchovávaly je v sobě řadu let.
Nynější generace PFC je z jiných molekul a také používá jako emulgátory jiné látky. V módě je nyní emulgátor z vaječného žloudku – lecitin. K látkám označovaným jako PFC druhé generace lze řadit přípravky Oxygent TM, který vyrábí Alliance Pharmaceutical Corp. Jeho základem je perfluoroktyl (C8F17Br). Dalším je Oxyfluor TM, vyráběný HemoGen, jeho základem je perfluorodichloroktan (C8F16Cl2). A nyní k nim přistupuje další, nejnovější přípravek, který má mít ještě lepší vlastnosti. Je jím Oxycyte TM.
Náhražky krve, které jsme považovali spíš jako hit pro svědky Jehovovy, se podle všeho v podobě přípravku Oxycyte stanou lepším pomocníkem než samotná transfúze krve. Přinejmenším v případech, kdy nám bude hrozit otok mozku a nebo infarkt.
Pramen: Popular Science
Tvar vnitřního ucha odhaluje přechod k teplokrevnosti
Autor: Dagmar Gregorová (22.07.2022)
Najvýznamnejšie novinky v kardiovaskulárnej medicíne za rok 2021 podľa AHA
Autor: Matej Čiernik (10.01.2022)
První neléková, nechirurgická a dlouhodobě účinná léčba glaukomu
Autor: Josef Pazdera (20.12.2020)
Nové umělé červené krvinky jsou lepší než originál
Autor: Stanislav Mihulka (11.06.2020)
Tuk tepnám neškodí, prospívá!
Autor: Josef Pazdera (07.03.2020)
Diskuze:
Hodnota
Efča,2007-04-22 13:04:38
ta poslední věta mě pobavila. Hit pro svědky Jehovovy...:-D To, že podávání transfundované krve je nebezpečné, se ví už řadu let to tam taky bylo zmíněno, například právě kvůli HIV. Jsem tedy ráda, že to bylo konečně uznáno jako plnohodnotná věc k výzkumu ne jen kvůli svědkům Jehovovým, kteří prostě mají své důvody a zdravotní hledisko je jedním z nich.
re: pro Pavla Brože
Martin,2006-11-12 17:29:27
Pavel Brož napsa: " samotná síla vazby není rozhodující, protože např. oxid uhelnatý váže kyslík tuším zrovna padesátkrát více, než hemoglobin, jenže právě díky tomu je jedovatý (prakticky všechen kyslík se naváže na CO, jenže už se neodevzdává v tkáních)"
Malá poznámka: Není to CO, který váže kyslík více než Hem, nýbrž právě Hem na své železo snadno váže oxid uhelnatý (CO); proto i při malé koncentraci CO ve vdechovaném vzduchu vzniká karboxyhemoglobin (HbCO), což snižuje schopnost krve přenášet kyslík.
Ano, máte zcela pravdu,
Pavel Brož,2006-11-13 00:42:50
uznávám svůj omyl. Dokonale jsem to popletl, a přitom tuto věc znám už od dětství, protože otec byl v jedné ze svých profesí důlní technik a o těchto věcech mi vyprávěl (jeho prací byla mj. také kontrola hladin nebezpečných důlních plynů). Holt jak člověk stárne, tak už se na tu paměť stoprocentně spolehnout nemůže ...
Re: Je tu drobný problém
Karel,2006-11-12 11:09:20
Cituji prvni větu:
Syntetická, čistě bílá látka nazvaná Oxycyte, přenáší kyslík 50krát efektivněji než naše vlastní krev.
Pokud jsem se něco dozvěděl o Richardovi, tak to, že nerozumí psanému textu. Jedinný výskyt slov "váže" a "lépe" je v jeho příspěvku. A teď i v mém. :-)
Tak zase na druhou stranu Richard
Pavel Brož,2006-11-12 14:59:48
upozornil na zajímavý problém, a to že samotná síla vazby není rozhodující, protože např. oxid uhelnatý váže kyslík tuším zrovna padesátkrát více, než hemoglobin, jenže právě díky tomu je jedovatý (prakticky všechen kyslík se naváže na CO, jenže už se neodevzdává v tkáních). Je samozřejmě nabíledni, že to má být padesátkrát větší schopnost přenosu (jak je správně napsáno v článku) a ne padesátkrát větší schopnost vazby, na druhou stranu by bylo určitě zajímavé zjistit, jakým způsobem se k tomu číslu padesát mohlo dojít. Že nějaká látka umí padesátkrát lépe vázat kyslík nebude tak těžké zjistit, o něco hůře si umím představit kvantifikování toho, kolikrát lépe jsou jí přenášeným kyslíkem zásobeny cílové tkáně. Určitě to ale nějak půjde, netušíte někdo jak?
Možná
Colombo,2006-11-12 16:47:55
že jedna molekula tamtoho dokáže navázat tolik kyslíku jako jedna molekula hemoglobinu, to už by šlo, ne?
No to ale stále neřeší ten problém
Pavel Brož,2006-11-12 16:57:24
toho množství odevzdávaného kyslíku v cílové tkáni, a zrovna to je myslím si docela podstatné. Schopných nosičů kyslíku je spousta, a hemoglobin mezi nimi kapacitním rekordmanem rozhodně není. Jenže hemoglobin je tak šikovný, že ten kyslík v místě jeho určení také poslušně odevzdá, což se o většině jiných nosičů říct nedá (pokud se teď nezabýváme navíc otázkou jejich zdravotní nezávadnosti).
ještě dodatek
Pavel Brož,2006-11-12 17:05:02
Po pravdě mě řečeno napadá jen jediný průkazný způsob, jak dokázat, že ta látka padesátkrát efektivněji transportuje kyslík - mít např. laboratorní myš zbavenou hemoglobinu a ukázat, že bez problémů přežívá i s padesátkrát menší koncentrací té látky v krvi, než byla původní koncentrace hemoglobinu. Nezdá se mi ale pravděpodobné, že by se to právě tímto způsobem dalo měřit.
Ale to by se delalo celkem tezce
Colombo,2006-11-12 17:12:23
1. by se myš musela zbavit krve, 2. by se musel vlastní hemoglobin oddělit od zbytku krve(bílé krvinky, destičky...) a 3. pumpovat do ní naši "bílou" krev. A to všechno najednou. Zapoměl jsem na něco?
nebo i jinak
Colombo,2006-11-12 17:15:01
třeba zlikvidovat hemoglobin? z oxidovat železo, které je vlastně centrem hemoglobinu(a váže kyslík), tím by se jeho funkce zničila a pak by stačilo pozorovat myšku, jestli umře(s určitou koncentrací bílé krve)
Oxycyte
Richard,2006-11-12 21:06:57
Mně nešlo ani tak o reakci na článek - samotná látka se testuje již mnoho let, ale právě na problém s přenosem a výdejem kyslíku do tkání. Nedávno jsem se účastnil semináře o krevních transfuzích a byl vznesen dotaz na přednášející co soudí o náhražkách krve na bázi perfluorokarbonu. (Jednalo se o část diskuze o etických problémech při podání transfuze u lidí, kteří transfuze odmítají kvůli jejich víře) Její odpověď vyzněla tak, že v budoucnu to jistě bude zajímavá cesta, ale již léta jsou tyto přípravky neustále ve stádiu zkoušek a právě výdej kyslíku do tkání přináší jisté problémy. Jestli jsem vzbudil v někom dojem, že nejsem schopen pochopit psaný text, je mi to líto, ale teď už s tím nic nenadělám.
Pokud to byl vtip, s tím CO, pak se omlouvám,
Z. Rohlík,2006-11-13 11:42:32
pokud ale ne... neváže se kyslík na CO, ale CO na hemoglobin. Vazba hemoglobin-CO je mnohem silnější než vazba hemoglobin-O2, tedy vzniká přednostně. Chceme-li otravu vykurýrovat, zvýšíme tlak kyslíku, čímž se rovnováha posune zase ve prospěch hemoglobin-O2. Vsadil bych se, že vyšší účinnost látky z článku byla měřena právě nějak takhle (manipulace s obsahem/tlakem O2 v okolí nebohé myši.
Ad tlak a koncentrace
Pavel Brož,2006-11-13 19:03:03
Nemyslím si, že to zjišťovali pomocí změny tlaku a/nebo koncentrace kyslíku, protože nevěřím, že padesátkrát menší množství kyslíku ve vzduchu (tj. např. při normálním tlaku 4 promile místo běžných 20 procent) dostačuje k přežití, a to i kdyby byl jeho přenos do tkání stoprocentně účinný. Mohu se samozřejmě mýlit.
Takže už to vím jistě, že to tak není
Pavel Brož,2006-11-13 21:32:03
Pohledem do Atlasu fyziologie člověka (S. Silbernagl, A. Despopoulos, Avicenum, Praha 1984) jsem zjistil, že člověk v jednom cyklu nádechu a výdechu z 21 objemových procent kyslíku ho spotřebuje 3,5 objemového procenta, tj. jednu šestinu. Z toho automaticky plyne, že při padesátkrát menším množství kyslíku ve vzduchu by se člověk dusil bez ohledu na to, jak výkonný nosič kyslíku by mu koloval v krvi. Pokud myši spotřebovávají také zhruba jednu šestinu kyslíku ze vzduchu při každém nádechu, tak by padesátinové zastoupení kyslíku ve vzduchu také nepřežily. Proto lze s určitostí tvrdit, že transportní schopnost onoho nového kyslíkového média se určovala jinak, než snižování množství kyslíku ve vzduchu či snižováním tlaku vzduch (což vyjde díky stavové rovnici plynů nastejno).
No ale to předpokládáte všude lineární závislosti.
Z. Rohlík,2006-11-13 22:03:20
Upřímně řečeno nevím. Ale například otrava oxidem uhelnatým se také řeší pomocí přetlaku O2 (oproti atmosferickému).
Podle mě nejde o druh závislosti,
Pavel Brož,2006-11-14 00:20:13
tj. zda lineární či nelineární, ale jde zde o to, že člověk metabolizuje ve svém těle určité množství kyslíku za jednotku času. Toto metabolizované množství kyslíku organismus nepochybně potřebuje - v okamžiku, kdy toto množství nemá, tak některé tkáně odumírají, prioritně ty, které jsou na nedostatek kyslíku náchylné nejvíce, tj. mozkové a srdeční buňky. Při pevné frekvenci dýchání můžete udělat jenom jednu věc, jak snížit objem kyslíku ve vzduchu a přitom nepoškodit tkáně - zvětšit účinný poměr využití kyslíku ze vzduchu (čili utilizaci kyslíku). Kdyby byl kyslík utilizován třeba jen z jedné padesátiny, tj. kdyby se při každém vdechu a výdechu metabolizovala jen padesátina vdechnutého kyslíku, tak by se teoreticky místo krve dalo najít jiné médium, se kterým by člověk při stoprocentní utilizaci přežil i v atmosféře s padesátkrát nižší koncentrací kyslíku, než je běžná. Protože je ale kyslík utilizován ne pouze z padesátiny, ale z celé jedné šestiny, tak náhradou krve ideálním médiem umožňujícím stoprocentní utilizaci kyslíku můžeme objem kyslíku snížit jen šestkrát oproti normálu, aniž bychom přitom organismus vystavili nevyhutelné hypooxii. Zdůrazňuji, že tento problém není otázkou lineárních či nelineárních závislostí v procesu předávání kyslíku, ale otázkou minima kyslíku potřebného k normálnímu průběhu metabolických pochodů, tj. především k normálnímu průběhu buněčného dýchání.
Jediné řešení, jak zajistit přežití člověka v atmosféře s padesátkrát menším obsahem kyslíku bez hrozby hypooxie by teoreticky spočívalo např. v náhradě krve médiem se stoprocentní kyslíkovou utilizací (přičemž je otázkou, zda při daných fyziologických parametrech, jako je velikost povrchu plic atd., je stoprocentní utilizace kyslíku je vůbec fyzikálně možná - možná že by pro to byly potřeba plíce s mnohem větším povrchem) a zároveň v úměrně zvýšené frekvencí dýchání (tj. nejméně na 50/6, tj. cca osminásobek běžné dechové frekvence). Nutnost zvýšit dechovou frekvenci ale samozřejmě sama o sobě svědčí o tom, že se kyslíku nedostává, tak reagují všichni dýchající živočichové reflexně už od nepaměti.
Je tu drobný problém
Richard,2006-11-12 01:41:48
Pokud jsem se dozvěděl něco o této náhražce krve - je tu drobný problém - váže sice kyslík asi 50x lépe než hemoglobin, ale pak ho zase stejně špatně vydává. Prostě váže ho 50x lépe.
!!!
Honza,2006-11-11 23:36:50
Tfuj, bílá krev, to je nejodpornější forma rasismu. Ať to koukaj rychle obarvit na černo nebo aspoň na hnědo.
A čo šľachtici?
Martin,2006-11-11 22:28:32
Šľachta sa môže uraziť a požadovať náhradu krvi, ktorá bude modrej farby... Ešte šťastie, že u nás sa šľachtické tituly zrušili.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce