Plameňáci postávají v mělké vodě na dlouhých nohách s hluboce skloněnými krky. Ponoří do vody svrchní část zobáku a nasávají do něj vodu. Velký jazyk přitom používají jako píst. Voda přitéká do zobáku zpředu a přechází přes jazyk pokrytý třásnitými destičkami. Na nich se zachytí řasy a drobní živočichové. Přefiltrovanou vodu vypudí plameňák přes okraje zobáku ven. Za minutu dokáže zopakovat tento úkon až dvacetkrát.
Filtrováním vody se živí celá řada zástupců ptačí říše, např. kachny nebo husy. Plameňáci jsou ale jediní, kdo zvládají lov v poloze „hlavou dolů“. Zvláštní způsob příjmu potravy přitahuje k plameňákům pozornost mnoha generací biologů. Přesto není jasné, jak spletité evoluční cestičky vedly k jeho vzniku. Proto odborníci přivítali s nadšením překvapivý objev, který tito plameňáci připravili vědcům z laboratoři amerického anatoma Larryho Witmera na Ohio State University.
„Původně jsme neměli tenhle výzkum vůbec v plánu,“ přiznal Witmerův kolega Casey Holliday. „Zabýval jsem se evolucí svalů na čelistech plazů, ptáků a dinosaurů. A čirou náhodou se nám přitom podařilo objevit nečekanou novinku v anatomii plameňáků.“
Holliady zkoumal krevní oběh hlavy nejrůznějších druhů ptáků, a proto přivítal nabídku jedné floridské zoo, kde právě uhynul exemplář plameňáka karibského. V laboratoři nastříkl Holliday cévy na hlavě ptačí mršiny speciálním roztokem, který dovoluje detailní snímkování krevního řečiště pomocí počítačového tomografu. Krevní oběh hlavy je u všech ptáků prakticky stejný, a tak nikdo neočekával, že by plameňák mohl být v tomto směru výjimkou.
Mrtvý pták ale připravil vědcům nečekané překvapení. Na spodině zobáku a po stranách jazyka vytvářely cévy dvě složitě rozvětvená řečiště. Witmer, kterému Holliday snímky záhadných cévních propletenců ukázal, ihned věděl, oč jde. Taková řečiště tvoří základ topořivých tělísek, jaká používají například savci pro erekci penisu.
„Nikdo neměl ani tušení, že bychom mohli v zobáku plameňáka na něco takového narazit,“ přiznal Witmer. „A tak jsme nad těmi snímky stáli, škrábali se na hlavě a snažili se pochopit, jakou roli topořivá tělíska v zobáku plameňáka vlastně mají.“
Po naplnění krví se topořivá tělíska několikanásobně zvětší a ztuhnou. Vytvoří tak pevné dno pro tkáně na spodině jazyka. Witmer je přesvědčený, že je tím zajištěna stabilizace všech měkkých tkání uvnitř zobáku a že to napomáhá plameňákovi při jeho zvláštním způsobu příjímání potravy.
„Je to důležitý dílek do skládačky, již tvoří taje příjmu potravy u plameňáků. Popravdě řečeno, je to dílek, o kterém jsme netušili, že v celé skládačce chybí,“ hodnotí Lawrence Witmer výsledky zveřejněné ve vědeckém časopisu The Anatomical Record.
Topořivá tělesa vytvářejí „otisk“ na kostech spodní čelisti plameňáka. To je důležité zjištění. Obdobné prohlubně na čelisti pravěkých ptáků prozradí paleontologům, kteří pravěcí ptáci byli vybaveni podobnými topořivými tělesy. Díky tomu se snad podaří vznik zvláštního způsobu příjmu potravy plameňáků definitivně objasnit.
Pramen: The Anatomical Record, Ohio State University
Diskuze:
