Stručná historie boje s bakteriálními infekcemi
2000 př.n.l. – Je ti zle? Sněz kořínek!
1000 – Kořínky jsou pohanství. Modli se!
1850 – Modlitba je pověra. Vypij lektvar!
1920 – Lektvar je šarlatánství. Spolkni prášek!
1945 – Staré prášky nezabírají. Spolkni penicilin!
1955 – Bakterie zmutovaly. Spolkni tetracyklin!
1960-1999 – Bakterie mutují dál. Spolkni silnější antibiotikum!
2000 – Bakterie vyhrály. Sněz kořínek!
(Z oficiální webové stránky Světové zdravotnické organizace)
„Zlatý stafylokok“ vědecky označovaný jako Staphylococcus aureus patří mezi přeborníky v odolnosti k antibiotikům. Na světě už jsou kmeny, které vzdorují prakticky všem lékům, jež moderní farmakologie pro boj s bakteriálními infekcemi nabízí. Stafylokok napadá především krevní oběh, kůži a dolní cesty dýchací. Může vyvolat i záněty srdečního svalu nebo zánět trávícího traktu.
Často napadá v nemocnicích pacienty, jejichž organismus je oslaben jinou chorobou. Ohrožuje například nemocné, kteří jsou odkázáni na pravidelné čištění krve na umělé ledvině.
Vývoj antibiotik nedokáže s bakteriemi, jako je Staphylococcus aureus, udržet krok. Léky ztrácejí účinnost dříve, než se výrobci stačí v tržbách z jejich prodeje vrátit investice do náročného vývoje a testování. Za této situace se farmaceutické společnosti do vývoje nových antibiotik dvakrát nehrnou. A tak vědci hledají účinnou ochranu pomocí vakcín. Slibnou očkovací látku proti zlatým stafylokokům získal tým Olafa Schneewinda z University of Chicago. Představil ji na stránkách prestižního vědeckého časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences.
K tvorbě vakcíny významnou měrou přispěla genetika. Vědci porovnali dědičnou informaci osmi různých kmenů „zlatého stafylokoka“. Odhalili přitom devatenáct proteinů, které se vyskytovaly na povrchu buněk všech zkoumaných bakterií. Následně pak Schneewind a jeho kolegové odzkoušeli, jak moc jednotlivé proteiny dráždí imunitní obranu laboratorních myší. Na základě těchto testů vybrali čtveřici proteinů vyvolávajících nejsilnější reakci imunitní obrany a vytvořili z nich očkovací látku.
Následovaly testy, při nichž laboratorní myši dostaly vakcínu a o tři týdny později byly vystaveny zlatým stafylokokům odolných k antibiotikům. Očkované myši zvládly nákazu bez potíží. Mezi neočkovanými zvířaty řádil stafylokok jako morová rána. Zabil jich plné dvě třetiny. Vakcína se osvědčila i proti nejnebezpečnějším kmenům stafylokoka. Vědci použili smutně proslulý kmen označovaný jako „USA100“. Všechny neočkované myši mu podlehly během pouhých šestatřiceti hodin.
Z očkovaných myší přežilo nákazu šedesát procent.
Vědci předpokládají, že by se v budoucnu měli očkovat proti „zlatému stafylokoku“ především lidé vystavení zvýšenému riziku infekce. Kromě lidí odkázaných na umělou ledvinu by to mohli být pacienti, které očekává závažná operace. O tom, že nemocniční infekce představují závažné riziko, svědčí výsledky nedávného průzkumu v USA. Nákaze rezistentními kmeny stafylokoka padne ročně za oběť dvanáct tisíc hospitalizovaných pacientů. Situaci mohou ještě více zkomplikovat kmeny, jež získají odolnost i k těm několika vzácným antibiotikům, jež na odolné formy „zlatého stafylokoka“ ještě zabírají. Pak by byla vakcína jednou z mála účinných zbraní.
Dosavadní vakcíny proti bakteriím Staphylococcus aureus nepřinesly kýžené výsledky. Většina z nich však nebyla cílena proti většímu počtu kmenů. V tom by měla mít Schneewindova očkovací látka nad svými předchůdkyněmi navrch.
Pramen: PNAS
Diskuze:
