Toxoplasma gondii, bradyzoit - cysta ve tkáni mezihostitele.

Jako je pro běžného člověka výraz „špenát“ spojen s Pepkem námořníkem, tak se mnoha lidem nejen u nás při vyslovení „Toxoplasma gondii“ automaticky vybaví jméno Jaroslava Flegra. Není divu, tento badatel má na svém kontě za posledních více než patnáct let, co se účinkům svého oblíbeného parazita věnuje, celou řadu významných objevů. V nedávné době přinesly mnohé světové agentury zprávu o výsledcích publikovaných jeho týmem v časopise Naturwissenschaften ukazujících, že Toxoplasma mění u lidí poměr v počtu narozených synů a dcer.

Nejprve si však toxoplazmu v krátkosti představme. Tento pozoruhodný prvok může nakazit v podstatě jakéhokoliv teplokrevného živočicha, konečným hostitelem se však může stát pouze některá z kočkovitých šelem. V přírodě tento cyklus probíhá obvykle tak, že kočka sežere nakaženého hlodavce. Toxoplazmou se může nakazit i člověk a také se tak poměrně často děje. Například v našich končinách je nakažena asi třetina populace, ale jsou i země, jako např. Francie, kde je nakažena více než polovina obyvatelstva. Lidé se většinou nakazí požitím tepelně špatně upraveného masa nebo jídlem (např. zeleninou) kontaminovaným kočičím trusem obsahujícím cysty parazita. Poté, co se člověk nakazí, obvykle se u něj vyskytne onemocnění připomínající běžnou chřipku, která ve většině případů relativně rychle odezní. Přestože se většina lidí dále cítí zdráva, parazit v nich zřejmě přežívá po zbytek  jejich života. Tradičně se má za to, že tato forma toxoplazmózy (odborně nazývaná latentní) nemá žádné příznaky a nijak neohrožuje svého nositele. Právě tým z pražské Přírodovědecké fakulty UK v celé řadě studií ukázal, že u nakažených jedinců se mohou projevovat změny v  povaze, zároveň u nich dochází ke zpomalení reakčních rychlostí a zřejmě v důsledku toho se snadněji stávají i účastníky dopravních nehod.

O toxoplazmě se obvykle mluví především ve spojitosti s těhotenstvím. Pokud se totiž matka nakazí v průběhu těhotenství, může parazit velmi silně poškodit mozek či zrak plodu. Ovšem pokud je již žena nakažena z předchozí doby, mají lékaři za to, že se není čeho obávat.

Zvětšit obrázek

Jaroslav Flegr a Šárka Kaňková, diplomantka, která na efekt změny poměru pohlaví přišla.

Pražští parazitologové se však rozhodli toto tradiční tvrzení přezkoumat. Oslovili proto několik vedoucích soukromých gynekologických klinik, které provádějí u svých klientek vyšetření na toxoplazmózu, zda by jim neposkytli údaje o průběhu těhotenství a porodů. Skutečně se prokázalo, že průběh těhotenství se u nakažených a nenakažených žen v několika aspektech liší, například u nakažených je téměř o dva dny delší. Šárka Kaňková, diplomantka, která měla tento projekt na starost, si však povšimla podstatně zajímavější věci:  nakažené ženy daleko častěji porodily syna.  Podařilo se jí postupně nashromáždit údaje o více než 1800 porodech ze tří různých klinik.

Zvětšit obrázek

U žen, které se toxoplazmou nakazily teprve nedávno, se obvyklý poměr potomků 104 chlapců na 100 děvčat vychýlil na 280 chlapců na 100 děvčat.

Výsledek byl až zarážející: na všech sledovaných klinikách se nakaženým ženám rodilo více synů než dcer a to velmi výrazně – celkově to bylo 150 chlapců na 100 děvčat. Navíc se ukázalo, že u žen, které se nakazily teprve nedávno, se obvyklý poměr potomků 104 chlapců na 100 děvčat vychýlil na 280 chlapců na 100 děvčat. Délku nákazy autoři studie odhadovali na základě hladin protilátek: čím déle od nákazy, tím jsou hladiny protilátek nižší. V současnosti vůbec není jasné, jak by mohlo ke změnám poměru pohlaví v důsledku nákazy docházet. Samozřejmě, že pohlaví u člověka je primárně určeno geneticky a obvyklý poměr pohlaví je jedna ku jedné. K vychýlení tohoto poměru musí tedy docházet v průběhu těhotenství například tím, že nakažené ženy častěji nedonosí potomka ženského pohlaví. Protože se tento jev může vyskytnout velmi časně po oplození, daná žena si toho nemusí nutně ani všimnout. Autoři studie se domnívají, že v důsledku nákazy toxoplazmou dochází k imunosupresi, která oslabuje jinak obvyklou imunitní reakci organizmu matky vůči plodům s chromozómem Y. V konečném důsledku to pak vede k tomu, že přežije více mužských zárodků a že se tak nakaženým ženám narodí více synů.

Pokud tedy máte již čtvrtého syna a stále se nemůžete dočkat dcery, nyní alespoň víte, na co to můžete svést. A ti, kdo fenomén jménem toxoplazma sledují spíše z teoretického zájmu, se mohou těšit s čím novým přijdou Flegr a jeho lidé v nejbližší budoucnosti.