Média, aktivisté a někteří politici jsou jako kolovrátek. S železnou pravidelností nás zásobují strašidelnými příběhy o tom, jak děsivá bude budoucnost. Jednou ze standardní kolekce apokalyptických věšteb jsou i budoucí války o vodu. Jejich scénář je jistě každému povědomý. Ošklivé globální oteplování zvýší teplotu planety a najednou bude méně vody. Zároveň přemnoží oškliví lidé a voda v podstatě úplně dojde. Jedna miliarda lidí převážně v chudých zemích se už dneska nedostane k čisté pitné vodě. Apokalyptické scénáře notoricky končívají nelítostnou válkou o poslední zbytky vody.
Rozhodně velmi děsivé. Historie názorně předvádí, jak taková válka o vodu může vypadat. Umma a Lagash byly dva sumerské městské státy mezi Eufratem a Tigridem, vzájemně vzdálené 18 km. Válku o vodu v celé její ohavnosti názorně předvádí tzv. Supí Stéla, která je toho času v Louvru. Je to vlastně úplně první válka, ke které máme obrazovou dokumentaci. Lagašský panovník Eannatum v roce 2525 před naším letopočtem vytáhl na Ummu a na hlavu ji porazil. Šlo tehdy o nadvládu nad celým Sumerem, kouzelně úrodnou pohraniční oblast a především o vodu k zavlažování.
Je to už 4500 let. Kupodivu to ale až do dneška byla zatím poslední regulérní válka, která se odehrála ve jménu vody. Světový expert na vodní konflikty Aaron Wolf z Oregon State University potvrzuje, že od chvíle, kdy nad hlavami poražených bojovníků Ummy kroužili hladoví supi, nevypukla kvůli vodě už nikdy žádná válka. Naopak, za stejné období známe přes 3600 mezinárodních dohod řešících zacházení s vodou.
Odborníci se většinou shodují v tom, že vodní války jsou nepravděpodobné. Frank Rijsberman, šéf Mezinárodního institutu vodního managementu (IWMI) žádnou vodní válku v budoucnu neočekává, prostě proto, že oboustranný zisk ze spolupráce je příliš velký. Achim Steiner, výkonný ředitel UNEP nepředpokládá třetí světovou válku o vodu, ale na druhou stranu nevylučuje lokální třenice v případě akutního nedostatku vody. Asit Biswas z Third World Center for Water Management v Mexiko City říká, že pokud v dnešní době dojde mezi dvěma státy k válce, bude nedostatek vody hluboko v pořadí příčin válečného střetu.
V dnešní době k šarvátkám o vodu pochopitelně čas od času dojde. Buď propuká násilí poblíž vodních zdrojů v rámci jednoho státu anebo na exponovaných místech planety i mezinárodně. Za posledních 50 let se odehrálo 37 násilných aktů, v nichž hrála roli dostupnost vody, z toho 30 mezi Izraelem a jeho muslimskými sousedy, například v 60 letech Izrael zlikvidoval syrské zařízení pokoušející se odvést vodu z řeky Jordán.
Vody je občas doopravdy závažný nedostatek, například vodovody v Gaze melou z posledního. Jsou ucpané, špinavé a jejich stav pěkně zrcadlí vtip, že Palestince z Gazy snadno rozpoznáte podle žlutých zubů. 74 procent celosvětové spotřeby vody spolkne zemědělství, voda je potřeba například pro právě vznikající obří plantáže rostlin na biopalivo. Situace s vodou už řadu let není zrovna růžová.
Nicméně, jak se zatím zdá, k válce o vodu jen tak nedojde. Naopak, voda snadno donutí i ty nejdrsnější protivníky ke spolupráci. Krásný příklad mohou poskytnout tajné rozhovory o spolupráci v otázkách vody z řeky Jordán mezi Izraelem a Jordánském v 50 letech, v době, kde obě země byly ve válečném stavu. Společná indicko-pákistánská komise pro řeku Indus pracovala i v dobách indicko-pákistánských válek.
Co přinese budoucnost, není jisté. Pokud ale můžeme věřit vlastní historii, nemusíme se vodních válek bát. Vzájemně notoricky nepřátelské státy řeky vcelku mírumilovně sdílejí. V jinak konfliktních oblastech u řek Jordán, Nil nebo Ganga tamější mezinárodní rivalové v otázce vody jednoznačně raději vzájemně spolupracují, než bojují.
Pramen: Reuters
Diskuze:
