Když roztoči začnou plenit hnízdo jednoho z hýlů, ochrání matka své syny od těchto krvežíznivců tím, že klade vejce, z nichž se vyvinou samci později. Robustnější sestřičky se tak na svět klubou jako první. To, že matka dokáže udělat hnízdo bezpečnější pro svoje bezbrannější syny tím, že je vystaví kratší periodě útoku parazita, se může zdát vůči samičímu pohlaví poněkud nefér. Výsledkem tohoto opatření ale je, že matka tím zajistí, že obě pohlaví v hnízdě přežijí dostatečnou dobu, než mohou hnízdo opustit, aniž by přitom samčí pohlaví útoku parazita podlehlo. To, že matka může volit pořadí kladení vajec podle pohlaví, je nový poznatek z oboru ornitologie.
Alexander V. Badyaev z University of Arizona v Tucson, který se o nový poznatek zasloužil tvrdí, že mámy hýla to dělají proto, aby zkracovaly dobu, po kterou synové budou v hnízdě. Badyaev zjistil, že ptačí mámy tímto opatřením dosahují toho, že synové jsou při opouštění hnízda stejně velcí ať už se rodí do situace, kdy je roztoči ohrožují, nebo neohrožují.
Je-li paní hýlová vystavena roztočům, její tělo na to reaguje hormonálními změnami. Ty pak vedou k tomu, že pořadí kladení vajec je ovlivněno tak, aby se urychlil vývoj synů, a to ještě v době, kdy jsou ve vejci. „Tento poznatek je prvním doložením maternálního ovlivnění ovulace a vývoje, které ovlivňuje délku vývoje u ptáků“, říká Badyaev.
Je to vlastně jakýsi handl mezi držením dětí doma v hnízdu, tak aby byli větší a silnější a co nejrychlejším jejich vyprovozením z hnízda. Hnízdo je cílem predátorů a útočiště parazitů a za vší tou snahou je třeba hledat optimální přežití potomstva.
Vědci na možnost ovlivnění kladení vajec s různým pohlavím přišli, když studovali pěnkavovitého ptáka hýla mexického (Carpodacus mexicanus), nazývaného někdy jako hýl rudoprsý. Jejich výzkum probíhal od roku 2002. Vědci vlastně prováděli dost nenáročný výzkum, od něhož se nic moc velkého nedalo očekávat.
Kroužkovali ptáky, měřili je, odebírali jim vzorky DNA. Sledovali je i během hnízdění a zaznamenávali růst a vývoj potomstva a také pohlaví narozených mláďat. Naštěstí byli při sledování ptáků tak pečliví, že si všímali i toho, zda se v hnízdech vyskytují parazité a pokud ano, tak v jakém množství.
Ukázalo se, že velký počet parazitů může být pro nebohá holátka smrtelný. Na tomto zjištění by nebylo nic překvapivého, kdyby se přitom neukázalo, co všechno může matka udělat pro snížení rizika, aby její mláďata přežila. V zásadě jde o snahu, aby ptáčata co nejdříve opustila hnízdo a přitom aby jich bylo co nejvíce na takovém stupni vývoje, aby to ustála. Potomek se tedy musí vyvinout co nejrychleji, zvláště když je nějak ohrožen. Přírodovědci zaznamenali jak tito pěnkavovití ptáci dokáží měnit strategii svého chovu, aby to pro přežití potomků obou pohlaví bylo optimální. Tito pěvci kladou jedno vajíčko denně. V případě výskytu parazitů v hnízdě ovlivní matka pořadí kladení vajec. Dokáže tedy změnit pořadí v jakém klade vejce z nichž se vyvinou samice a nebo samci. Zatím nám neznámým mechanismem to matka udělá tak, že dokud je hnízdo bez parazitů, je poměr kladení vajec se samčím a samičím potomkem v rovnováze. Jakmile je hnízdo napadeno parazity, klade matka nejdříve vejce se samičkami a samce si nechává až na konec. Tím dovoluje samcům více se vyvinout ještě v době jejich vývoje ve vejci. Jsou tak lépe připraveni a mají po svém vyklubání se z vejce rychleší start do života.
Matka se tedy tímto opatřením snaží své syny chránit před parazity co možná nejdéle a dělá to tím, co má k dispozici - ukrývá je v bezpečí svého vejce. Výhoda tohoto opatření zřejmě spočívá i v tom, že když se samčí holátka z později kladených vajec vyklubou na svět, jsou parazité již krví nasyceni a většina z nich zaujala své místo na tělech jejich sestřiček. Matka tak dokáže zajistit, aby její synové opouštěli hnízdo na takovém stupni morfologického vývoje, že je prakticky jedno, zda jde o hýlka z hnízda s parazity, nebo bez nich.
Prameny: University of Arizona
Proceedings of the National Academy of Sciences
Diskuze:
