V oblastech s teplejším klimatem se jihoamerický mravenec stal pohromou domácností. Značné škody páchá na polích. Roznáší na nich mšice, protože jejich sladké výkaly patří k jeho oblíbeným pochoutkám. Pravou pohromou je argentinský přivandrovalec pro místní hmyz a další drobné bezobratlé živočichy.
Zvláště spadeno má na jiné druhy mravenců. Útokům armády dvoumilimetrových jihoamerických mravenců neodolají ani desetkrát větší mravenčí druhy. Linepithema humile tak spouští celou lavinu ekologických katastrof. Na kalifornském pobřeží přivedl na pokraj vymření ještěrku ropušníka kalifornského, který se živil velkými místními mravenci. Ti už z krajů dobytých jihoamerickým vetřelcem vymizeli. Jejich drobní nástupci Linepithema humile jsou pro pomalého ropušníka příliš hbití. Uprostřed kraje zamořeného mravenci tak ještěrky strádají hladem.
Do Spojených států byl mravenec importován kolem roku 1890 s brazilskou kávou či cukrem přes přístavní město New Orleans. Na vítězném tažení jihem USA nenarazil na vážnější překážku. Nezastavily ho insekticidy, nepomáhají proti němu ani nejrůznější lapáky. Jeho obří kolonie rozprostírající se na ploše mnoha čtverečních kilometrů dnes najdeme od Floridy až po Kalifornii.
Americký biolog Neil Tsutsui z University of California v Irvinu došel porovnáním života mravence Linepithema humile v Argentině a Kalifornii k závěru, že za oslnivou kariérou mravenčího vetřelce stojí změna chování. V Argentině spolu jednotlivé kolonie nesmlouvavě bojují, protože v sobě vidí cizáky. Severoamerická populace ale vznikla z jedné či několika málo importovaných kolonií a je z genetického hlediska zcela „jednobarevná“. Tamější mravenci tvoří jednu velkou spolupracující rodinu.
Tustsui se rozhodl vnést do řad kalifornských mravenců rozkol. V laboratoři už úspěšně vyzkoušel chemikálii, která mění molekuly na povrchu mravenčího těla. Mravencům slouží tyto molekuly jako průkaz totožnosti a jejich obměna u některých mravenců vyvolá mezi členy svorné rodiny „občanskou válku“.
„Naše laboratorní výsledky dokazují, že změna molekul na povrchu mravenčího těla naruší spolupráci mravenců a vyvolá vzpoury v jejich obřích koloniích,“ řekl Tsutsui v referátu předneseném na 232. výročním zasedání Americké chemické společnosti konané v San Francisku. „Je zapotřebí ještě dalších experimentů. Ale pokud se naše dosavadní zkušenosti potvrdí, budeme rozšíření tohoto škůdce kontrolovat mnohem snáze.“
Chránit? Ale co a proč?
Autor: Karel Drábek (14.08.2011)
Diskuze: