Při cukrovce ztrácí tělo schopnost poslouchat povely hormonu inzulínu. V krvi diabetiků proto stoupá koncentrace cukru glukózy. Slinivka se snaží uvést vše zase do pořádku a přepíná své síly natolik, že se nevratně poškodí. Pacientovi pak nezbývá, než aby si doplňoval chybějící inzulín pravidelnými injekcemi. Nárazové podávání inzulínu má však daleko k ideálu. Lepší by bylo, kdyby lékaři „vyspravili“ pacientovi slinivku buňkami, které produkují inzulín průběžně a reagují na aktuální potřebu organismu. Buněk odebraných z lidské slinivky vhodných pro transplantace je zoufalý nedostatek a operace se dočká jen jeden z tisíce diabetiků. Většinu transplantací provedou lékaři pacientům s cukrovkou prvního typu, při které dochází ke zničení buněk slinivky a tělo nemá svůj vlastní inzulín. Na pacienty s cukrovkou druhého typu se dostane jen výjimečně.
Poptávka po buňkách, tkáních a orgánech, kterými by lékaři nahradili části těla poškozené nemocí nebo zraněním je vysoká. Nabídka za ní silně pokulhává. Vědci se proto začali vážně zabývat použitím zvířecích buněk. Lidský imunitní systém je ale na buňky cizího druhu velmi háklivý. Spouští proti nim zběsilou obrannou reakci, která zvířecí buňky téměř okamžitě ničí.
Marc Hammerman z Washingtonovy university v americkém St. Louis zkouší na laboratorních potkanech léčbu cukrovky buňkami odebranými z prasečích plodů. Jde o buňky, z kterých by se v těle prasete dalším vývojem vytvořila slinivka schopná vylučovat inzulín. Tyto buňky mají hned několik předností. Po transplantaci pokračují v nastoupené cestě a nakonec se stanou vydatnými producenty inzulínu. Ještě důležitější se zdá skutečnost, že jsou „neviditelné“ pro imunitní obranu potkanů. Tělo tyto buňky nevnímá jako cizí a ochotně si je osvojí. Transplantaci je možné uskutečnit bez podávání léků, které tlumí obrannou reakci imunitního systému. Tyto léky sice pomáhají pacientům přijmout transplantované buňky, tkáně nebo orgány, ale zároveň zvyšují riziko závažných infekcí nebo nádorového bujení.
Už dříve vyléčil Hammerman transplantacemi buněk z prasečích plodů potkany, kteří trpěli cukrovkou prvního typu. Nejnovější experimenty potvrdily, že transplantace prasečích buněk pomohla i potkanům s cukrovkou druhého typu.
„To je hodně důležité zjištění,“ říká o výsledcích experimentů Hammerman, „protože pacientů s cukrovkou druhého typu je dvacetkrát víc než pacientů s cukrovkou prvního typu a jejich počty neustále rychle stoupají.“
Diskuze:
