Inhibitory deacetyláz obecně zvyšují aktivitu genů tím, že brání deacetylaci histonů. Geny v DNA vázané na hyperacetylované histony mají mnohem vyšší expresi. Puriho tým testoval tři typy inhibitorů deacetyláz – trichostatin A, kyselinu valproovou a fenyl butyrát – na myších s mutací genu pro dystrofin. Experimenty započaly, až když se na myších projevily symptomy obdobné s lidskou Duchenneovou dystrofií.

 

Duchenova svalová dystrofie - degenerace svalových vláken s roztroušeným chronickým zánětem, fibrózou a hypetrofií zbylých svalových vláken. Příčinou je defektní gen na X chromozómu, který je odpovědný za tvorbu proteinu dystrofin.

Ze zkoušených látek se nejlépe osvědčil trichostatin A. Myši jej snášely relativně nejlépe i při dlouhodobém podávání a reagovaly na jeho dávky množením svalových vláken. To se projevilo pozitivně výrazným zlepšením funkce kosterního svalstva pokusných zvířat. Při fyzických testech vydržely myši léčené trichostatinem A bezmála dvakrát delší zátěž než kontrolní zvířata s dystrofií.

Vědcům se podařilo odhalit i mechanismus účinku trichostatinu A. Hyperacetylace histonů vede ke zvýšené expresi genu pro folistatin, který potlačuje expresi genu pro myostatin. Myostatin je bílkovina produkováná kosterní svalovinou. Má za úkol regulovat růst svalů. Po dosažení určitého objemu vylučuje sval tolik myostatinu, že už dále neroste. Efekt myostatinu je patrný u jedinců nesoucích mutací genu pro tento regulační protein. Pro ty je typická enormně zvětšená muskulatura. U myší s mutací genu pro dystrofin kompenzuje snížená exprese myostatinu alespoň částečně degenerativní změny ve svalovině.

Triochostatin A byl zatím se slibnými výsledky testován jako lék proti zhoubnému melanomu. Zatím však není jasné, zda jej bude možné využít také k léčbě svalových dystrofií. Pacienti by jej museli užívat dlouhodobě a to  s sebou nese určitá rizika. Nežádoucí vedlejší efekty dlouhodobého podávání trichostatinu A zatím nebyly testovány.