Červi v našem zažívacím traktu
Není to tak dlouho, co jste si na Oslu mohli přečíst článek o tom, že kdo má střevní parazity, netrpí tak často alergiemi. Toto pozorování vědci vysvětlovali tím, že lidský imunitní systém má jako jednu ze svých zbraní imunoglobulin E. Je výtečnou obranou před parazity. Chrání nás před motolicemi, tasemnicemi, škrkavkami. Svalovcům například brání prolézt přes střevo do těla.
Jenže se stalo to, že naše civilizace se s všemi těmi červíky úspěšně vypořádala. Díky úzkostlivé hygieně přišly naše imunoglobuliny E o práci. Nudí se a tak se občas cvičí v boji s náhradním nepřítelem - buňkami vlastního těla. Projevuje se to alergiemi. Že je tato teorie správná prokázaly již pokusy jak na zvířatech, tak i na člověku. Léčba polykáním vajíček parazitických hlístic vedla u pacientů ke zmírnění alergie.
Patogenní baktérie v našem zažívacím traktu
Po dobu šesti týdnů tým Heyworthové podrobně sledoval téměř tisíc dětí ve věku od čtyř do šesti měsíců. Děti z rodin, kde chovali psa a jiné mazlíčky ve sledovaném souboru dětí početně převládaly. Rodin, kde chovali kočku bylo méně. Při vyhodnocování údajů vědci brali v patrnost vlivy, které mohly mít na zdravotní stav dětí vliv. Vyloučili například konzumací kontaminované vody a dalších podobných zdravotních rizikových faktorů. Vyhodnocení sledovaného souboru dětí ukázalo, že děti z rodin kde chovali psa nebo kočku, měly o 30% nižší pravděpodobnost, že onemocní gastroenteritidou.
Toto zjištění otřáslo s dosavadním obecně panujícím míněním. Laici i lékařská veřejnost, dosud psy a kočky totiž vnímá právě jako zdroj infekce gastroenteritidy. Heyworthová tento překvapivý výsledek vysvětluje tím, že mazlení se s domácími miláčky je něco jako opakované vystavení organismu malým dávkám patogenů. Jakási imunizace podprahovými dávkami patogenů, což zřejmě dovoluje dětem připravit jejich imunitní systém. Ten pak, když je toho zapotřebí, umí na infekci patřičně odpovědět.
Pravdou je, že již dříve jiní vědci pozorovali, že lidé, kteří doma chovají psa, nebo jiné domácí miláčky, netrpí tak často onemocněním srdce a depresemi. Tyto poznatky ale byly do jisté míry logické a nijak zvlášť nepřekvapily. První z efektů se dával do souvislosti s tím, že chovatelé psů mají více pohybu, což srdci a cévám prospívá. Stejně se posuzoval kladný vliv zvířat na psychiku u lidí, kteří se pak necítí tak osamělí.
Poznatek, že děti z rodin, které vyrůstají v kontaktu se čtyřnohými domácími přáteli, jsou odolnější vůči průjmům, je ale nečekaný. Je stejně překvapivý, jako bylo nedávné zjištění souvislosti imunoglobulinu E s alergiemi. V každém případě je to další plus pro chov domácího zvířectva.
Zřejmě opravdu není daleko doba, kdy následky naší hygieny budeme řešit tak, že proti alergiím si budeme v lékárnách kupovat živá vajíčka parazitických červů. A pokud budeme chtít ochránit batolata před bakteriálními průjmy, pořídíme jim psa a budeme dohlížet na to, aby je pravidelně olizoval. Dost možná, že přijdeme na chuť i východní medicíně, která na některé neduhy předepisuje sušený ptačí trus...
Pramen:
Epidemiology and Infection (vol 134, p 926)
Komentář osla:
Obecní úřady vybírají od pejskařů takové poplatky, že si na jejich úkor vylepšují špatný stav svých pokladen. Úlevy mají jen psi, kteří poskytují nějaký prokázaný „užitek“ například psi slepečtí a psi záchranáři. Nový poznatek ale dělá psa „záchranáře“ i z obyčejného voříška. Alespoň v rodinách, kde mají malé děti. Nabízí se otázka jestli je z pohledu státu žádoucí omezovat něco, co zlepšuje prevenci a zdravotní stav jeho obyvatel? Jaké je právní opodstatnění takového opatření, které ve svém důsledku vede k nárůstu nákladů spojených s ambulantní i hospitalizační léčbou, tedy něčeho, co hlouběji sáhne do státní kasy, a ta jak známo, to neumí řešit jinak než nárůstem daní...
Diskuze:
