Výtrusovec Toxoplasma gondii si již získal natolik velký věhlas parazitující superstar, že již snad není třeba detailně líčit o koho jde, jak žije, jaké má záliby a kam na své pozemské pouti směřuje. Snad jen pro ty, kdo se nějakým nedopatřením o tomhle malém loutkaři sedícím v hlavách většiny našich spoluobčanů nedoslechli ─ toxoplazma je potměšilý a zároveň zázračně úspěšný výtrusovec, co v životním cyklu střídá nějakého z mnoha možných mezihostitelů a definitivního hostitele kočku.
Pokud jde o záliby, toxoplazma oblibuje především loutkoherectví. Manipuluje chování svých mezihostitelů včetně nás lidí tak, aby je snáze ulovila kočka.
Kauza toxoplazma bude nepochybně jako opravdová stálice ještě dlouhá desetiletí plnit přední stránky vědeckých periodik i popularizačních spisků. Každý pozoruhodný objev na poli toxoplazmy stíhá další, ještě pozoruhodnější a je vlastně docela těžké rozhodnout, co je ohledně toxoplazmy to doopravdy pozoru hodné. Naštěstí se mezi průlomovými studiemi toxoplazmologie nedávno objevila jedna hyperprůlomová, taková, u níž prostě nejde odolat.
Nelze si nepovšimnout, že se promořenost toxoplazmou mezi různými lidskými společnostmi velmi liší. Zároveň je zřejmé, že se jednotlivé společnosti, přestože sdílejí celou řadu společných rysů, které jsou vlastní lidskému druhu jako takovému, vzájemně odlišují v psychickém profilu. Pro představu si postačí porovnat průměrného Američana s průměrným Japoncem. Kevina Laffertyho, toho času zaměstnance U.S. Geological Survey na University of California, Santa Barbara napadlo si oba dva okruhy fakt vzájemně propojit. Nedávno publikoval odvážnou studii, která řeší vztah mezi psychologickým charakterem lidských společností a výskytem Toxoplazmy gondii.
Ve své práci vycházel ze tří okruhů známých pozorování. Za prvé, dle dostupných údajů se infekce toxoplazmou mezi jednotlivými lidskými kulturami opravdu nápadně liší. V Jižní Koreji má toxoplazmu pouhých 4,3 % obyvatel, zatímco v Brazílii přes výrazné rozdíly mezi jednotlivými sociálními skupinami dělá celková promořenost toxoplazmou 66,9 %. Promořenost jednotlivých kultur určuje celá řada faktorů, od kulinářských či chovatelských zvyklostí dané kultury ─ s oblibou syrového masa a koček jako miláčků přibývá toxoplazmy, až po klima, ve kterém daná kultura sídlí ─ oocysty toxoplazmy například lépe přežívají ve vlhčích, teplejších půdách.
Za druhé, především díky dlouholetému výzkumy Jardy Flégra z Karlovy Univerzity víme o tom, že toxoplazma mění psychiku svých mezihostitelů a to dokonce rozdílně s ohledem na pohlaví. Ve srovnání s toxo-free protějšky bývají nakažení toxomuži agresivnější, žárlivější, prolhanější a o něco méně inteligentní. Toxoženy jsou naproti tomu vřelejší, tolerantnější a sebevědomější. Konečně za třetí existuje shoda, že psychický profil určité lidské kultury představuje minimálně z významné části souhrn osobností jejích příslušníků.
Lafferty si vybral několik klíčových osobnostních rysů, u nichž lze očekávat projevy loutkařského umu toxoplazmy a k nimž existují data na škále celých lidských společností, například míru neurotismu v dané kultuře. Nakonec nashromáždil údaje z 39 zemí ze všech obydlených kontinentů. Ačkoliv se jedná o soubory dat toho typu, z nehož statistikům vstávají vlasy na hlavě, podařilo se mu v případě zmíněné míry neurotismu nalézt průkaznou korelaci mezi vzrůstající promořeností toxoplazmou a vzrůstající mírou neurotismu. Slabé pozitivní korelace s mírou infekce toxoplazmou byly zjištěny i u ostatních sledovaných osobnostních charakteristik.
Lafferty přiznává, že jde jen o pilotní studii, první vlaštovku vypuštěnou nad totálně neznámý terén. Počet zahrnutých společností nebyl příliš oslnivý ani reprezentativní. Určitě bude nutné do budoucna brát v úvahu i faktor času ─ jak se například zdá, v USA by mohla promořenost toxoplazmou klesat díky lepšímu zacházení s masem. Pokud tomu tak bude, bylo by úžasně zajímavé sledovat, zda se mění i psychický profil Američanů. Psychologii kultur a etnik jistě utvářejí i jiné věci než jen toxoplazma. Jenže do jaké míry? To vše ukáže budoucnost. Nejznámější americký parazitolog-popularizátor Carl Zimmer k tomu podotýká, že schopnost manipulace myslí rozhodně nemá jen toxoplazma a to dozajista i v případě lidí. Jak se na lidské psychice a „svobodné“ vůli podepisují viry, bakterie, tasemnice, motolice, škrkavky a záplava dalších patogenů, které obývají naše těla často dlouhé roky a desetiletí? Jak moc je duch nějakého národa duchem příslušného národního parazita? Je to zvláštní představa ─ všechny války, objevy, spojenectví a zrady a za nimi v pozadí toxoplazma a možná šiky dalších parazitů. Nakonec, proč ne. Jak se zdá, není daleko doba, kdy budou sociologové a psychologové pečlivě docházet na přednášky z parazitologie.
Pramen: Proceedings of Royal Society, Biology, online 2.srpna 2006.
U motolic jako v mraveništi
Autor: Jaroslav Petr (18.09.2010)
Kobylky loutkami v rukou parazitů
Autor: Stanislav Mihulka (25.10.2005)
Diskuze: