L-DOPA není jen látkou, která zbavuje nemocné parkinsonovou chorobou jejich třesu. Dokáže zvýšit šance na výhru při hazardních hrách.

O dopaminu je známo, že jeho uvolňování ve větší míře zvyšuje u pokusných zvířat jejich schopnost zapamatovat si cestu bludištěm. Tato myšlenka nedala spát Mathiasu Pessiglione, který v pařížské nemocnici léčil parkinsoniky a specializoval se na chování a funkce mozku spojené s nedostatkem dopaminu.

Mathias Pessiglione: „Přišli jsme na systém, který minimalizuje počet předpokládaných chyb a zvyšuje tak šanci vyhrát“.

Mladík si umanul, že prověří, zda dopamin má na lidi stejný efekt, jako má na hlodavce.  S touto myšlenkou seznámil profesora Chris Frith z University College London. Tomu se nápad zamlouval a tak Francouz přešel pracovat do Londýna do Functional Imaging Laboratory (FIL). Společně s profesorem začali realizovat pokus, který měl prověřit, zda osoby, které dostanou dopamin, se učí rychleji.

Vše založili na hazardu. Šlo o jednoduchou hru na počítači. Najali dobrovolníky a rozdělili je do tří skupin. První skupině byl podán prekurzor dopaminu. Druhá skupina dostala haloperidol, což je látka způsobující pokles tvorby dopaminu v mozku a třetí skupina dostala placebo.
Pak je posadili k počítači aby hráli hru. Na obrazovce jim naskakovaly dvojice symbolů, ale účastníci pokusu o smyslu hry nevěděli zhola nic. Symboly jim zpočátku připadaly jen jako obrázky bez hlubšího významu.  Postupně ale přicházeli na to, že vhodnou kombinací si zvyšují šanci na výhru. Jeden ze symbolů totiž znamenal 80% zvýšení šance výhru. Jiný  dával 20% šanci vyhrát. Všechny ostatní symboly byly zatíženy ztrátou bodů.

Profesor Chris Frith z University College London: „Náš pokus vysvětluje, proč se pacienti s parkinsonovou chorobou, stávají často gamblery. Základem jejich léčby je totiž lék L-DOPA“.

Netrvalo dlouho a ukázalo se, že dobrovolníci „na dopaminu“ začali vyhrávat.  Dařilo se jim totiž rychleji přiřazovat význam k těm správným symbolům.  Naopak tým dobrovolníků, který „jel na haloperidolu“, byl ve výsledcích beznadějně nejhorší. Efekt byl nejzřetelnější tehdy, když se jednalo o opravdovou hru, kdy riziko bylo skutečné, a vítězové si  získanou sumu mohli odnést domů.

Výhry a prohry nebyly podle vědců pouhou náhodou. Dávají to do vztahu  s podvědomým rychlejším zapamatováním si potřebných souvislostí mezi obrázkem a jeho významem. Jde o systém, který minimalizuje počet předpokládaných chyb.
Ti z vás, kteří by chtěli snadno dojít k penězům a chtěli vše vyzkoušet na v praxi na sobě, by měli vědět, že když si aplikují dopamin, tak si tím akorát zvýší krevní tlak a to jim k výhře rozhodně nepomůže. Pokud je totiž dopamin uměle vpraven do organismu, tak působí na vegetativní nervovou soustavu – například způsobí zmíněný nárůst krevního tlaku jako následek zrychlení tepu. Dopamin se z krve do mozku vstřebat nemůže. Takto podaný dopamin tedy centrální nervovou soustavu k vyššímu výkonu rozhodně nepřiměje. Vědci v pokusu použili látku zvanou L-DOPA. Jde o prekurzor dopaminu, který se do mozku dostává a zde umožní zvýšenou tvorbu skutečného dopaminu.

Mark Griffiths, výzkumný pracovník v oboru psychologie z Nottingham Trent University, je poněkud jiného názoru. Podle něj je snaha zjednodušit lidské chování na hříčku kolísání hladiny dopaminu, chybou. Lidské jednání je odvislé od směsi vlivů na nichž se podílí biologie, fysiologie, geneticky daná citlivost a zranitelnost, vlivy vnějšího prostředí, sociální a psychologické faktory a především výchova.

Jak to funguje
Dopamin je chemická látka přirozeně vznikající v mozku. Dopamin plní úlohu přenašeče nervových vzruchů. Činí tak prostřednictvím dopaminových receptorů. Funguje také jako neurohormon, a jako takový je vytvářen v hypotalamu. Tím, že vědci podali osobám jeho prekurzor, zajistili mozku větší přísun dopaminu a při situacích, kdy došlo k neočekávanému uhodnutí významu symbolu, mozek dostal větší dopaminovou „odměnu“, než jakou by dostal za normální situace. Když osoby mají šťastný „tah“, tak tato zkušenost u nich vede k zapamatovaní si toho, co radostné události předcházelo. Pokud je zmíněná „odměna“ ve formě zaplavení příslušné oblasti přívalem dopaminu větší, tak každé rozhodnutí, které se ukáže jako úspěšné, vede také ke snadnějšímu zapamatování si strategie, která k úspěchu a k výhře vedla. Přitom je prakticky šuma fuk, jestli jde o karban, ve kterém jde o význam symbolů, nebo o házení šipek vyžadující správnou taktiku a sílu hodu a nebo o jiný druh hazardu. Podmínkou je, že musí jít o hazard, při kterém je třeba myslet.

Za lepší pamětí, ale též vášněmi vedoucími k propadnutí hazardu, stojí dopamin. Jako ilustrační foto jsme si vypůjčili obraz „Karetní hráči“ z Musée d"Orsay v Paříži. Autorem je Paul Cezanne.

Nic není zadarmo
Přijít snadno k majetku za pomoci tablet, které sebereme našemu dědečkovi, který je má na to, aby se mu netřásli ruce, ale není tak snadné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Pravda, svému uživateli, dokáže přispět k snadnějšímu zapamatování si souvislostí směřujících k výhře. Označme si tuto jeho schopnost jako jakousi pozitivní motivaci. Dopamin ale svému uživateli nijak nezlepší schopnost vnímat riziko. Vzhledem k symbolům přinášejícím ztrátu je dopamin zcela netečný.  Vnímání rizika, a „učení se ztrátou“, je řízeno zcela jiným mechanismem a v mozku závisí na zcela jiných látkách. Fungování těchto látek má  blízko k záležitostem týkajícím se sklíčenosti a depresím.

Dopamin je již delší dobu dáván do souvislosti se vznikem závislosti na drogách. Když si totiž vezmeme například kokain, nebo amfetaminy, zaplaví to naší mysl libými pocity. Když se skloubí „sladká odměna“ následkem konzumace drog s vysokou hladinou dopaminu v mozku, tak si mozek také mnohem snáze zapamatuje, co tak sladké odměně předcházelo. V mnohem kratší době pak tyto slasti začne mozek nezvladatelnou touhou vyžadovat. Za rychlým propadnutím návykové látce zřejmě stojí stejné mozkové pochody, jaké stojí za snadnější výhrou v hazardu u lidí nadopovaných dopaminem.  Dopamin je mocný pomocník, ale také zlý pán. Stojí totiž jak za sexuálními touhami, nebo uspokojením pramenícím s provozováním sportu, ale také za snadnějším propadnutím drogám a patologickému hráčství - gamblingu.

Výsledky londýnského pokusu jsou zajímavé i z dalšího důvodu. Nepřímo potvrzují fakt, že kolísající hladina dopaminu by mohla mít na svědomí také snadnější vytváření některých negativních vazeb u schizofreniků. Mohlo by totiž jít o jakési „učení naruby“, kdy spojení v mozku se tvoří ve vztahu k věcem, které jsou jevy naprosto nahodilými. Ale to už je jiná kapitola zasluhující samostatný článek.

Pramen: Nature (DOI: 10.1038/nature05051)