Na rakovinu s bublinami?  
Zní to jako vtip a vědci z Michigenské university to také s humorem komentují: „Přisoudili jsme bublinám vysoce sofistikovanou funkci“. K smíchu to ale rozhodně není, jde o zcela novou metodu léčby nádorů při níž se bubliny používají jako ucpávka kapilár vyživujících nádor.


Není to dlouho, co naše noviny i televizi plnily dohady týkající se léčby nádorů označované jako „devitalizace“. Šlo o spor, do kterého se zapojili lékaři z domova i ze zahraničí, Svaz pacientů, vědečtí pracovníci, poslanci parlamentu i ministerstvo. I když se na toto téma pořádaly konference a argumentovalo se vším možným, tábory pro a proti, se nedohodly. Disputovalo se co je a co není devitalizace a vzduchem létaly hrozby žalob.

MUDr Karel Fortýn, CSc.

Hlavní protagonista MUDr Karel Fortýn, CSc. zemřel a pokud jeho metodu u nás někdo dál uplatňuje, tak se tím rozhodně nechlubí.
Tento článek nemá ambice vyřešit nastíněný spor klasického a alternativního přístupu léčby rakoviny, chce jen poukázat na fakt, že v zahraničí se na vylepšování metod, které jsou obdobou té devitalizační, stále pracuje a že se s ní počítá.   

 

 

O co vlastně jde
V podstatě jde o „vyhladovění nádoru“. Myšlenka uzavřít cévní zásobení nádoru a tím jej zničit nedostatkem kyslíku a živin, není ničím novým. Experimentálně se ověřovala již v 60. letech minulého století. Později se od ní ustoupilo. Převládl názor, že nechávat nádor, nebo jeho zbytky v těle, není rozumné. Soudilo se, že to jen zbytečně zatěžuje pacienta, neboť to zatěžuje jeho imunitní systém, protože jeho buňky, místo aby vzdorovaly infekcím, musí mrtvou tkáň, která v těle zůstala rozebrat a odstranit. Také se mělo za to, že se tím zvyšuje riziko, že z rozpadajícího se nádoru vznikne sepse.

Zvětšit obrázek
Proces uzavření toku krve do nádoru za použití plynových bublin. Během zákroku lze kontrolovat kde se bubliny formují a kde se zátka bránící průtoku krve začíná tvořit. To dovolí chránit okolní tkáň od nežádoucího poškození. (Obr.: University of Michigan)

Klasický přístup tedy velel - co jde vyříznout, musí z těla ven.


Některé experimenty z poslední doby ale ukazují na to, že pokud se výživy zbavená nádorová tkáň v těle ponechá, nemusí to být na škodu. Rozpadající se nádorové buňky, nějakým nám zatím neznámým způsobem, umožní imunitnímu aparátu, aby se antigeny nádorových buněk naučil lépe rozeznávat. To vede k tomu, že imunitní systém se pak lépe dokáže vypořádat s metastázami. 


Novou metodu, která také počítá s tím, že by se nádory neoperovaly, ale ponechávaly by se poničené v dutině břišní, nazvali její tvůrci emboloterapií. Vymysleli jí lékaři Joseph Bull a Brian Fowlkes z University of Michigan.

Zvětšit obrázek
Joseph Bull je docentem a výzkumným pracovníkem na University of Michigan

To, co jí činí slibnou je fakt, že dovoluje lékařům přesně kontrolovat místo, kde k zákroku má dojít. Nechtěná blokáda přítoku krve do okolních tkání tak není ohrožena.

 

Zákrok je dvojstupňový. Nejprve se do těla intravenózní injekcí,  vpraví roztok perfluorokarbonu. Ve skutečnosti jde o koloid, který obsahuje nepatrné zapouzdřené kuličky (mikrokapičky) perfluorokarbonu. Kuličky jsou natolik malé, že bez problémů prochází vlásečnicemi. Jejich putování krevním řečištěm lze vidět za použití techniky zobrazování, při které se používá ultrazvuk. Jakmile kuličky dosáhnou místa určení, vyšle se do žádoucího místa ultrazvuk o vysoké intenzitě. Ten mikrokuličky „odpálí“. Nafouknou se jako balón a prasknou, protože fluorokarbon se přemění v plyn. Ten má nyní 125x větší objem, než jaký měl v tekuté formě.
Bubliny začnou plnit vlásečnice, kde se postupně vytvoří jakési plynové „buřtíky“, ty kapiláru uzavřou. Dvě až tři „dávky“ bublin uzavřou většinu přívodu krve do postiženého místa. Bez výživy nádor odumírá.

J. Brian Fowlkes, docent radiobiologie, spoluautor metody emboloterapie.

Ani tato metoda ale není bez rizika. Problém je velikost tvořících se bublin. Je potřeba pečlivě brát v úvahu průměr a stav cév, ve kterých necháme mikrokapičky explodovat. Pokud jsou příliš malé, nebo příliš křehké, může to cévy snadno roztrhat.

 

Podle autorů by tato technika měla najít největší uplatnění u nádorů postihujících ledviny a játra. Jen na nejběžnější jaterní nádor (hepatocelulární karcinom) ročně umírá okolo 1 250 000 lidí. V případě jater bude ale problémem v řadě případů cirhóza. Kdo má cirhózou ztuhlé cévy, ten se s touto šetrnou metodou, bude muset rozloučit.  


Závěr v duchu Shakespearovském
Nezáleží na tom, jestli tomu co má jediný cíl, kterým je zabránit přívodu živin do nádoru,  budeme říkat emboloterapie, devitalizace, devaskularizace, ischemizace, laparoskopické nasazení svorky na přívodní cévy, nebo nějak jinak. Mělo by nám jít o to, aby se u nás techniky, které jsou efektivní a přitom nezatěžují pacienta, používaly.


„Co růží zvem, pod jiným jménem vonělo by stejně“ (W.S.)

 

 

Datum: 13.08.2006 04:01
Tisk článku



Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz