Priony a retroviry – ruku v ruce  
Vznik chorob z příbuzenstva „hovězího šílenství“ připisuje většina badatelů infekčním bílkovinným částicím čili prionům. Menšina se drží virové teorie, podle které chorobu vyvolává dosud neidentifikovaný virus. Početná skupina exotů nabízí přehršli dalších, mnohdy notně exotických teorií. Francouzští vědci nyní podali přesvědčivý důkaz o spolupráci prionů a virů.

 

Carleton Gajdusek považoval za původce spongiformních encefalopatií viry.

Stanley Prusiner získal Nobelovu cenu za objev prionů a důkaz o tom, že vyvolávají tzv. spongiformní encefalopatie. A to navzdory faktu, že prionovou teorii neformuloval jako první a důkazy o prionovém původu spongiformních encefalopatií byly v té době ještě notně vachrlaté. Ale nebyla by to první Nobelova cena udělaná za sporný objev či dokonce za omyl.

 


 

Stanley Prusiner sklidil vavříny za prionovou teorii.

Dnes patří prionová teorie k „mainstreamu“, i když stále ještě nevysvětlila všechno. Jednu z velkých záhad představuje šíření prionových nákaz. Jak se šíří skrapie ve stádech ovcí? Jak se nakazí skot chorobou BSE? Jak putuje prionová choroba CWD mezi americkými jeleny a jelenci? A v neposlední řadě, jak velké je riziko šíření lidských spongiformních encefalopatií, např. Creutzfeldt-Jakobovy choroby a především její nové varianty?

 

Tým francouzských biologů vedený Pascalem Leblancem podal ve studii zveřejněné v předním vědeckém časopise EMBO Journal solidní důkazy pro celkem překvapivou možnost, že přenos prionových chorob dramaticky zefektivňují viry.

 

 

Zvětšit obrázek
Podle posledních výzkumů ale mohou retroviry …

Leblanc si všiml, že se cestičky prionů a virů v infikované buňce kříží. Prionový protein i jeho patogenní forma s pozměněným prostorovým uspořádáním bílkovinné molekuly se vážou na membrány malých váčků. Ty jsou označovány jako intraluminální vesikuly, pokud se nacházejí uvnitř buňky, a jako exosomy, pokud jsou uvolněny mimo buňku. Na exosomy se uchyluje přednostně patogenní forma prionového proteinu a zřejmě se jejich prostřednictvím šíří mezi buňkami v infikovaném organismu.

 

 

Zvětšit obrázek
… napomáhat množení prionů a jejich dalšímu šíření.

Stejný systém váčků využívají pro kompletaci svých částic a uvolnění z buňky četné viry. Mezi jinými i retoroviry včetně viru HIV. Viry jsou ve váčcích  chráněny před atakem imunitního systému. Navíc přitom mohou do svého obalu přibrat z váčku i bílkoviny pocházející z nitra hostitelské buňky. Využívají tyto molekuly hostitele k „maskování“ před imunitním systémem.

 

Leblanca napadlo, zda viry nemohou do svých obalů přibalit i prionový protein nebo jeho patogenní formu - prion. K ověření své teorie použil laboratorně pěstované myší buňky, které nakazil jak myším retrovirem tak i priony ovčí skrapie. Výsledek experimentu byl celkem jednoznačný. Namnožené viry uvolněné z buněk si s sebou odnášely priony. Viry napadaly dosud neinfikované buňky a sloužily prionům jako „trojští koně“ – vnášeli priony do nitra buněk. Nákaza buněk viry prudce zvýšila uvolňování prionů, jejich transport z buněk a v konečné fázi pronikání prionů do zdravých buněk.

 

 

Zvětšit obrázek
Například ovce hostí řadu retrovirů a ty mohou přispívat k šíření skrapie. Na snímku je ovce postižená skrapií. Typickým příznakem bývá svědění. Ovce se drbou tak, že si vydřou na některých částech těla vlnu. Odtud pochází i anglický název scrapie – od scrape čili škrabat se. Český název choroby klusavka odráží další z příznaků – narušení nervosvalové koordinace, jež se projevuje někdy zvedáním nohou při chůzi. Zvíře jde jakoby „klusem“.

Obsah mnohých váčků uvnitř  buněk bývá předurčen k likvidaci v lyzosomech. Díky tomu jsou buňky zřejmě schopny zničit i určité množství spontánně vznikajících prionů. Zjednodušeně řečeno, buňky mohou díky tomuto procesu samy sebe od prionů „očistit“. V řadě případů činí priony buňkám problém až v situaci, kdy lyzosomy z nějakého důvodu nepracují na plný výkon a priony nestačí likvidovat. Viry dovedou proces likvidace váčků v lyzosomech  blokovat. Je to pro ně životně důležité. Brání tak vlastnímu zničení. Podle Leblanca tak mohou viry přispívat i k přežívání, množení a šíření prionů.

 

Ve prospěch Leblancovy teorie svědčí řada nedávných objevů. Tým švýcarských vědců pod vedením Adriana Aguzziho prokázal množení a šíření prionů v orgánech a tkáních postižených zánětem. Kromě jiného popsal Aguzzi a jeho spolupracovníci enormně zvýšené množení prionů v zanícené ovčí mléčné žláze. Mastitida u ovcí bývá často vyvolána retrovirovou infekcí, a to ve světle Leblancovy nemusí být jen pouhá shoda okolností. Stáda ovcí a koz jsou nakažena řadou virů a je pravděpodobné, že tento fakt přispívá k šíření prionových chorob jako je skrapie. 

 

Zdá se, že retroviry mohou sehrávat překvapivě významnou roli i v šíření dalších spongiformních encefalopatií. A nemusí být samy. Části buněčných membrán zabudovávají do svých obalů i jiné viry. Jejich účast na vzniku a šíření prionových chorob však bude nutno  teprve prověřit.

 

 
Pramen: EMBO J, EMBO reports, Nature Reviews Microbiology


 

Datum: 25.07.2006 05:48
Tisk článku

Související články:

Severoamerická zombie choroba jelenů by se mohla šířit mezi lidi     Autor: Stanislav Mihulka (24.02.2019)
Navádí Parkinsona vagus?     Autor: Josef Pazdera (02.05.2017)
Paměť je vlastně jen šílenost pod kontrolou     Autor: Josef Pazdera (03.07.2015)
Ze zloducha klíčový hráč evoluce     Autor: Josef Pazdera (11.06.2012)
Nová prionová choroba se jmenuje VPSPr     Autor: Josef Pazdera (16.08.2010)



Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz