Streptococcus pneumonie čili pneumokok hostí v nosu a krku, bez vážnějších následků, každý třetí obyvatel Země. Čas od času ale pneumokok „zvlčí“ a pak nás umí potrápit zánětem středního ucha, zápalem plic, zánětem mozkových blan či otravou krve. Zvláště nebezpečný je pro děti. Podle oficiálních statistik Světové zdravotnické organizace končí každoročně pneumokokové infekce smrtí milionu dětí především v rozvojových zemích. Od roku 2000 se využívá očkování, ale to chrání jen před některými typy pneumokoka. Bakterie přitom patří k velice mnohotvárným potvůrkám. Vděčí za to schopnosti tzv. transformace. S její pomocí se obvykle vykroutí z většiny stresových situací.
Při transformaci, jež je známa už od dvacátých let minulého století uvede pneumokok sám sebe do stavu, kdy dokáže přijímat zlomky cizí DNA z okolí. Tyto genetické „paběrky“ pak vkládá do vlastní dědičné informace. Zkouší, jestli jej takto posbíraná genetická výbava neobdaří nějako novou, výhodnou vlastností. Životní prostředí pneumokoka je na útržky DNA bohaté. Nacházejí se v něm zbytky odumřelých virů, cizích bakterií i buněk hostitele. Z nich se uvolňují tu větší tu menší fragmenty dědičné informace. Streptococcus pneumoniae však nespoléhá jen na slepou náhodu. O vydatný přísun genetické suroviny k osvojení se postará sám. Bakterie připravená k adopci cizích genů uvolňuje do svého okolí látky, jež mají ničivé účinky na pneumokoky, které se samy k přijímání cizí dědičné informace právě nechystají. Jde o bratrovraždu, po které si bakteriální Kainové přisvojí geny z mrtvol bakteriálních Ábelů. Streptococcus pneumoniae se těmito špinavými triky domohl vlastností, jež z něj dělají nebezpečného původce mnoha chorob.
Lékaři bojovali s pneumokokem především pomocí antibiotik. Ta ale přestávají zabírat, protože bakterie si často „vypůjčuje“ ze svého okolí geny zajišťující odolnost k penicilinu a dalším běžně užívaným lékům. Pneumokok může vyjít ze střetu s antibiotiky dokonce silnější, než do něj vstoupil. Dokazují to výsledky výzkumu francouzských mikrobiologů vedených Jeanem-Pierrem Claverysem z university v Toulouse.
Claverys a jeho kolegové působili v laboratoři na pneumokoky několika různými antibiotiky. Byly mezi nimi i léky, které poškozují bakteriím dědičnou informaci. Tato antibiotika mají na pneumokoky razantní účinek, protože bakterie není od přírody vybavena k tomu, aby nahradila poškozená písmena genetického kódu. Francouzští vědci zjistili, že si pneumokok ví rady i v této situaci. Pořídí si vydatnou zásobu genetických „náhradních dílů“ a neprodleně je použije.
Bakterie reagují na přítomnost antibiotika horečnou mobilizací molekul, které jim umožní osvojení cizích genů. Zároveň masově vraždí citlivé pneumokoky v okolí. Mají celkem slušné vyhlídky, že přitom nahradí úseky DNA poškozené antibiotikem. Navíc mohou získat i geny pro rezistenci k antibiotiku. Genové výpůjčky jim dodají i na útočné síle proti napadenému organismu.
Autoři studie zdůrazňují potřebu nasazovat proti pneumokokům antibiotika jen ve zdůvodněných případech a dbát pečlivě na jejich správné užívání. Každá liknavost či pochybení může nastolit podmínky, z kterých vyjde Streptococcus pneumoniae ještě odolnější a ještě nebezpečnější.
Pramen: Science
Diskuze:
radsi silny pneumokok..
mamina,2007-06-25 13:15:19
..nezli mrtvy syn..
Chapu ze cela stranka a diskuze jsou vesmes akademicke ale nemohu se ubranit dojmu ze je jaksi rouhacske nebo jak to rict? Co takhle krome "uvadeni obecnych omylu na pravou miru" nejaka rada, jak opravdu pomoci.. No nic, asi je to spise exhibice rychlosti vyhledavani v tech jiste spravnych zdrojich nezli cokoli jineho
prostě nemůžu jinak
jarda petr,2006-07-14 04:30:52
Prostě nemůžu jinak, než psát o podobně nesmyslných a nevýznamných objevech. Zvlástě když je skuteční odborníci považují za velmi důležité a smysluplné.
Tolik respektu snad ani není zapotřebí.:-))
teu,2006-07-13 10:30:11
Nejsou ty informace poněkud zavádějící a nepřisuzují pneumokokům nadpřirozené schopnosti? Přece pokud použiju ATB rozbíjející DNA, jak si může zasažená bakterie vytvořit zásobu náhradních dílů, když de facto nefunguje? To jako dostane zdravej pneumokok echo od postiženého pneumokoka, aby si udělal zásoby dřív než bude pozdě? Potom by bylo dobré zaměřit se na "komunikaci" mezi jednotlivými pneumokoky, najít rušidlo a to rušidlo použít před podáním ATB. Zní to příliš šíleně? Mohou mezi sebou jednotlivé bakterie vůbec komunikovat? Jakým způsobem? :-))
Kdo má bujnou fantazii a přečetl si článek o zkoumání čtvrtého rozměru, mohl by například přijít s teorií, že třeba využívají cosi na principu malilinkatých černých děr ve vesmíru.
A co se týče těch bratrovražd - člověk člověka snad nezabíjí (příbuzenských i nepříbuzenských sporů o majetek je snad pořád málo)?
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
