Obdobou nemoci šílených krav, neboli BSE, je u lidí jedna z forem Creutzfeldt-Jakobovy choroby, tak zvaná variantní Creutzfeldt-Jakobova choroba, neboli vCJD. BSE je tedy infekční infekční choroba a je přenosná na člověka. Pokud jí člověk onemocní, vyvine se u něj v CJD.
Vědci z University of Texas Medical Branch (USA) zveřejnili v červencovém čísle odborného časopisu Science, že na pokusech s křečky, které infikovali priony, které způsobují prionovou chorobu BSE, se jim podařilo zjistit onemocnění v „klidové“ fázi. Nakažené křečky jejich nový test dokáže odhalit již po jednom týdnu od doby jejich nakažení. Zatím testy umožňovaly vyšetření provést ze vzorku mozkové tkáně. To znamená, že zvíře bylo nutno nejdříve utratit a pak teprve provést laboratorní vyšetření. Nový test se provádí z krve a nemocného jedince se daří odhalit celé tři měsíce před tím, než se u něj objeví první klinické symptomy onemocnění.
Prvním autorem článku je profesor Claudio Soto. Jako jeho spolupracovníci jsou uvedeni: docent Joaquin Castilla a asistentka Paula Saá. Detekční techniku, na které je test založen, označují jako PMCA. Je to zkratka začátečních písmen názvu, který by se dal do češtiny přeložit jako cyklická amplifikace šmodrchajícího se proteinu. Princip metody spočívá v tom, že se k testovanému vzorku přidá malé množství zdravého „nezašmodrchaného“ prionového proteinu. Směs testovaného a dodaného proteinu se na sebe nechá působit. Pokud vzorek obsahuje infekční priony, začne se dodaný zdravý protein podle nich „šmodrchat“ a měnit na infekční priony. Ty začnou vytvářet nepatrné shluky, které však tak nepatrné, že je žádná detekční metoda neodhalí. Aby se dala reakce vyhodnotit, shluky se rozbijí ultrazvukem. Tím vznikne velké množství jednotlivě se pohybujících infekčních prionů.
Když se k nim přidá další „porce“ zdravého proteinu, okolo každé infekční částice se začnou znovu tvořit další shluky nově vzniklých infekčních prionů. V testovaném vzorku tak narůstá množství infekčních (zašmodrchaných) prionů. Ani to však nestačí. Celý krok je potřeba opakovat mnohokrát. Zznovu a znovu se shluky rozbíjí ultrazvukem a přidává se zdravý protein. Zhruba po sedmdesáti hodinách jsou infekční priony namnoženy do takového množství, že je lze odhalit. Ve vzorku, který priony neobsahoval, se dodaný protein nemá podle čeho „šmodrchat“ a infekční priony se nevytvoří - vzorek i po mnoha „kolech“ procedury zůstává stále „čistý“.
Předností metody je, že se daří detekovat priony v době, kdy na zvířeti nejsou žádné známky choroby patrné. A že se jedná o priony které jsou následkem infekce lidskými priony. Vše nasvědčuje tomu, že technika bude fungovat také u lidí. To by mělo velký význam, protože dosud není obdobný test k dispozici a choroba vCJD se dá zjistit jen při pitvě zesnulého, tedy za předpokladu, že pozůstalí pitvu a odběr vzorků nervové tkáně z mozku a nebo prodloužené míchy dovolí.
Nový test by tedy umožnil snížit riziko dalšího šíření choroby při transfuzích krve, protože test by měl zjistit, zda krevní konzerva od dárce neobsahuje skrytou hrozbu v podobě prionů způsobujících vCJD. Tato hrozba je stále reálná, především v zemích, kde byl vysoký výskyt případů BSE u skotu. Tak například Angličané, kteří se nakazili v době kdy v Britanii vrcholila infekce BSE u skotu, mohou v sobě mít zárodky choroby, aniž by na nich bylo cokoli patrno. Inkubační doba prionové choroby může být až čtyřicet let.
Velký význam by tento test měl také pro veterinární službu, která bdí nad bezpečností potravin. I u zvířat lze zatím vyšetřit zvíře jedině tak, že se utratí a provede se vyšetření jeho nervové tkáně (vzorek mozku nebo prodloužené míchy). Neexistence provádět testy z krve vede k tomu, že se zatím utrácí všechna zvířata, která jsou v podezření, že se mohla z krmiva nakazit. Stanovují se takzvané kohorty a mnohdy se utrácí stovky chovných zvířat zcela zbytečně.
Podle nám dostupných informací profesor Soto již provádí pokusy jak se vzorky lidské krve lidí nakažených vCJD, tak se vzorky krve z nakaženého skotu. Jeho snahou je připravit komerčně využitelný test pro klinické použití. Jeho mateřské universitní pracoviště, s ním jako s privátní osobou, vytvořilo společnost Amprion. Ta by měla test uvést již brzo do praxe.
Vlastnictví testu na BSE z krve oznámilo v minulosti již několik týmů. Velkou bublinou se ukázalo být i prohlášení Billa Hogana, ředitele kanadské společnosti Vacci-Test Corporation se sídlem v Calgary. Ten se dušoval, že takový test mají, již v polovině loňského roku.
Prakticky neupotřebitelný se ukázal být i test vyvinutý Stanleyem Prusinerem. Ten se zdál být osobou nad všechny povolanou, neboť to byl právě on, kdo priony objevil a dostal za to Nobelovu cenu. I on si na testu ale „vylámal zuby“.
Ve výčtu osob, které prohlašovaly, že test na priony z krve již mají, byl i sám Soto. Ten již před rokem také prohlašoval, že test má a že jej do půl roku uvede do praxe. Že by měl tentokrát pravdu?
Nový kmen prionu
Autor: Jaroslav Petr (23.10.2006)
Skot odolný vůči nemoci šílených krav
Autor: Josef Pazdera (27.04.2006)
Je příčinou rozšíření choroby BSE zkrmování lidských ostatků?
Autor: Josef Pazdera (07.09.2005)
Ovce přenášejí BSE na jehňata
Autor: Jaroslav Petr (18.08.2005)
První případ onemocnění šílené krávy u člověka v Japonsku
Autor: Josef Pazdera (05.02.2005)
Diskuze:
Podle některých odborníků nejde o "TSE infek
Josef,2006-07-23 22:56:52
V posledních letech o „různých BSE hypotézách“ velmi operativně informuje v češtině zejména „OSEL“ (překlady ze světových vědeckých časopisů…), což lze považovat za velmi záslužný čin. Avšak zřejmě až na výjimky, byly „překládány“ jen vědecké práce ukazující na „infekční hypotézy“. I když tento článek (krevní testy na TSE) není zrovna nejvhodnější k poukázání i na „neinfekční TSE hypotézy“, došel jsem k názoru, že právě nyní nastal čas na některé z nich upozornit. Je tomu tak například i v samotné Británii (http://www.warmwell.com/ventersoct12.html#latest).
V tomto posledním příspěvku (http://www.osel.cz/index.php?clanek=2004) v následujících 2 větách píšete, cit.; “Obdobou nemoci šílených krav, neboli BSE, je u lidí (moje pozn.: „hypoteticky“) jedna z forem Creutzfeldt-Jakobovy choroby, tak zvaná variantní Creutzfeldt-Jakobova choroba, neboli vCJD. BSE je tedy infekční infekční choroba a je (moje pozn.: „hypoteticky“) přenosná na člověka“.
Takže podle mého názoru by bylo správné; do každé věty vložit slovo „hypoteticky“, protože jak výzkum BSE stále více ukazuje, tak celá dosavadní „BSE infekční věda“ (vycházející z „infekční masokostní moučky“) byla a je založena pouze na hypotézách.
Vyplývá to i z posledních „stránek OSLA“ (http://www.osel.cz/index.php?clanek=1817) ze 2.4.2006, kde se říká jak již z názvu článku vyplývá, že „Jednoduchý vztah mezi prionovým proteinem a vznikem nemoci byl zpochybněn“. Jednalo se o to, že nové pokusy, které vědci uskutečnili ve Skotsku (tým Dr.Jeffreyho) na živých ovcích, potvrdily, že za laboratorních podmínek prionový protein může být přenesen přes stěnu střeva, ale současně tyto pokusy také prokázaly, že je nepravděpodobné že by k tomu docházelo i v přirozených podmínkách. Závěrem se ve zmíněném článku říká, že nyní bude zajímavé sledovat, jak se ke Skoty hozené rukavici - že infekčním agens prionových chorob je něco jiného než zatím všeobecně předpokládaná molekula PrP - budou vyjadřovat kapitáni výzkumu v oblasti prionových chorob.
Zatím se zřejmě ještě ti „nejkompetentnější kapitáni“ nevyjádřili. Avšak již za cca dva měsíce (30.5.2006) byl v Internetovém deníku „Telegraph“ zveřejněn snad do současné doby „nejkritičtější článek“, týkajíce se „infekční BSE teorie“. Říká se tam, že téměř 10 let od udělení Nobelovy ceny (lékař profesor Prusiner), jsou i nadále pochybnosti k jeho hypotéze, cit: ; …But even today, and almost a decade after Prusiner's Nobel prize, findings still challenge his hypothesis so that, at best, it seems incomplete and, at worst, it may even be wrong…“. Autorem článku byl vědecký redaktor Roger Highfield, který komentuje několik dalších infekční teorii „odporujících“ výzkumných prací. Přitom hned jako první „zpochybňující důkaz“ předkládá výsledky zmíněného Jeffreyho experimentu s ovcemi (http://www.telegraph.co.uk/connected/main.jhtml?xml=/connected/2006/05/30/eccow30.xml&sSheet=/connected/2006/05/30/ixconnrite.html). Avšak i další výsledky světového výzkumu v tomto směru ukazují i na další skutečnosti, vyvracející „infekční prionovou hypotézu“. Jedná se například o švýcarský vědecký tým (lékař, profesor Aguzzi)…
Se zmíněným „zpochybňováním“ však je možné začít i z jiného a to „vědecko-úředního pohledu“. V Británii, po zohlednění nejnovějších vědeckých poznatků týkajíce se BSE, je v posledních letech zveřejňována studie “Information Statement”, pod patronací The Institute of Food Science and Technology (IFST). Předposlední studie byla zveřejněna v roce 2001, poslední studie s názvem “BSE a CJD u lidí” pochází ze října 2004 (http://www.ifst.org/uploadedfiles/cms/store/ATTACHMENTS/BSE_summary.pdf).Říká se tam, že diskuse týkající se původu a šíření BSE zůstává a pravděpodobně i zůstane nerozřešena…
Za rok nato (září, 2005) se již v „předstihu“ (ještě než bylo publikováno v časopise „The Lancet“) objevilo v „britských novinách“ několik článků upozorňujíce na možnost zavlečení BSE nákazy z Indie - viz například (http://www.medicalnewstoday.com/medicalnews.php?newsid=30039). O této „světové novince“, se tehdy rovněž i „Osel“ zmiňoval. Ve stručnosti řečeno, špičkový vědecký časopis „The Lancet“ zveřejnil vědeckou práci o tom, že původcen šílení britských krav byly „lidské ostatky“- kdysi dávno z Indie dovážené do Británie… Kdy a jak tato „světová bublina“ skončila? Je možné říci že velmi brzy a pro Indii „úspěšně“, což dokládá například i britská „úřední zpráva“ s názvem „Hypothesis that BSE originated from a human TSE“ z 19.října 2005. Viz Internet (http://www.rense.com/general68/hypothesisthatBSE.htm).
Pokud se týká „lidské formy BSE“ (vCJD), tak již v roce 1998 byl odhad takový, že rozšiřování vCJD bude ještě rychlejší, takže v Británii bude až pět milionů případů vCJD s vyvrcholením v letech 2010 až 2020. Poradce britské vlády profesor Roy Anderson dokonce upozornil na to, že původní jeho počítačově zpracovaný výhled o infikování priony BSE u 6 tisíc lidí v letech 1980 až 1996 je třeba přehodnotit na 130 tisíc infikovaných lidí (http://www.wsws.org/articles/2000/nov2000/bse-n03.shtml)- viz britský tisk ze 7.listopadu 2000.
Již v říjnu 2001 však byla zmíněná teorie oponována v časopise „British Medical Journal“ s názvem publikace „New Variant Creutzfeld-Jakob disease:the epidemic that never was“ (http://bmj.bmjjournals.com/cgi/content/full/323/7317/858). Autorem byl britský lékař George A.Venters. Ten rozpoutal mohutnou debatu, jak již z názvu publikace vyplývá o tom, že v Británii k žádné epidemii s „lidskou formou BSE“ nikdy nedošlo. Další vývoj situace jemu a jeho stoupencům dal za pravdu, protože ještě v roce 2001 nadějný trend vývoje vCJD z pohledu propagátorů „světové infekce“- se změnil na sestupnou tendenci.Takže v roce 2004 bylo zjištěno jen devět a za rok 2005 již jen pět případů vCJD ve Velké Británii…. Viz též Internet z 25.6.2006 (http://living.scotsman.com/index.cfm?id=920752006).
Dalším významným britským oponentem, týkajíce se zejména „infekční příčiny BSE“ je rovněž profesor David R.Brown (Bath University). Ten snad jako jediný z významnějších britských vědců až velmi kriticky a nápadně zpochybňoval vědecké práce o infekčnosti MKM již v roce 2001 (http://www.ela-europe.org/ecritcms/getfile.php/BSE%20did%20not%20 ...). Poukazuje na to, že v podstatě veškeré „nepřímé“ důkazy o přenosnosti BSE na lidi lze od objevu vCJD (1996) najít jen ve čtyřech publikacích- ve špičkových („high-ranking“) vědeckých časopisech a to na základě experimentů provedených na „myšovitých“ zvířatech. Tento vědec předkládá i později, koncem ledna 2003 ve „Veterinary Times“ podklady k tomu, proč je vhodné přehodnotit stávající „záhady okolo TSE“ (transmisibilní spongiformní encefalopatie) a naopak zahájit prošetření vlivů životního prostředí na „prionovou problematiku“ (http://www.warmwell.com/jan23prion.html).
Jak se však v poslední době ukazuje, tak měl zřejmě správné tušení o tom, že ne vše musí být s „infekční BSE teorií“ v pořádku, byť by to bylo vědecky potvrzováno (http://www.rense.com/general68/hypothesisthatBSE.htm). Potvrzuje se to až v poslední době, kdy špičkové vědecké časopisy ztrácejí na hodnověrnosti a mění se snad až ve „vědecký bulvár“? Viz Internet (http://www.medical-tribune.cz/src/cs/archiv/mtr/62/1698) ….
Přeji hodně dalších zajímavých článků o „BSE v češtině“ na stránkách „Osla“. Doufám, že tento diskusní příspěvek bude přínosem, když jsem takto alespoň částečně upozornil i na tu druhou „stranu mince“.
S pozdravem MVDr.Josef Hlásný,CSc.
matení
josef(paz),2006-07-27 08:10:58
Zpochybňovat infekční charakter BSE je krajně nezodpovědné. Takové tvrzení je v rozporu se stávajícími poznatky. Odporuje to prohlášení Světové zdravotnické organizace. Je v rozporu s opakovaně provedenými pokusy a poznatky o mezidruhovém přenosu infekce způsobené priony. Takové tvrzení je v rozporu s prohlášením vaší profesní komory - Komory veterinárních lékařů. Je v rozporu se všemi opatřeními, které se v zemích Evropy, Asie i Ameriky k eliminaci šíření této choroby činí. Na příkladě Evropy je nejpatrnější, že úspěšně (pokles počtu nakažených zvířat). Není všechno o těchto chorobách je již odhaleno, ale vytrhávat tyto věci z kontextu a poskládat je tak, aby to dávalo dojem zpochybnění infekčnosti a rizika, je nezodpovědné. Je to stejné, jako kdybyste tvrdil, že HIV tím, že se při pohlavním styku nepřenáší ve 100% případů, není infekční.
"Infekčnost BSE"
Josef,2006-08-28 18:48:40
Vážený pane redaktore,
omlouvám se za zdržení s odpovědí, ve které bych chtěl ve stručnosti sdělit, že jsem nikdy neměl a ani nemám zájem o "matení čtenářů OSLA". Píšete ve své odpovědi následující;
"Zpochybňovat infekční charakter BSE je krajně nezodpovědné, takové tvrzení je v rozporu s prohlášeními..."
Moje odpověď: Nevzpomínám si, že bych "něco zpochybňoval". Jen jsem chtěl upozornit na to, že se vždy od samého počátku výzkumu BSE a TSE obecně- jednalo o "hypotézy". Takže infekční charakter BSE nikdy nebyl prokázán, takže ve všech příslušných vědeckých publikacích je uvedeno, řečeno souhrnně; je podezření na riziko přenosu BSE na člověka apod. Pokud znáte nějaký vědecký článek o tom, že přenosnost BSE na člověka byla prokázána, budu velice vděčný, když mně zašlete příslušný "literární odkaz".
Dále říkáte;
"Na příkladě Evropy je nejpatrnější, že opatření byla úspěšná (pokles počtu nakažených zvířat). Vytrhávat tyto věci z kontextu a poskládat je tak, aby to dávalo dojem zpochybnění infekčnosti a rizika, je nezodpovědné. Je to stejné, jako kdybyste tvrdil, že HIV tím, že se při pohlavním styku nepřenáší ve 100% případů, není infekční".
Moje odpověď;
Jaká opatření byla úspěšná? Pravděpodobně máte mimo jiné na mysli a/ zákaz zkrmování MKM přežvýkavcům a později všem zvířatům b/ testace na BSE. Uvedeno pod bodem a/ se například vůbec netýkalo ČR, protože u nás MKM nikdy a nikde nebyla přežvýkavcům zkrmována. Toto tvrzení se zakládá na vlastních poznatcích z následující praxe;
- do roku 1990 "okresní veter.dietetik" s přehledem informací v tomto směru v celé ČR
- 1990 až 1995; učitel výživy a dietetiky zvířat VFU Brno
- 1995 až 2000; výzkumný pracovník VÚCHS Rapotín, v obou případech rovněž avšak již jen s "určitým přehledem" informací v celé ČR. Takže pro ČR toto pod bodem a/ uvedené opatření "nemuselo mít" žádný význam z hlediska změn ve výskytu BSE, protože k žádné změně s MKM zřejmě nedošlo. Naopak, avšak opět "hypoteticky řečeno"- že se mohlo jednat o jinou příčinu vzhledem k tomu, že až do ledna 2006 se v ČR výskyt BSE zvyšoval a od té doby již nic (prozatím?) nebylo zjištěno. Snad ještě stojí za zmínku připomenout, že v USA i v Kanadě se v podstatě jen na "oko BSE testuje"...
Dále říkáte; "Vytrhávat věci z kontextu a poskládat je...". Vzhledem ke zmíněným vlastním zkušenostem z ČR, jakož i vzhledem ke zkušenostem "jiných expertů" ze samotné Británie- již dávno bylo možné to, že někdy v budoucnu může být "infekční BSE teorie" zpochybněna až "vědecky vyvrácena". Takže mám dojem, že nebylo nic "protistátního" na tom, když někteří včetně mne měli zájem "hledat další možné příčiny BSE". Při této práci bylo skutečně potřebné "vytrhávat z kontextu" byť i vědecká avšak podle vlastního "rozumu" nepodstatná zjištění. Na straně druhé bylo skutečně potřebné -podstatná vědecká zjištění "nevytrhávat z kontextu a poskládat je". Na základě takto ve stručnosti popsané "metodiky práce" se potom pokusit o to nalézt "alternativní řešení". Na nepodstatná zjištění však nezapomínat a používat je avšak jen v "diskusi". Takže například na stránkách OSLA byla doposud celá řada "obou druhů" vědeckých zjištění z celého světa- uvedeno v češtině. Je to nepochybně velice záslužný čin, avšak bylo to bez "nějakého poskládání". O to jsem se však pokusil nedávno já a je to možné si přečíst na adrese; (http://www.bse-expert.cz).
Vzhledem k tomu, že mám "medicínské vzdělání" tak bych samozřejmě nikdy netvrdil, že HIV není infekční. Osobně ani ze svého okolí díky Bohu s tímto onemocněním nemám zkušenossti (jaké procento?) a ani podrobnější znalosti z literatury. Avšak zase podle mého "rozumu" ať se přenáší v 90 či 100% případů tak to je skutečně "typické infekční virové onemocnění". Takže nikdy bych HIV nesrovnával s lidskou formou BSE, protože u BSE žádné "infekční agens" neexistuje a dále potom jak již bylo zmíněno žádný přenos nebyl prokázán.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
