V pražském Kongresovém centru zazněla informace o tom, že se vědcům podařilo získat embryonální buňky z „embrya“ získaného nepohlavní cestou - bez účasti spermie.

Partenogeneze
Partenogeneze není ničím neobvyklým. Jde o způsob rozmnožování, při kterém se nový organismus vyvíjí bez oplození vajíčka. Typická je pro některé bezobratlé živočichy (mšice, perloočky, pakobylky). Při partenogenezi diploidní samička klade neoplozená haploidní vajíčka, která se vyvíjejí v dospělého jedince. V typických případech vznikají z haploidních vajíček samci. Pokud však je takovéto haploidní vajíčko oplozeno samcem, vyvíjí se v diploidní samici schopnou roznožovat se partenogenezí.
V jiných případech kladou diploidní samičky diploidní vajíčka, ze kterých vznikají geneticky identičtí jedinci. U těchto druhů se v populaci samečkové nevyskytují.

Partenogenezi lze kupodivu snadno vyvolat i u některých obratlovců. Stačí k tomu provést mechanický nebo chemický zákrok na vajíčku. Tak třeba vajíčka žab (Anura), které se normálně bez oplození nevyvíjí, stačí nabodnout jehlou smočenou v krvi nebo v míze. Takový podnět stačí k tomu, aby se vajíčka bez účasti spermie (partenogeneticky) vyvinula až v normálního, plodného jedince. Partenogeneze je tedy forma nepohlavního rozmnožování, při kterém se vejce vyvine v embryo bez toho, aniž by bylo oplodněno.

Vědcům Fulvio Gandolfi and Tiziana Brevini, z Milánské university, se technikou založenou na partenogenezi podařilo nyní získat embryonální kmenové buňky. To znamená, že se jim podařilo vyřešit etický problém, který brání používání těchto buněk k léčebným účelům a který je známý pod označením „zabíjením živých bytostí“.

Pohlavní rozmnožování

Zvětšit obrázek

Neoplodněné vejce má dvě kompletní sady chromosomů. Při oplodnění se jedna sada nahrazuje chromosomální sadou ze spermie. Nadbytečnou sadu buňka vyloučí. Elektrickým šokem lze buňku zmást, ta pak chromosomální sadu, které se běžně zbavuje, považuje za sadu chromosomů pocházející ze spermie a zahájí normální buněčné dělení. Vznikající lidské embryo během několika dnů ale hyne. Italové nyní zjistili, že z něj ale lze získat embryonální kmenové buňky, které nehynou a lze je dlouhodobě kultivovat. Tyto buňky jsou schopny dát vznik většině tkání našeho těla.

Při pohlavním rozmnožování se nový jedinec vyvíjí z jediné buňky, zygoty, která vzniká splynutím dvou rodičovských pohlavních buněk (gamet). Dochází tak ke kombinaci genetické výbavy rodičů, čímž se zvyšuje možnost variability potomků.
Samotný pohlavní proces (vývoj, diferenciace a splývání pohlavních buněk) zabezpečuje meiotickým dělením a splýváním jader spermie a vajíčka. Lidská vajíčka mají dvě sady chromosomů. Jedna sada bývá normálně vypuzena. Jestliže tomuto vypuzení zabráníme a vejce ošálíme aktivací,  začne se dělit, jako kdyby bylo oplodněno.
Pro zdárný vývoj lidského embrya jsou ale potřebné některé geny, které jsou v chromosomech aktivovány spermií. Proto se partenogeneticky se vyvíjející embryo po několika dnech vždy ve svém růstu zastaví. Spermiemi neoplodněné vaječné buňky nedávají vznik budoucímu životu, nejsou tedy za embryo považovány. 

Blastocysta – útvar vznikající za normální situace po splynutí vajíčka se spermií. K tvorbě tohoto útvaru lze ale dojít i „ošálením“ vajíčka elektrickým proudem.

Italští vědci minulý týden zveřejnili, že se jim podařilo vytvořit lidské partenogeneticky vzniklé buňky, které se formují v blastocysty (jakási nevyvinutá embrya). Z blastocyst se jim daří připravovat  kmenové buňky. O tento způsob přípravy nediferencovaných buněk se v minulosti již pokoušela celá řada výzkumných týmů. Stabilně se množící linie buněk se dosud nikomu získat nedařilo. Buňky se vždy po několika dnech přestávaly množit, nebo se zvrhly v buňky rakovinné. Italové toto úskalí zřejmě překonali. Jejich linie buněk totiž dlouhodobě kultivují. Získané buňky se jim údajně daří množit již druhým rokem a ty stále vykazují většinu molekulárních znaků charakteristických pro pluripotentní buňky (buňky, které jsou schopny se transformovat v ostatní typy buněk). Kdyby se jednalo o rakovinově zvrhlé buňky, tak by o tyto znaky přišly. Vědci již získané buňky také laboratorně vyzkoušeli, podařilo se jim z nich vypěstovat buňky většiny tělních tkání, včetně buněk nervových. Tvorba neuronů přitom bývá jakýmsi prubířským kamenem vysoce kvalitních nediferencovaných buněk. Jejich získání není jednoduché a daří se je vypěstovat jen z některých typů kmenových buněk.

Odborníci na klonování považují tyto výsledky za velmi nadějné. Šlo by totiž o získání zdroje embryonálních buněk, které v určitém  smyslu, embryonálními buňkami vlastně ani nejsou. Pro našince je tato zpráva  zajímavá ještě z jednoho důvodu. Italové si ke zveřejnění objevu zvolili konferenci pořádanou Evropskou společností pro lidskou reprodukci a embryologii (ESHRE), která se nyní konala v Praze.

Komentář osla:
Vědci se holedbají tím, jak se jim podařilo vyřešit etický problém spojený s použitím kmenových buněk k léčebným účelům. Myslí si, že obešli problém, který velká část populace považuje za „zabíjení neviňátek“. Optimismus je možná předčasný. Jejich počin se z určitého pohledu může zdát dokonce mnohem zavržení hodnější. Pokud se do úvah zahrne to, jaké bytosti dalo vznik „neposkvrněné početí“…