Láska znamená nemít nos pod kontrolou

Rodičovství s sebou nese různé momenty otupělosti. Jeden z nich je změna ve vnímání zápachu. K tomu, aby vědci odhalili zda naše vnímání nepříjemných věcí má nějaké evolucí dané kořeny, nechali matky dětí čichat k zašpiněným plenám.

Pleny znečištěné vlastními potomky vnímají ženy jako "voňavější".

Betty Repacholiová z Washingtonské university v Seattlu postavila svůj pokus na předpokladu, že matky pociťují menší odpor k výměškům od svých vlastních potomků než od cizích. Aby si tuto hypotézu ověřila, provedla test se třinácti matkami a špinavými, neoznačenými plenami od jejich potomků.

Zvětšit obrázek

Docentka Betty Repacholiová, vedoucí laboratoře psychologie na Washingtonské universitě v Seattlu (USA).

Ženy v souladu s předpokladem správně určovaly pleny svých vlastních dětí. Podle jejich vyjádření se jim puch od toho od čeho bývají pleny zašpiněny, zdál od těch vlastních dětí, jako méně odporný.
Pach plen ostatních dětí, které v tomto pokusu sloužily jako kontrola, se jim zdál horší.

Testy na mužích zatím probíhají...

I když to na první pohled vypadá, že matky se řídily pouze pachem výkalů, ve skutečnosti tu může hrát roli také pach „příbuzného těla“, který se do pleny vstřebal z pokožky batolete.
Vlastně na tom ani moc nezáleží, jak tomu doopravdy je, protože v každém případě se potvrdilo, že evoluce tu zapracovala a že u nás vyvinula něco, co v našem mozku mění vnímání reality. A že tento posun v hodnocení smradů, je z pohledu péče o potomstvo, ku prospěchu věci.

Když se nad tím zamyslíme, tak si s tím příroda musela dost vyhrát. Kdyby to totiž řešila "z jedné vody na čisto", přestaly by pro naše matky být všechny výkaly odpornou záležitostí. Takovým řešením "šmahem" by přišlo by vniveč to, co nás od výkalů drží "pěkně zpátky“. Řešení problému nepříjemným smradem je vlastně geniálně jednoduchá a přitom účinná záležitost, která nás nutí dodržovat základní hygienické návyky. Bez toho bychom na parazitární a infekční onemocnění vymřeli hodně brzo.

Prameny:
Journal of Evolution and Human Behavior, DOI: 10.1016/j.evolhumbehav.2006.03.003
New Scientist magazine, 19 June 2006

Autor: Josef Pazdera

Datum: 20.06.2006 04:14

Tisk článku

Související články:

Kedy, ako a prečo sme sa začali smiať? Autor: Dagmar Gregorová (09.06.2009)
Města mění ptačí písně Autor: Stanislav Mihulka (07.12.2006)

Diskuze:

Polemika

Bob a Bobek,2006-06-21 10:32:54

Tady bych si dovolil polemizovat o pojmu "méně odporný". Předně si musíme uvědomit, že to je pojem naučený. Malé děti nevnímají hovna jako něco odporného. A zvířata vůbec čichají k růzým hovnům a nedělají s tím takové cavyky jako dospělí lidi. Takže bych spíše řekl, že matky se k pachu hoven svých dětí chovají přirozeně a zapomínají na "dobré" mravy vštípené civilizací.