Dlouhý hod od postranní čáry patří k mistrovským kouskům některých fotbalistů. Dokážou hodit míč vlastnímu útočníkovi za zaskočené obránce. Navíc při vhazování neplatí pravidlo o postavení mimo hru, takže útočník může převzít míč prakticky kdekoli – pokud tam ovšem jeho spoluhráč od postranní čáry dohodí.
Na první pohled jsou fyzikální zákonitosti autového vhazování jasné a řídí se jednoduchými pravidly. I žáci základní školy si z hodin fyziky pamatují, že nejdál doletí těleso, které je vrženo pod úhlem 45°. Platí to například pro projektily vystřelené z děla. Sportovci ale vědí, že k úspěchu vedou hody a vrhy pod menším úhlem. Diskaři a oštěpaři vypouštějí své nářadí pod úhlem 30 až 35°.
„Fyzici měli s vysvětlováním této skutečnosti velké potíže,“ říká Nicholas Linthorne z Brunel University v britském Uxbridge.
Spolu s kolegou Davidem Everettem se Linthorne pokusil přijít na kloub dlouhým autovým hodům. Britští fyzici zjistili, že ani v tomto případě teoretické pravidlo o ideálním pětačtyřicetistupňovém úhlu hodu neplatí.
Everett a Linthorne natočili na video hráče při hodech fotbalovým míčem pod různými úhly a měřili rychlost míče, jeho dráhu a délku letu. Výsledky pak převedli do řeči fyzikálních rovnic. Výsledek modelace byl jasný. Fotbalista si nemusí úhel, po jakým vhazuje aut, příliš hlídat. Ideální úhel se pohybuje v rozmezí 20 a 35°. A proč se liší od teoretického optima 45°?
Linthorne a Everett dokazují, že anatomie těla předurčuje člověka k maximálnímu využití síly při hodech pod nízkým úhlem. Při takových hodech dokážeme házenému předmětu udělit největší rychlost.
Většina fotbalistů se ve fyzikálních zákonech nevyzná. Optimální úhel, pod jakým mají házet míč z autu, ale dávno odhalili metodou pokusů a omylů. Profesionálové umí házet míč v ideálním úhlu a většinou se od ideálu neodchýlí o víc než několik málo stupňů. Přesto může fyzika hráčům pomoci. Někdy totiž není nejdůležitější, jak daleko míč doletí, ale jak rychle se dostane tam, kam má. Rychlejší let míče přináší často moment překvapení.
Linthorne a Everett zjistili, že snížení úhlu hodu o několik málo stupňů nemá velký vliv na délku hodu, ale dramaticky zvýší rychlost hozeného míče. Většina týmů má pro autová vhazování specialisty, kteří zvládají i „rychlé“ hody.
„To všechno je výsledek tréninku,“ říká Linthorne. „Vlastně jde jen o to, aby trenéři nevnucovali hráčům na základě mylných představ o fyzikálních zákonitostech chybné návyky.“
Hranice 2 hodin maratonu prolomena: jak se to podařilo?
Autor: Jan Turoň (13.10.2019)
Po vypnutí jednoho genu se můžete přecpávat dle libosti
Autor: Stanislav Mihulka (09.12.2018)
Vývoj rychlosti lidského sprintu
Autor: Vladimír Socha (20.07.2018)
Velká výročí atletických světových rekordů
Autor: Vladimír Socha (21.06.2018)
Je Usain Bolt skutečně nejrychlejší?
Autor: Vladimír Socha (09.12.2016)
Diskuze:
Pokud si dobre pamatuji,
Z.Rohlik,2006-06-12 11:33:09
45° je idealni uhel - pro vzduch nas ucili 42°.
45 stupnu
pajout,2006-06-12 14:28:53
Ano,
45 stupnu ve vakuu,
ve vzduchu _vzdy_ o neco mene. Urcite to zavisi na pocatecni rychlosti a tvaru strely i na momentalnich fyzikalnich vlastnostech vzduchu (minimalne teplota, vlhkost). Takze ona delostrelecka informace je proste nonsens.
Myslim, ze fotbaliste ani jejich treneri zadnou fyziku nepotrebuji. Budou si kopat i hazet, jak chteji a prijdou si na to sami, i bez "reci rovnic".
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce