Evoluce přistižena při činu v Gabunu  
Elektrické ryby si ještě rozumí, ale už se spolu nemnoží.

 

Za tradiční příklad „evoluce v akci“ bývají pokládány cichlidy ve východoafrických jezerech (viz např. zde). V gabunské řece Ivindo se teď zřejmě podařilo objevit obdobný případ ukazující právě se rozevírající nůžky, které nakonec povedou ke dvěma různým druhům.

 

 

Mat Arnegard nastoupil po ukončení studií do laboratoře Na Cornellově universitě, právě v době, kdy zde hodlali publikovat vědeckou práci o různých druzích ryb objevených v Africe, v řece Ivindo v Gabunu. Dostal za úkol zjistit v čem se ryby liší po stránce genetiky. Arnegard ale u nich žádné rozdíly v jejich DNA, které by dokládaly, že se o nové druhy skutečně jedná, nenašel.

Neurologové z Cornell University studovali místní elektrické ryby ze skupiny mormyridů (česky snad rypouni, prosím eventuálně nekamenovat). Mormyridi mají na ocasu speciální orgán vytvářející elektrické pole. Výboj pro ně není zbraní, ale spíše jakýmsi dalším smyslem, kterým „ohmatávají“ své okolí. Prostřednictvím elektrických signálů spolu ryby také komunikují - určitý signál odpovídá sexuální výzvě, jiný vyjadřují strach apod.

 

Zvětšit obrázek
Tyto ryby vypadají stejně. Také jejich genetická výbava (DNA) se zdá být shodná. Liší se ale svými elektrickými výboji. Signály jsou pro každou skupinu specifické a k páření dochází vždy jen mezi rybami se stejnou charakteristikou elektrických výbojů. Podle vědců jsme svědky prvního kroku vedoucího ke vzniku nových druhů.


Výzkumníci již dříve znali několik druhů, které se od sebe geneticky liší, vydávají různé signály a prakticky se spolu nekříží (pomiňme spory o definici druhu a otázku, nakolik je nutná reprodukční izolace – o dále plodných lvotygrech aspol. viz např. zde). Nyní ale vědci nalezli ryby geneticky jak se zdá nerozlišitelné, avšak vydávající elektrické signály - sice rámcově podobné, přesto však vůči sobě všelijak posunuté. Různé skupiny jsou sice schopné detekovat i cizí signály a reagovat například na ohrožení, odmítají se však mezi sebou pářit. Po čase tato situace zřejmě povede ke vzniku odlišných druhů (což zase s sebou nese trochu teoretický spor – půjde spíše o rozvětvení, nebo o odštěpení?). Takový proces může mít samozřejmě řadu mezistupňů – u cichlid byla třeba zaznamenána situace, kdy A se páří s B a B s C, nikoliv už ale A s C.

 


Popsaný mechanismus je příkladem tzv. sympatrické speciace, při které nové druhy vznikají bez geografické izolace. No a protože reakce na elektrické signály a ochota se rozmnožovat s jeho původcem není zásadně odlišná od reakce na barevné ocasy, máme zde vlastně i doklad pohlavního výběru na speciaci.

Zdroj: Cornell University

 

Autor: Pavel Houser
Datum: 08.06.2006 00:10
Tisk článku

Související články:

Úplně nová velryba (nebo dvě?)     Autor: Jaroslav Petr (21.11.2003)



Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz