Zvětšit obrázek

Zřejmě nejznámějším pacientem ve vegetativním stavu byla Terri Schiavová. Když její manžel požádal o ukončení procedur, které držely jeho manželku při životě, vypukl v USA boj. Rodiče tvrdili, že Terri Schiavová „vnímá“. Soud se přiklonil na stranu manžela. Posmrtné vyšetření mozku odhalilo rozsáhlá poškození, jež vylučovalo jakoukoli složitější intelektuální aktivitu.

Po dvanácti měsících vegetativního stavu dávají lékaři pacientům většinou jen nepatrnou šanci na probrání, i když byly popsány případy, kdy postižený člověk procitl i po několika letech. 

Louis často nekontrolovaně pohyboval končetinami a matka měla strach, aby si neublížil. Jeho lékař Wally Nel se proto jednou pokusil uklidnit Louse tabletou „na spaní“. O patnáct minut později se Louis probral a začal mluvit. Bylo to poprvé po třech letech, kdy dokázal zjevně reagovat na podněty z okolí. Bez zaváhání si vzpomněl i na svého nejoblíbenějšího hráče ragby. Účinky léku vydržely čtyři hodiny. Pak Louis opět upadl do netečnosti vegetativního stavu. 

„Louis byl neklidný a tak jsem mu dal lék zoldipen na uklidněnou,“ vzpomíná doktor Nel. „Výsledek byl prostě úžasný.“

Zvětšit obrázek

Zolpidem probudí pacienty na čas z vegetativního stavu, ale poškození mozku jim nenapraví.

Poprvé „probudil“ doktor Nel Louise na sklonku roku 1999. Od té doby bere Louis tablety na spaní denně. Stále mu zabírají. Stejně tak pomohly i dvěma dalším pacientům doktora Nela.
„Pacienti komunikují, žertují. Mohou telefonovat. Jeden dokonce chytí hozený baseballový míček,“ popisuje výsledky léčby Nel.

Jihoafrický lékař má velmi dobré kontakty s britským profesorem Ralfem Claussem z nemocnice  Royal Surrey County Hospital v Guilfordu a podělil se s ním o svůj objev. A tak i profesor Clauss „budí“ pomocí prášků na spaní trojici pacientů. Dva utrpěli poranění mozku při autonehodě, třetí upadl do vegetativního stavu, když se málem utopil.
„Používáme prášky na spaní k tomu, aby naši pacienti každé ráno procitli,“ říká Clauss a dodává, že pacienti mají i nadále poškozený mozek a přetrvávají u nich všechny z toho vyplývající handicapy.

 

Prášky na spaní po kterých pacienti procitají.

Nečekaný efekt na první pohled odporuje zdravému rozumu, ale Clauss je přesvědčen, že procesy spouštějící spánek sdílejí společné mechanismy, které člověku „vypnou“ poškozený mozek. Tablety neztrácejí svůj uspávací účinek. Při vyšší dávce se pacienti sice proberou z vegetativního stavu, ale jsou ospalí.

Clauss přičítá účinek zoldipenu jeho schopnosti posílit v mozku vazbu kyseliny gama-aminomáselné (GABA) na zvláštní vazebná místa na neuronech. Vazba GABA na neurony v některých částech mozku navozuje spánek. 
V poškozeném mozku hyne mnoho nervových buněk a zbývající se stanou na  GABA přecitlivělé. V takto „rozjitřeném“ mozku stačí i slabý podnět k „vypnutí“ některých nervových center. Mozek se tak chrání před dalším poškozením. Do vegetativního stavu pacient upadá, když to mozek s vypínám vlastních center přežene a není schopen znovu „naskočit“. Vazbou zoldipenu se změní tvar „přecitlivělých“ vazebných míst na neuronech a ty už nejsou s to tyto nervové buňky vypnout. Výsledkem je procitnutí.

Britská farmaceutická firma ReGen Therapeutics vyvíjí lék, který by neměl uspávací účinky zoldipenu, ale udržel si jeho schopnost vyburcovat pacienty z vegetativního stavu. Někteří lékaři ale varují před přehnaným optimismem a nevylučují, že popsané zlepšení je výsledkem spontánního uzdravení a lék na něj nemá vliv.