Zvětšit obrázek

Samec, který nepředá variantu genu Kit potomkům, předává ve spermii RNA z tohoto genu a to stačí ke zdědění a dalšímu předávání vlohy, pro kterou už v DNA potřebná varianta genu chybí.

Francouzští vědci „odstřelili“ jedno z tradičních genetických dogmat. Vlastnosti (ty dědičné) se přenášejí z rodičů na potomky v podobě DNA. Tak jsme se to učili. Rodiče uloží polovinu své DNA do pohlavní buňky a oplozením vajíčka matky spermií otce vznikne embryo, které má svou vlastní DNA. Ta určí, jak bude potomek vypadat.

Zvětšit obrázek

Myši – buřičky. Variantu genu Kit pro bílý ocásek nemají. Bílým ocáskem se však nadále pyšní.

Francouzští biologové popsali v Nature myší rodinu, kde to neplatí. Tak si to představte. Táta nese variantu genu Kit, která mu zaručuje bílý ocásek a nožky. Máma ji nemá. Polovina potomků zdědí tátovu variantu a mají po něm bílé nožky a ocásky.
Potud je vše v pořádku. Jenže druhá polovina potomků zdědí od otce i od matky variantu genu Kit, která určuje hnědé tlapky a hnědé ocásky a co se nestane? Mají rovněž bílé tlapky a ocásky! Jejich potomci opět dědí bílé ocásky bez ohledu na zděděnou variantu genu.

Jak je to možné? Za vše může RNA.

Zvětšit obrázek

Johane Gregore, škoda, že ses toho nedožil. To bys koukal na drát. Kde je konec dominanci a recesivitě genů?

Podle „bělonohé“ varianty genu Kit se vyrábí velké množství defektní RNA a ta se hromadí ve spermii. Se spermií je tato defektní RNA přenesena do zárodku. Její přítomnost pak uspí aktivitu normální varianty genu Kit a zvířata tak mají bílé tlapky a ocásky, i když gen pro tuto vlastnost nenesou.

Jevu se říká paramutace a je znám už 90 roků u rostlin. U savců je jeho zjištění velkým překvapením.

Není jasné, kolik genů může podléhat paramutacím a jak se projevují u člověka.

Ve hvězdách je i to, nakolik se paramutace mohou podílet na některých dědičných chorobách nebo na sklonu k chorobám s dědičným „pozadím“.

Pramen: Nature