Jedním z klíčových momentů ve zdárném vývoji zárodku je jeho implantace – tedy jakási uhnízdění či zabydlení - v děložní sliznici. Když k tomu nedojde, je se zárodkem konec. Lékaři nepochybují, že selhání implantace stojí v pozadí mnoha případů ženské neplodnosti. Faktory, které implantaci ovlivňují, jsou prozkoumány jen neúplně a možnosti, jak zvýšit šanci embrya na úspěšnou implantaci při asistované reprodukci (lidově řečeno při „oplození ve zkumavce“), jsou omezené.
Tým izraelských vědců z Weizmannova institutu vedených Navou Dekelovou nyní odhalil celkem nečekaný faktor, který úspěšnost implantace výrazně zvyšuje.
U dvanácti pacientek, které se opakovaně a neúspěšně podrobily oplození in vitro a následnému přenosu embryí, odebírali vědci v průběhu cyklu vzorky děložní sliznice a hodnotili v nich produkci vybraných proteinů. První výsledky naznačovaly, že hypotéza je správná. Produkce některých proteinů se u pacientek skutečně lišila od normálu. Největší překvapení ale čekalo na Navu Dekelovou, když se tyto „problémové“ pacientky následně podrobily oplození in vitro. Z dvanácti jich otěhotnělo jedenáct.
Představa, že na implantaci zárodku měl pozitivní vliv odběr vzorku (tzv. biopsie) děložní sliznice, se zdála téměř nesmyslná. Přesto se tým Navy Dekelové pokusil ověřit tuto krajně nepravděpodobnou hypotézu studií na 45 dobrovolnicích, které se před přenosem embrya podrobily biopsii děložní sliznice. Ve srovnání s 89 pacientkami, které biopsii nepodstoupily, byla úspěšnost přenosu embryí po oplození in vitro dvojnásobná.
Zdá se, že poměrně malé narušení děložní sliznice navodí v děloze poměry, jež jsou příhodné pro implantaci zárodku. Tým z Weizmannova institutu zahájil okamžitě výzkum na modelových zvířatech a zkoumá, jak se mění funkce genů a produkce bílkovin v buňkách děložní sliznice po biopsii. Vědci pod vedením Navy Dekelové doufají, že se tak otevřou nové možnosti pro zvýšení účinnosti asistované reprodukce a snad i pro léčbu některých typů neplodnosti.
Pramen: Weizmann Institute of Science
Diskuze:
