Zvětšit obrázek

Kreslířova představa nově objeveného planetárního systému. (Kredit – ESO)

Vůbec první planeta u jiné hvězdy než je naše Slunce byla objevena před 11 lety. Od té doby jejich počet dosáhl téměř dvou stovek. On-line databáze The Extrasolar Planets Encyclopaedia k dnešnímu dni (tj. 18. 5.) uvádí 192 extrasolárních planet. Ačkoliv se v poslední době rozvíjí i jiné techniky detekce těchto planet, naprostá většina z nich byla objevena měření změn radiálních rychlostí jejich mateřských hvězd.

Zvětšit obrázek

Jiný umělcův pohled na planetární systém HD 69830. (Kredit – ESO)

Jedná se o celých 180 případů. Mezi objevenými planetárními soustavami jich 20 obsahuje dvě nebo více planet. Až doposud se ve všech vícenásobných systémech objevuje minimálně jedna planeta Jupiterova typu. Je to samozřejmě výběrový efekt, protože takto velké planety s mateřskými hvězdami nejvíce „cloumají“ a jsou proto snáze detekovatelné.

Nový objev je v tomto směru průlomový. Ačkoliv hvězdu HD 69830 obíhají minimálně hned tři planety, ani jedna z nich není klasickým plynným obrem, se kterým se v ostatních planetárních systémech zatím běžně setkáváme.

Zvětšit obrázek

Takto by mohl podle představy kreslíře vypadat předpokládaný pás asteroidů kolem HD 69830 včetně v té době ještě hypotetické planety. Kredit: NASA/JPL-Caltech/T. Pyle (SSC)

Tým vědců z Evropské jižní observatoře je objevil během dvouletého monitorování jejich mateřské hvězd za pomoci spektrografu HARPS umístněného na 3,6m dalekohledu observatoře La Silla. Mateřská hvězda má zhruba 80% hmotnosti našeho Slunce, ale je významně méně svítivá. Na obloze je viditelná jako hvězda 6. hvězdné velikosti, tedy na hranici viditelnosti pouhým okem. Od Slunce je vzdálena 41 světelných let. Jednotlivé planety ji oběhnou za 9, 32, respektive 197 dnů.

Veterán v tomto oboru a spoluobjevitel vůbec první extrasolární planety Michel Mayor, rovněž ze ženevské observatoře, který je také členem týmu, zdůrazňuje význam přístroje HARPS: „bez jakýchkoliv pochybností se jedná o světově nejpřesnější zařízení na objev planet“. Aby mohl spektrograf zaznamenat vliv obíhajících planet na polohu mateřské hvězdy, musí být v tomto případě schopný ve spektru hvězdy rozlišit rychlosti kolem 9 km/hod. Většina současných spektrografů ani není schopná takto nepatrný signál odlišit od šumu. Samotné rychlosti hvězd ve vesmíru jsou totiž o několik řádů vyšší.

Teoretické simulace naznačují, že planeta obíhající nejblíže hvězdy je kamenným světem podobným Merkuru v naší soustavě, podobně jako planeta prostřední. Nejzajímavěji se ovšem jeví v pořadí třetí planeta od hvězdy obíhající nejdále.

Zvětšit obrázek

Srovnání zodiakálního světla na planetě obíhající HD 69830 (nahoře) a na naší Zemi (dole). Kredit: NASA/JPL-Caltech/R. Hurt (SSC)

Leží totiž v tzv. obyvatelné zóně, kde panují teploty umožňující existenci tekuté vody. „Teoretické modely naznačují, ze třetí planeta může skutečně obsahovat velké množství vody,“ říká Christophe Lovis. Planeta by mohla mít kamenné a ledové jádro obklopené hustou plynnou atmosférou. Výpočty rovněž ukazují, že celý systém je dynamicky stabilní.

Celý planetární systém je dále zajímavý tím, že už v loňském roce zde astronomové za pomoci Spitzerova kosmického dalekohledu objevili pravděpodobný pás asteroidů. Zatímco v naší Sluneční soustavě se podobný pás vyskytuje mezi drahami Marsu a Jupitera, u hvězdy HD 69830 leží maximálně ve vzdálenosti Země, možná i blíže. Dalekohled detekoval infračervené záření prachu, který vzniká při kolizích mezi jednotlivými asteroidy. Jeho množství naznačuje, že ke srážkám zde dochází poměrně často, v průměru jednou za tisíc let. Sluneční soustava je z tohoto hlediska mnohem klidnějším místem, srážky jsou zde dnes mnohem méně časté. Vědci odhadují, že pás asteroidů okolo HD 69830 obsahuje 25x více materiálu než hlavní pás planetek ve Sluneční soustavě. Hvězdná obloha na nově objevených planetách musí zářit jasným pásem připomínajícím zodiakální světlo viditelné ze Země, ovšem tisíckrát jasnějším. „Noční obloha zde může být velkolepá,“ říká Charles Beichman (CalTech), který se svými spolupracovníky pás planetek objevil.

Největší a nejvzdálenější z objevených planet bude zřejmě ležet na vnitřním okraji tohoto asteroidálního pásu. Může dokonce plnit i roli tzv. pastýřské planety, která udržuje tělesa uvnitř pásu.

Ačkoliv jsou objevené planety stále ještě výrazně větší než Země, je to další malý krok k nalezení první planety té naší podobné.

Zdroj:
ESO Press release
NewScientist.Com
Space.Com