Začalo to před sedmi roky. Tehdy dva výzkumníci, Zheng Cui a Mark Willingham z Wake Forest University v Severní Karolíně, USA, sledovali růst nádorů, a za tím účelem očkovali pokusné myši letální dávkou rakovinu způsobujících buněk.
Jedna z mnoha pokusných myší po takovém ošetření agresivními buňkami neonemocněla. Vědci si mysleli, že udělali chybu, a tak to napravili ještě větší dávkou smrtelné infekce. Myš se stále chovala, jakoby se jí to netýkalo. Teď už bylo jasné, že nejde o omyl. Myš s číslem 6 nejenže neonemocněla, ale všechny injikované rakovinné buňky ze svého těla vypudila.
Pak už „Šestku“ nechali na pokoji, a protože se jednalo o myšáka, dali jej do chovu. Pokusničit začali až s jeho potomstvem. Znovu začali se smrtelnými dávkami nádorových buněk a čekali jak to dopadne. Ukázalo se, že odolnosti se naštěstí přenáší (jde o geneticky vedený znak) a že přibližně 40% potomstva přežívá. Myšák „šestka“ se tak stal zakládajícím členem neobvyklých myší. Myší, které dokáží vzdorovat rakovině.
Pokusy vypovídaly o tom, že za pozorovanou odolností je zvláště „chytrý“ imunitní aparát, který dokáže vnášené rakovinné buňky včas poznat a zničit je. Delší dobu se ví, že imunitní systém stojí na třech hlavních pilířích. Tvoří ho neutrofily, makrofágy a NK buňky. NK buňkám se také někdy říká přirození zabiječi. Jmenované tři druhy bílých krvinek náleží k takzvanému přirozenému obrannému systému. Ještě totiž existuje jeden způsob imunitní obrany – adaptivní. Ten se ale prvně musí učit, proti čemu má bojovat, a to nějakou dobu trvá. Zde ale šlo o tu první věc - přirozený obranný systém, který se v organismu chová jako vojsko prvního sledu. Jeho buňky začínají bojovat bezprostředně po vniknutí vetřelce do organismu. A jak se ukázalo, tak u několika typů rakoviny, alespoň u myší, se jedná o obranu efektivní.
Dalšími pokusy se vědci snažili přijít na kloub tomu, které z buněk za pozorovaným efektem stojí. Selektivně pokusným myším vyřazovali z činnosti jeden, a pak dokonce dva typy buněk. Ukázalo se, že toto zničení jednoho typu buněk, ať už se jednalo o makrofágy, neutrofily a nebo NK buňky, výrazně nesnížilo odolnost myší k rakovině. Ochranu před nádorovým bujením je schopen zajistit každý ze tří typů buněk samostatně.
Zhoubný kožní nádor se po injekci bílých krvinek od odolné myši začne zmenšovat a do tří týdnů zcela zmizí. (Foto: PNAS)
Další pokusy ukázaly, že pokud se geneticky odolným myším bílé krvinky odeberou a injekčně se vpraví do těla normální myši, tak spolu s těmito bílými krvinkami se na nového jedince přenese také odolnost proti rakovině. Takto ošetřená myš se nestane odolnou ihned po podané injekci, zpoždění ale netrvá dlouho, jde o záležitost několika dnů.
Přesto, že všechny výsledky, které tým získal, byly nadmíru zajímavé a slibné, jedno z největších překvapení na výzkumníky stále ještě čekalo. Při dalších pokusech přišli vědci na něco, co by se v myším světě dalo nazvat "svatým grálem". Ochranný efekt injekce bílých krvinek totiž funguje retrospektivně. To znamená, že když vědci dají injekci leukocytů myším, u nichž už je rakovina plně rozvinuta a jejich osud je prakticky zpečetěn, zhoubný nádor jim po několika týdnech zmizí. A to vše se dá zajistit bez cytostatik, bez ozařování, jedinou injekcí. A aby toho nebylo málo, ochranný efekt injekce lymfocytů u těchto myší přetrvá po celý zbytek jejich života.
Potud informace o výsledcích, které jsou presentovány v jednom z vědecky nejprestižnějších periodik na světě. Sborníku vydávaném americkou Akademií věd – Proceedings of the National Academy of Sciences.
Publikované výsledky všechny, co se s nimi měli možnost seznámit, naplňují optimismem. Pravdou ale také je, že nastolují víc otázek, než na kolik jich odpověděly. Není pochyb o tom, že se touto cestou nyní vydají i další laboratoře snažící se rakovině přijít na kloub. I když od myši k člověku může být ještě dlouhá cesta, pustíme-li naší fantazii na špacír, tak i u lidí jsou známy případy, že u nich dojde k remisi nádoru. Často i u pacientů, nad kterými lékaři „zlámali hůl“. Je-li za uzdravením těchto lidí stejný efekt jako byl nyní zjištěn u myší, pak by v tělech těchto lidí kolovaly kmenové buňky, ze kterých by mělo jít v laboratoři kultivovat celé „armády lymfocytů“ schopných zabíjet rakovinné buňky na potkání... Ale to už porcujeme medvěda, kterého jsme ještě neulovili.
Tým Cui – Willingham se nyní chystá zjistit, které geny zmíněnou odolnost u myší zajišťují. Práci vědců z Wake Forest budeme pečlivě sledovat a referovat o ní.
Prameny:
Proceedings of the National Academy of Sciences
Wake Forest University in Winston-Salem, N.C.
Antigeny v potravinách živočišného původu a nádory střev
Autor: Jaroslav Petr (19.09.2024)
Rakovinotvorný dětský pudr stažen z prodeje. Žel ne u nás.
Autor: Josef Pazdera (18.07.2024)
Šumavská zvěřina má pětkrát víc rakovinotvorných látek, než připouští zákon
Autor: Josef Pazdera (28.06.2024)
Personalizovaná liečba karcinómu prostaty s pomocou umelej inteligencie
Autor: Matej Čiernik (30.11.2023)
Snahy nechat rakovinu vyhladovět dostaly nový „nástroj“
Autor: Josef Pazdera (21.10.2023)
Diskuze: